Č. 2176.Zdravotnictví. — Policie potravinářská (Slovensko): O trestnosti prodeje vodou porušeného nebo nesprávně vyrobeného vína. (Nález ze dne 31. března 1923 č. 5178).Věc: Gabriel F. v T. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska (min. taj. Dr. Josef Pavlásek) o odsouzení pro přestupek zák. čl. 47 z roku 1908. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Dle protokolu o nálezu státního inspektorátu pro vinnou kontrolu na Slovensku z 27. září 1921 konanou podle vinného zákona čl. 47 z r. 1908 bylo u st-le pozastaveno víno bílé uherské slívky as 900 h, pak víno »Samos« 250 l a as 300 l, které dle rozboru výzkumného ústavu pro chemickou kontrolu státních výzkumných ústavů hospodářských v Bratislavě z 12. října 1921 a 17. října 1921 shledáno a to prvé jako víno zředěné, konsumu neschopné, druhé obsahující cukr, tedy neodpovídající zákonu o vínu čl. 47 z r. 1908, poslední také nařízení min. zemědělství č. 33394 z 30. června 1921. St-l byv 1. prosince 1921 slyšen u policejního trestního soudu, udal, že víno bylo určeno pro konsum, uherské víno že neporušil vodou, neboť by se tím zkazilo, víno druhé že prodával pod jménem řeckého vína »Samos«, jehož prodej jako cizozemského vína jest dle §u 9 čl. 47 z r. 1908 povolen. Rozsudkem policejního kapitána z 1. prosince 1921 byl st-l uznán vinným přestupkem §§ 8 a 41 zák. čl. 47 z r. 1908, který spáchal tím, že vodou porušené víno dával do prodeje, odsouzen dle §u 41 č. 1 cit. zákona a §u 21 přestupkového zákona čl. 40 z r. 1879 k hlavní pokutě peněžité 60 K a k vedlejší pokutě peněžité 10 K, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 3 a 1 den, dle § 46 prvého cit. zákona bylo nařízeno denaturování vína 900 l, sud vína »Samos« v množství 259 l byl uvolněn a vydán st-li. Rozsudek odůvodněn tím, že lučebním rozborem prokázáno, že víno 900 l jest vodou porušeno; st-l doznal, že víno bylo určeno k prodeji, proto byl potrestán dle §u 41 cit. zák. pro dání falešného vína do obchodu; co pak se týče vína »Samos«, bylo uvolněno a st-li vydáno, neboť víno to jako cizozemská specialita může býti dáno do obchodu, pokud jest vyrobeno dle uvedeného zákona. Proti rozsudku tomu podal rekurs státní inspektor pro vinnou kontrolu, pokud bylo víno »Samos« uvolněno, ježto řecké víno »Samos« vyrábí se tím způsobem, že do moštu se přidá alkohol, čímž se zabrání kvašení cukru na líh, nepřidává se tedy do tohoto vína cukr. Chemickým rozborem však bylo prokázáno, že pozastavené víno bylo vyrobeno přidáním cukru, jedná se tudíž o víno, jehož prodej jest dle § 6 zák. čl. 47 z r. 1908 trestným. Není tu tudíž žádná cizozemská specialita, okolnost ta konstatována lučebním rozborem, proto jest st-l trestným a víno má býti zabaveno. Župan rozsudek první stolice potvrdil z jeho důvodů. V dalším rekursu státní inspektor pro vinnou kontrolu opakoval jen dřívější vývody. V řízení doplněném podal státní výzkumný ústav hospodářský v Bratislavě tento posudek: Dle §u 9 dřív. uh. zákona o víně č. 47 z r. 1908 jest dovoleno prodávati a na skladě míti vína cizozemská, byla-li připravena způsobem v zemi původu obvyklým, tedy — je-li obvyklá přísada alkoholu, s takovou přísadou až do 22 a 1/2%, kdyby byla dovolena přísada cukru třtinového (sacharosy), tedy také s přísadou cukru. Avšak víno »Samos« vyrábí se bez přísady cukru z kvašeného moštu, jenž žádnou sacharosu neobsahuje — zastavením kvašení přísadou čistého lihu neb vinného destilátu a usnesením vlády samošské z 15. června 1909 bylo na ostrově Samos zakázáno i slazení hrozinkami nebo extrakty z hrozinek jakož i přimísení vín cizích. Neodpovídá tedy i víno Samos, jež bylo cukřeno, požadavkům § 9 býv. uh. zákona o víně č. 47 : 1908 na Slovensku platného. Víno »Samos« dle rozboru č. 1414/1921 ve státním ústavu pro chemickou kontrolu v Br. provedeného, neodpovídalo, skýtajíc reakci Rothenfusserovu a tedy obsahujíc cukr. sacharosu a majíc jiné složení než vína »Samos« požadavkům zákona o víně č. 47 : 1908. Žal. úřad rozsudek 2. stolice změnil a st-le pro přestupek §§ 6, 8 a 41, odst. 1 zák. čl. 47 z r. 1908 spáchaný tím, že obviněný dal do oběhu 900 l bílého uherského vína vodou a 250 l a 300 l vína »Samos« cukrem porušeného, odsoudil dle sazby § 41, odst. 1. zák. čl. 47 