Č. 2135.

Pozemková reforma: Jestliže vlastník zabrané půdy, podávaje žádost za souhlas ke zcizení jejímu podle § 7 zábor. zákona žádá, aby prodávaná půda byla dle § 11 zábor. zák. jemu ze záboru propuštěna, je státní pozemkový úřad povinen, rozhodnouti o nároku vlastníkem vzneseném podle § 11 zák. zábor. dříve než učiní rozhodnutí o souhlasu podle § 7 zák. zábor. Odmítnutí žádosti s poukazem na předčasnost odporuje zákonu.
(Nález ze dne 24. března 1923 č. 4246.)
Věc: Eugen G. a Olga H. v K. (adv. Dr. Arnošt Steiner z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o souhlas ke zcizení zabrané půdy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 22. května 1922 nevyhověl žal. úřad žádosti, aby udělil souhlas ke zcizení 65 kat. jiter od zabraného velkostatku st-le Eugena G. st-lce Olze H., poněvadž kupitelka je vlastnicí 306 kat. j. a proto by bylo protizákonné, kdyby jí měla býti přidělena ještě další půda státem zabraná, určená k provedení pozemkové reformy a k rozmnožení půdy těch, kteří jí nutně k uhájení existence potřebují.
Dne 8. července 1922 podal Eugen G. spolu s Olgou H. u stpú-u novou žádost o schválení kupní smlouvy, týkající se týchž pozemků ve výměře 65 kat. jiter. V žádosti uvedeno, že opomenuto bylo v žádostech předešlých uvésti, že jde o pozemky, na které prodavatel činí nárok dle § 11 zábor. zák. K žádosti té přiloženo prohlášení Eugena G., notářem ověřené, ve kterém uvedena čísla jednotlivých pozemků a v němž Eugen G. prohlašuje, že pozemky uvedené prodává z oné výměry, na jejíž přidělení resp. propuštění ze záboru má právo podle § 11 zábor. zák.
Nař. rozhodnuím nevyhověl žal. úřad této opětné žádosti a to z těchto důvodů: »Stpú zamítá žádost tuto z týchž důvodů, jak uvedeny jsou v rozhodnutí jeho ze dne 22. května 1922. Strana předložila sice nyní prohlášení, že pozemky ty odprodává z té části, která jí má zůstati volná dle zákona záborového. Prohlášení toto je okolností novou, která v dřívějším řízení uváděna nebyla. Stpú však ani po tomto prohlášení v této době žádosti vyhověti nemůže a považuje ji proto za předčasnou, maje za to, že se o ní jednati bude moci teprve tehdy, až dojde k převzetí tohoto velkostatku státem, až zjištěna bude potřeba půdy v místě a po sestavení plánu přídělového se ukáže, že nebude potřebí použíti ustanovení § 14 záb. zákona.«
O stížnosti, vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost a vady řízení, uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí zamítlo novou žádost st-lů jako předčasnou. Vzhledem k svrchu vylíčenému skutkovému základu toho rozhodnutí a vzhledem k jeho odůvodnění nemůže býti pochybnosti o tom, že žal. úřad považuje za předčasnou nikoli žádost za souhlas ke zcizení, nýbrž že za předčasné považuje uplatnění nároku st-le Eugena G., aby mu ve smyslu § 11 zábor. zák. ponechány byly pozemky, jež kupní smlouvou, o jejíž schválení jde, hodlá prodati a aby mu výměra těchto pozemků do výměry, na kterou dle § 11 cit. zák. má nárok, byla vpočtena. Žal. úřad míní, že není povinen při udělování souhlasu dle § 7 zábor. zák. rozhodovati o nároku dle § 11 prodavatelem uplatněném, maje za to, že o nároku tom bude moci rozhodovati teprve, až dojde k převzetí velkostatku prodavatele Eugena G. Považuje rozhodnutí o tomto nároku za předčasné, neshledal příčiny, aby ustoupil od svého rozhodnutí z 22. května 1922 a proto ovšem novou žádost, která jako novou okolnost uvedla pouze, že jde o pozemky, na které prodavatel uplatňuje svůj nárok dle § 11 záb. zák., zamítl.
