Č. 1990.Samospráva obecní: 1. Výpočet agend vlastního oboru působnosti obce v § 28, odst. 2 sub 1 až 12 obec. zříz. česk. není taxativní. — 2. Okolnost, že některé zařízení neprospívá přímo všemu občanstvu, nelze pokládati za dostatečnou, aby opatření jeho vylučovala z oboru působnosti obce. (Nález ze dne 19. února 1923 č. 1973.)Věc: Antonín D., majitel velkostatku M., proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení místní elektrovodné sítě v obci L. a v osadách S. a L. Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Do rozpočtů obce L., osady S. a osady L. pro rok 1921 vloženy byly položky 30000 Kč resp. 11068 Kč 36 h resp. 11000 Kč na zřízení místních sítí k rozvádění elektrického proudu, a usneseno hraditi příslušný náklad stejně jako ostatní rozpočtenou potřebu obecní resp. osadní přirážkou. Rekursy, jež proti tomu podal st-l, namítaje v podstatě, že nejde o výlohy k účelům obecním, byly nař. rozhodnutími zamítnuty s odůvodněním, že stavbu místní elektrické sítě, jež slouží k účelům policie bezpečnostní, požární a zdravotní, nutno považovati za zařízení všeobecně prospěšné, náklad na taková zařízení náleží pak zařaditi do rozpočtu obecního a uhraditi podle ustanovení §§ 74 a 79 ob. zř., při čemž skutečnost, že snad st-l nehodlá zařízení toho použíti, nemůže býti ještě důvodem, aby sproštěn byl povinnosti na ně přispívati. Stížnosti podané do těchto rozhodnutí nss neshledal důvodnými. St-l nenamítá — pokud se totiž týká rozpočtů osad L. a S. — že by náklady na zřízení místní elektrovodné sítě nepatřily do rozpočtů osadních jako takových, nýbrž brojí vůbec proti tomu, aby zřízení místní sítě pro rozvod elektrického proudu pokládáno bylo za věc spadající do působnosti obce. Při tom vychází z právního názoru, že za účely obecní, kteréžto jediné lze obecním rozpočtem hraditi, jest pokládati jenom ty, které jsou všem členům obce rovnou měrou volně přístupny a prospěšný, a namítá, že opatřování elektrického proudu členům obce ani není zákonem prohlášeno za záležitost obecní, ani není zařízením obecně prospěšným, které by mohlo sloužiti rovnou měrou všem členům obce. Názory stížnosti nelze uznati správnými. § 28 ob. zř. určuje obor samostatné působnosti obce stanoví v 1. odst., že spadá do něho »vůbec vše to, co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může.« V odst. 2 vypočítává arciť jednotlivé úkoly správní, jež obci v samostatném oboru působnosti náležejí. Jak patrno ze slůvka »zvláště« v úvodu tohoto odstavce, není však výpočet agend v odst. 2 taxativní, zákon vytyčuje tu toliko jednotlivé správní úkoly obce zvláště významné, aniž tím chce vyloučiti jinakou působnost obce, pokud jen spadá do rámce narýsovaného citovaným všeobecným ustanovením odstavce 1. Mylným je tedy názor, že by samostatná působnost obce byla omezena jen na obstarávání těch záležitostí, které jsou jí zákonem jednotlivě přiznány, nebo dokonce jen na ty úkoly správní, které jsou jí přikázány obligatorně, takže by všechna ostatní činnost byla jí zakázána. Naopak: těžisko co do vymezení oboru působnosti obce leží v odst. 1 § 28, a vše, co do tohoto rámce spadá, tedy co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče a v mezích jejích vlastními silami může býti opatřeno, může obec podnikati, pokud jí to není výslovně zakázáno. S tohoto hlediska je tedy bezdůvodnou námitka, že není žádného zákonného ustanovení, které by opatřování elektrického proudu členům obce prohlašovalo za záležitost obecní. Předpisu takového není třeba, ač-li jen opatřování to lze