s použitím § 21 zák. čl. 40/1879 na místo k 10ti dennímu vězení k peněžitému trestu 200 K a k pokutě 500 K, při nedobytnosti k vězení na 25 dní, kteréž peněžité částky se mají zaplatiti dle ustanovení apelovaného rozsudku, a ustanovil, aby zabavené množství vína 900 l bílého a 259 l a 300 l vína »Samos« byly denaturovány a obviněnému k průmyslovému upotřebení vydány. Kdyby zabavené a k denaturování ustanovené víno zaviněním obviněného nebylo již po ruce, jest obviněný povinen výrobní cenu vína ve smyslu § 62 zák. čl. 47/1908 a § 23 zák. čl. 20/1901 do 15 dní — ode dne doručení 3. stupňového rozsudku čítajíc — pod exekucí zaplatiti. Nález svůj odůvodnil takto: Vina obžalovaného ohledně bílého uherského vína byla uznána už apelovaným rozsudkem a obviněný byl odsouzen. Co do vína »Samos« neuznal prvo- a druhostupňový trestní soudce vinu obviněného přes to, že lučebním rozborem výzkumného ústavu pro chemickou kontrolu státních výzkumných ústavů hospodářských v Br. ze 17. října 1921 bylo prokázáno, že víno »Samos« proti ustanovení §§ 6 a 9 zák. čl. 447/1908 umělou cestou sladěné, ztratilo povahu přírodního sladkého cizozemského vína a poněvadž přidávání cukru do vína a tedy výroba sladěného vína dle §§ 6 a 38 zák. čl. 47/1908 je zakázána, jest zakázáno i dávání takového umělého sladkého vína do oběhu dle § 41, odst. 1 cit. zákona a proto též trestné. O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto: Stížnost obsahuje tři námitky. První, že nař. rozhodnutí zakládá se na posudku státního inspektora pro vinnou kontrolu, který k podání posudku toho není povolán, když v této trestní záležitosti vystupoval jako žalobce a že žal. úřad sám pro sebe si posudek ten opatřil. Ze správních spisů jest patrno, že třetí instance rozhodovala na základě téhož materiálu skutkového jako instance nižší, zejména také, na základě posudku znaleckého podaného výzkumným ústavem pro chemickou kontrolu státních ústavů hospodářských v Br.; st-l, jemuž z výroku první instance muselo býti známo, že znalecký posudek tu jest, nevytýkal jako vadu řízení, že mu nebyl sdělen obsah jeho, nýbrž obmezil se pouze na shora uvedené námitky; žal. úřad opřev svůj výrok o týž průvodní materiál dospěl pak k opačnému závěru pouze odchylným hodnocením důkazů již během řízení v nižších instancích získaných a uznal na jejich základě za prokázanou okolnost, ke které nižší instance nehleděly, totiž že pozastavené víno »Samos« jest uměle slazené. Jeví se tudíž námitka ona bezpodstatnou. Druhou námitkou vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí není opatřeno důvody. Tento nedostatek důvodů v intimátu sděleném st-li dle stavu administrativních spisů patrně nedopatřením 1. stolice jest sice vadou, neboť odporuje všeobecným zásadám řízení administrativního a zvláště předpisům §§ 157 a 200 odst. 3 uh. policejního tr. řádu, nezakládá však po názoru nss-u v daném případě podstatnou vadu řízení, jež jedině by mohla vésti ke zrušení po rozumu § 6 zák. o ss, poněvadž vzhledem k výše uvedenému nemohl býti st-l v pochybnostech o tom, jak žal. úřad k svému odchylnému názoru dospěl, že totiž hodnotě průvodní materiál již dříve daný, totiž znalecký posudek, o jehož existenci st-l musil věděti, vzal za prokázanou okolnost, již nižší instance za zjištěnou nepřijala, a nebylo tudíž st-li onou vadou řízení znemožněno ani stíženo, aby zaujal proti nař. rozhodnutí své stanovisko a to tím méně, ježto st-l byl si také plně vědom, jak ze stížnosti jeho plyne, že prodával víno slazené. Než i poslední námitka nezákonnosti postrádá důvodnosti. Nehledě k tomu, že jen předpisy zákonné jsou závazny a že nemohlo by pouhé ministerské nařízení na těchto zákonných předpisech ničeho měniti a nehledě dále k tomu, že žal. úřad nař. rozhodnutí nezakládá na nařízení min. orby č. 33394/11/21, jak míní st-l, a nezabývá se jím vůbec při svém rozhodování, prohlašuje toto nařízení výslovně, že zákon, na který se nař. rozhodnutí odvolává, jest i na dále v platnosti a prohlašuje výslovně v poslední větě, že výroba a prodej uměle slazeného vína jest na Slovensku zakázán. Trvá proto dosud v platnosti ustanovení § 9 cit. zák. článku týkající se také cizozemského vína. Ježto žádná námitka stížnosti není důvodnou, bylo ji zamítnouti.