Č. 2238.

Lesní hospodářství (Slovensko): 1. Skutečnost, že se soukromý majitel nepostaral včas o zalesnění vykácené plochy lesní, nelze omluviti tím, že se majiteli nedostalo od státního lesního úřadu sazenic, ač o ně žádal. — 2. Namítá-li obviněný, že dával používati lesní plochy za pastvinu podle pravoplatného výroku příslušného k tomu úřadu, nemůže býti proto trestán úřadem jiným.
(Nález ze dne 18. dubna 1923 č. 6625).
Věc: Dr. Šoma Š. v H. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko, o trestní nález pro lesněpolicejní přestupek.
Výrok: Pokud byl st-l potrestán pro nedovolenou pastvu v lese R., zrušuje se naříkané rozhodnutí pro vady řízení, v ostatním zamítá se stížnost jako bezdůvodná. Důvody: K dožádání státního lesního inspektorátu v Báňské Bystřici ze dne 3. května 1921 zavedl hlavní služný okresu Veledínského proti st-li řízení pro přestupek lesního zákona. Podle protokolu ze dne 25. června 1921 při konaném jednání přednesl zástupce lesního inspektorátu Gustav R., že st-l jak na starých, tak i na nových mýtinách svého lesa pase dobytek tak, že mýtiny ty úplně zničil a ohrozil budoucnost nového lesa. Byl prý již rozhodnutím správního výboru župy gemermalohontské č. — vyzván, aby mýtiny ty do roku vysadil a aby tam nepásl, on však vyzvání tomu nevyhověl a dopustil se tím přestupku §§ 47, 48 a 51 zák. čl. 31 z r. 1879.
Na to rozhodnutím ze dne 26. října 1921 č. — vyslovil správní župní výbor, že uznává vinným st-le lesně-policejním přestupkem, spáchaným tím, že na mýtinách R. a Š. na 144,3 kat. jiter, mladších 15 let pase dobytek, mladé výhonky pastvou úplně zničil a půdu zpustošil tak, že se tvoří výmoly a holiny. Lesa nevysadil, jak mu bylo nařízeno výnosem župního správního výboru č. — a ač mu byla pastva zakázána, nevyhověl výroku tomu ani v jednom, ani v druhém směru, pročež se mu ukládá podle §§ 48 a 51 zák. čl. 31 z r. 1879 pokuta 29000 Kč a náhrada útrat trestního řízení.
Nař. nyní rozhodnutím žal. úřad st-lovu odvolání částečně vyhověl a změnil výrok 1. instance potud, že snížil pokutu na 8280 K a náhradu útrat.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Výrokem v odpor vzatým uznán byl st-l vinným přestupkem podle §§ 48 a 51 zák. čl. 31 z r. 1879, totiž jednak proto, že zanedbal svou povinnost zalesniti jím vykácený les, a jednak proto, že neprávem ve svém lese pásl.
Ohledně skutkové podstaty činů těch nepopírá st-l, že by zde nebylo podmínek §u 5 cit. zákona, pokud jde o zalesnění, případně § 7 pokud jde o pastvu, nýbrž jeho stížnost omezuje se pouze na dvě námitky a to:
1. že úřad do plochy, jejíž zalesnění nebylo vůbec provedeno, započetl neprávem jihozápadní plochu na mýtině Š. ve výměře asi 25 kat. jiter, poněvadž plocha ta byla vykácena nikoli v r. 1907, nýbrž teprve 1918, a tudíž lhůta k zalesnění skončí teprve roku 1924,
2. že na 37 kat. jitrech mýtiny Š. nebylo vůbec paseno, v lese R. pak že musil povoliti pastvu z úředního příkazu a že tudíž nemůže býti za to potrestán.
Pokud tedy jde o jižní plochu Š., čítající asi 15 kat. jiter, pro jejíž nezalesnění byl taktéž potrestán, nemá st-l výtek, leč snad všeobecné námitky, že v zalesnění vykácených ploch bylo mu bráněno tím, že nedostal od státního lesního úřadu sazenic, ač se o ně ucházel.
ad 1. K námitce pod č. 1 uvedené nemohl však nss přihlédnouti, poněvadž jde o nové skutkové tvrzení ve správním řízení nepřednesené (§ 6 zák. o ss). Dle zjištění žal. úřadu lesní plocha Š. čítá celkem 104 kat. jiter 1396 čtver. sáhů a shoduje se celkem tato výměra s vlastním udáním st-lovým, který čítá ji asi na 101 kat. jiter. Ve svém odvolání uvedl st-l výslovně, že plochu Š. vykácel v roce 1910/11 a sám se dovolával výnosu župního správního výboru č. —, jímž mu již tehdy bylo nařízeno, zalesniti onu vykácenou plochu. Dle opisu výměru toho ve správních spisech založeného, vztahovalo se nařízení to na 110 kat. jiter lesa Š., tudíž bez veškeré pochybnosti na jeho celou výměru.
Z uvedeného jest patrno, že dle vlastního přednesení st-lova ve správním řízení celý les Š. vykácen byl jím nejpozději v r. 1911 a že tudíž jeho nynější, teprve ve stížnosti uvedené tvrzení, že část plochy té ve výměře asi 25 jiter vykácel teprve v r. 1918, jest naprosto nová skutková okolnost, k níž nss podle cit. §u 6 svého zákona hleděti nemůže. Poněvadž pak lhůta §u 5 uherského lesního zákona při kácení v roce 1911 provedeném končila již roku 1917, nelze závěru žal. úřadu, že st-l povinnosti včas nevyhověl, vytýkati nesprávnost ani nezákonnost. Bezdůvodná jest však i další námitka, že st-l nemohl zalesnění včas provésti, poněvadž prý se mu nedostalo od státního lesního úřadu potřebných sazenic, když st-l nemůže dovoditi zákonnou povinnost státu dodati majitelům soukromých lesů sazenice potřebné pro zalesnění vykácených ploch, a když zákon zalesňovací povinnost neučinil na této podmínce závislou.