Jde tedy v podstatě jen o rozhodnutí otázky, zda žal. úřad jest oprávněn, rozhoduje o souhlasu ke zcizení dle § 7 zábor. zák., pominouti toho, že strana prodávající na půdu, o jejíž zcizení jde, vznesla nárok dle § 11 téhož zákona, či zda o nároku tom musí rozhodnouti.
Stížnost, vytýkajíc jako vadu, že žal. úřad okolnost tu pominul, a jako nezákonnost to, že odepřen byl souhlas, ač jde o pozemky, jež st-l dle § 11 zábor. zák. pro sebe reklamoval, hájí stanovisko, že žal. úřad o nároku tom rozhodnouti musí, kdežto žal. úřad, považuje žá- dost za předčasnou, stojí na stanovisku, že se tak ve stadiu řízení o souhlasu dle § 7 zábor. zák. státi nemusí.
Nss neshledal, že by stanovisko žal. úřadu mělo oporu v zákonu.
Z důvodů, jež uvedeny jsou ve zdejším nálezu ze dne 22. prosince 1922 č. 19610 (Boh. 1778 adm.) — na který se zde dle § 44 j. ř. poukazuje, — trvá nss na názoru tam a v četných pozdějších nálezech vysloveném, že když vlastník zabrané půdy uplatní své právo podle § 11 zábor. zák., nesmí stpú jeho nárok při svých dalších úkonech ignorovati, nýbrž musí napřed o tomto nároku rozhodnouti.
V daném případě není sporu o tom, že st-l Eugen G., žádaje znovu o souhlas ke zcizení určitých pozemků od svého zabraného statku prohlásil v žádosti té, podané u stpú-u, že pozemky ony prodává z oné výměry, na jejíž přidělení, resp. propuštění ze záboru má právo dle § 11 zábor. zák. Tím uplatnil zcela zřejmě u pozemků těch svůj nárok dle § 11 zábor. zák. a žal. úřad také v tom smyslu žádost onu pojal.
Bylo tedy věcí žal. úřadu, aby především rozhodl ve smyslu § 7 č. 1. zákona ze dne 11. června 1919 č. 330 sb., zda pozemky ony Eugenu G. ze záboru dle § 11 zábor. zák. propouští či nikoli, dříve než přistoupil k řešení otázky, má-li ke zcizení jich dáti souhlas dle § 7 zábor. zák. Neboť uznal-li by tento dle § 11 zábor. zák. vznesený nárok, pak by odpadlo rozhodování dle § 7 zábor. zák., jemuž podléhá pouze půda zabraná a nikoli ona půda, jež vlastníku dle § 11 zábor. zák. byla propuštěna.
Jak svrchu uvedeno, nesmí však žal. úřad, podrobuje zabranou půdu dalšímu svému úkonu — tedy i rozhodování o souhlasu dle § 7 zábor. zák. — odložiti rozhodování o nároku vlastníkovu vzneseném dle § 11 zábor. zák., nýbrž musí o něm rozhodnouti, než půdu takto již reklamovanou podrobí dalšímu svému úkonu.
S tímto právním názorem jest ovšem nař. rozhodnutí, které stojí na stanovisku, že nárok vznesený dle § 11 zábor. zák. je předčasný a netřeba o něm rozhodnouti ani před rozhodnutím o souhlasu ke zcizení, ani současně s ním, nýbrž až při převzetí nemovitostí zabraných, v rozporu a muselo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno jako nezákonné.
Poukazuje-li nař. rozhodnutí na to, že bude moci o nároku dle § 11 zábor. zák. rozhodnouti až při převzetí velkostatku, až bude zjištěna potřeba půdy a po sestavení plánu přídělového se ukáže, že nebude potřebí použíti ustanovení § 14 zábor. zák., nutno poukázati na to, že dle názoru nss-u v případech, kde vlastník vznese svůj nárok dle § 11 zábor. zák. dříve než v poslední §em 2 náhr. zákona mu dané lhůtě, musí ovšem otázka potřeby půdy a to, co k zodpovědění otázky té je nutným, býti vyřešena nikoli teprve při převzetí půdy, nýbrž dříve, než stpú onu část zabraného velkého majetku dle § 11 zábor. zák. vlastníkem reklamovanou, podrobí nějakému dalšímu svému úkonu.

Citace:

Nález č. 2135. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 856-858.