vřaditi pod ustanovení 1. odst. § 28 ob. zř. Proto je nemístno také poukazovati na ustanovení § 36 vodního zákona, které toliko vyslovuje, kdy obec resp. osada je povinna učiniti opatření ohledně zásobování místa vodou, aniž by však zabra- ňovalo obci podniknouti v tom směru zařízení přesahující to, co je jí uloženo obligatorně, takže nelze z něho ani analogicky usuzovati pro jiné obory správní, že by ta či ona činnost z oboru působnosti obce byla vyloučena. Podle odst. 1 § 28 spadá do samostatného oboru působnosti obce vše to, »co se předkem a nejprve prospěchu obce dotýče, a v mezích jejích vlastními silami opatřeno a provedeno býti může.« Ježto obě poslední náležitosti nejsou v daném případě sporny, dlužno se zabývati toliko otázkou, zda se zřízení místní sítě pro rozvod proudu elektrického dotýká předkem a nejprve prospěchu obce. Stížnost to v podstatě popírá tvrdíc, že obec může sledovati jenom takové účely a podnikati tedy jenom taková zařízení, která všem členům obce jsou rovnou měrou volně přístupna a prospěšní. K vyvrácení tohoto názoru stačí však poukázati na ustanovení §§ 78 a 82 ob. zř. Oba tyto předpisy mají na mysli výlohy resp. opatření, která neslouží všem občanům rovnou měrou, nýbrž která se týkají jediné prospěchu té neb oné třídy občanů, jednotlivých okrsků obecního území nebo dokonce jen některých jednotlivců; a přece uznávají je za záležitost obce, normujíce toliko odchylně způsob úhrady nákladů jimi způsobených. Na stejném zásadním stanovisku stojí pak také i finanční novela obecní z 12. srpna 1921 č. 329 sb. Okolnost, že některé zařízení neprospívá přímo všemu občanstvu, nelze tedy již vzhledem k citovaným positivním předpisům pokládati za dostatečnou, aby opatření jeho vylučovala z oboru působnosti obce. Ale i z všeobecných úvah nelze námitce svrchu uvedené dáti za pravdu. Stížnost přehlíží úplně ethický moment poslání obce, jež, spočívajíc na myšlence pospolitosti a vzájemné podpory lidí obývajících souvisle určité teritorium a ve svých rozmanitých zájmech na sebe odkázaných, sdružuje je v jednotný celek a pečuje o harmonické uspokojování všech jejich různorodých zájmů z místního usídlení plynoucích vzájemnými obětmi. Bylo by dojista málo těch zařízení, z nichž by stejnoměrně vycházel prospěch přímo všem občanům; omezovati působnost obce jen na taková zařízení, znamenalo by podvázati veškeru téměř činnost její v oboru veřejné péče, a vylučovati její ingerenci právě tam, kde jako nejnižší veřejná pospolitost hospodářská je v první řadě povolána, aby rozumným způsobem a s ohledem na zájem celku, tedy bez ohrožování existence a hospodářské potence vrstev finančně silných zakročovala k ukojení zájmů kolektivních tam, kde pro povzbuzení činnosti soukromohospodářské není dosti lákavých podnětů. Nelze tedy omezovati obec. jenom na péči o zařízení policejní; jejím úkolem je také, aby pečovala, pokud stačí její hospodářská síla, o povznesení hospodářské a kulturní úrovně svého občanstva, a tedy také jednotlivých jeho složek, pokud se posílením jich přispívá také k posílení obce jako celku, a pokud tento celkový prospěch obce je předním účelem toho kterého opatření. Vzhledem k tomu nelze však shledávati ani vytýkané vady řízení v tom, že úřad nezjišťoval, jak dalece projektovaná nová elektrovodní síť bude sloužiti obecním zařízením policejním. Zda se v určitém konkrétním případě nějaké zařízení týká takto předem a nejprve prospěchu obce, jest otázkou skutkovou, jejíž posouzení zůstává vyhrazeno úřadům správním. Nss může závěr, k němuž úřad v