Jest tedy stížnost obsahující, pokud jde o přestupek §u 48 uher. les. zákona, pouze tyto námitky, bezdůvodná a bylo ji v tomto směru zamítnouti.
ad 2. Jak patrno z protokolu sepsaného dne 25. června 1921 před hlavním služným, byla předmětem jednání neoprávněná pastva dobytka, zejména i v lese Š. St-l tehdy pastvy v tomto lese nepopřel a neučinil tak ani ve svém odvolání, ačkoli v rozhodnutí I. instance bylo mu výslovně za vinu kladeno, že pase jak v lese R. tak i v lese Š.
Namítá-li tudíž teprve nyní ve stížnosti, že v tomto lese vůbec nepásl, jest to taktéž nová skutková okolnost, k níž nss po rozumu cit. §u 6 svého zákona hleděti nemůže a nelze tudíž přiznati stížnosti důvodnost, ani pokud brojí proti st-lově odsouzení pro přestupky nedovolené pastvy v lese Š.
Pokud jde o les R., jest předem bezdůvodná námitka, že min. zemědělství výměrem ze dne 12. ledna 1922 č. — povolilo st-li užívati z lesa toho část asi 25—30 kat. jiter jako pastviny, když by tím nebyla odstraněna trestnost přestupku správního neoprávněnou pastvou před tím spáchaného. St-l však již v řízení správním namítal, že byl přinucen propustiti onu lesní plochu k pastvě následkem úředního příkazu, totiž výroku pastevního výboru, proti němuž si marně stěžoval. Úřad 1. instance nepopřel správnost tohoto udání, nehleděl však k této obraně proto, že prý příčina, proč pastevní výbor onu plochu za pastvu přikázal, jest právě, že byla již stálou pastvou od roku 1912 a nezalesněním zničena tak, že ji za zalesněnou a k přídělu na pastvinu se nehodící plochu nebylo lze pokládati, pročež prý také ani již lesní znalec proti povolení pastvy na ploše té nic nenamítal.
Žal. úřad námitkou tou ve svém výroku se nezabýval, ačkoli ji st-l v odvolání přiváděl opětně k platnosti, rozváděje ji podrobně a cituje i výnos župního úřadu, jímž jeho stížnost proti povolení pastvy byla zamítnuta. Z odvodního spisu jest však patrno, že žal. úřad chtěl tímto postupem dáti na jevo, že neshledává námitku tu důvodnou a to se zřetelem k přípisu státní okresní lesní správy v Rimavské Sobotě ze dne 23. dubna 1921 a k protokolu sepsanému hlavním služným ve Veledíně dne 25. června 1921. Poněvadž v případě, že st-l používal nebo dal používati lesní plochy R. za pastvinu na základě pravoplatného úředního výroku příslušného k tomu úřadu, nemohl by býti pro to trestán úřadem jiným, šlo by o otázku, zda se nedopustil oné trestné činnosti již dříve, než lze jeho jednání oním úředním výrokem ospravedlniti, tedy před rozhodnutím pastevního výboru, jež se stalo podle st-lova udání na podzim 1920. V tomto směru však nepodávají průvody, na něž žal. úřad poukazuje, dostatečného vysvětlení, neboť ono oznámení okresní lesní správy z dubna 1921 mluví o pastvě nyní prováděné, pokud pak jde o protokol ze dne 25. června 1921 vztahovala se výpověď ing. R. taktéž na dobu přítomnou, svědek M. mluvil pouze o pastvě v Š., nikoli v R., o který právě jde, a výpověď Ludvíka N. omezuje se na to, že vyrozuměl st-le pouze v tom směru, že lesní správa pastvu nedovolí i když by ji župní výbor povolil. Pro závěr tudíž, že st-l již před oním výrokem pasienkového výboru v lese R. pásl, nepodávají průvody ty dostatečného skutkového podkladu. Kromě toho však šetřením 2. instancí zavedeným oslaben byl i skutkový základ 1. instancí zjištěný, že st-l onu lesní plochu zničil stálou pastvou již od roku 1912 prováděnou, když úřad II. instance vyšetřil, že plocha ta byla teprve v r. 1917 pokácena.
Pokud tedy nař. rozhodnutím uložena byla st-li podle §u 51 uher. lesn. zákona pokuta i za neoprávněnou pastvu v lese R., spočívá výrok ten na neúplném řízení, v němž nebyly bezpečně zjištěny skutkové okolnosti pro podstatu činu toho rozhodné a bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí v této části podle §u 6 zák. o ss a ponechati žal. úřadu, aby dle toho o odvolání znovu rozhodl.

Citace:

Nález č. 2238. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1058-1061.