této otázce dospěje, přezkoumávati vzhledem k § 6, odst. 1 zák. o ss pouze po stránce formální. V daném případě mohlo by se, hledíc k obsahu stížnosti, jednati jen o to, zda při zařízení místní sítě k rozvodu elektrického proudu je taková relace k prospěchům obce, jakou má na mysli § 28, odst. 1 ob. zř., a priori vyloučena. Toho však dojista nelze tvrditi, poněvadž zavedení elektrické energie do obce — nehledě k zužitkování jejímu pro účely veřejného osvětlení, jehož opatření je povinností obce — je zajisté způsobilé přinésti občanstvu všech vrstev velké prospěchy zejména po stránce hospodářské, a tím povznésti hospodářsky a kulturně i celou obec. Pokud se tedy stížnosti snaží dovoditi, že nař. položky rozpočtů jsou nezákonné, poněvadž zařízení místní elektrovodné sítě nespadá vůbec do oboru působnosti obce, jeví se bezdůvodnými. Stejně je tomu však, pokud lze ze stížností vyčísti námitku, že náklad na toto zařízení neměl býti rozvržen stejnoměrně na celou obec, nýbrž ve smyslu § 78 ob. zř. jenom na interesenty. Obecní zřízení, jak jest patrno z §§ 74, 80 a 82/1, vychází ze zásady, že měřítkem, podle něhož jednotlivec jest povinen přispívati na úhradu vydání obecních, není individuelní zájem jeho, který má na zařízeních obce, nýbrž že veškeré výlohy obce nésti mají všichni členové svazku obecního stejnou měrou podle zásad, které zákon stanoví, bez ohledu na prospěch, který jim z výloh těch kyne. Jenom ve výjimečných případech připouští, aby výlohy, které se týkají jedině prospěchu té neb oné třídy občanů nebo některých částí okrsku obecního nebo konečně některých držitelů (§ 78), nebo z nichž vzchází prospěch jen jedné osadě nebo jen obyvatelům místním (§ 82), rozvrženy byly toliko na interesenty. Podmínka ta je však splněna toliko tehdy, když to které zařízení, ať z důvodů právních ať faktických, jinému nežli dotyčné užší skupině interesentů — objektivně vzato — prospívati nemůže. Pouhá skutečnost, že některý z údů obce zařízení obecních fakticky nepoužívá, není ještě důvodem, aby byl sproštěn povinnosti na ně přispívati, a aby břímě úhrady přesunuto bylo pouze na ty, kdož zařízení skutečně používají. Jinou otázkou jest ovšem, jak upraveno bude používání elektrovodné sítě občanstvem, t. j. bude-li dodávání elektrické energie provozováno po způsobu veřejného ústavu či soukromohospodářského obecního podniku, a jakým způsobem upravena bude úplata za dodávání proudu. Tyto otázky nebyly však předmětem rozhodování správních úřadů, které se zabývaly toliko otázkou, lze-li v obecním resp. osadním rozpočtu preliminovati částečný náklad na zřízení sítě. Bezpředmětné jsou proto ony vývody stížností, které se zabývají otázkou připuštění k používání elektrovodné sítě a otázkou úplaty za konsum elektrické energie těmi, kteří se k vedení připojí. Nss neshledal ostatně potřeby, zabývati se jimi blíže již proto, že jsou rázu povšechného a nemají stížného bodu přesně formulovaného ve smyslu § 18 zák. o ss. Pokud posléze stížnosti namítají, že usnesení o preliminování potřebného nákladu znamená trvalé zatížení obecního jmění, a že tedy vyžadovalo dle § 43 ob. zř. kvalifikované majority, jakož i schválení vyššího úřadu, dlužno na to odpověděti, že — jak vysloveno již vzhledem k obdobnému ustanovení obecního zřízení Slezského ve zdejším nálezu ze dne 15. prosince 1920 č. 12316 (Boh. č. 624 adm.) — má ustanovení § 97 č. 1 ob. zř. na mysli jenom ty případy, kde se zřizuje na obecním majetku nějaké věcné právo, o to tu však nejde. Bylo proto stížnosti jako bezdůvodné zamítnouti.