Č. 2130.

Policejní právo trestní. — Řízení před nss-em: V policejním řízení jest podstatnou vadou, nebyl-li slyšen obviněný před vydáním trestního nálezu. (Otázka, zda se výslech ten musí díti osobně nebo zástupcem podle analogie § 455 tr. řádu, nebyla řešena).
(Nález ze dne 23. března 1923 č. 4732).
Věc: JUDr. František W. C. v Praze proti zemské správě politické v Praze (místodrž. rada Jindř. Wallenfels) o trestním nálezu pro neohlášení uprázdněného místa.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem z 18. listopadu 1921 uložil magistrát v Praze st-li pro přestupek §u 5 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb., kterého se dopustil tím, že ústavu práce hl. města Prahy 1 opomenul hlásiti uprázdněné místo stenotypistky, které inseroval 1. listopadu 1921 v denním listě »Prager Tagblatt«, — dle §u 20 téhož zákona pokutu 50 K, po případě trest vězení 5 dnů. Zsp rozhodnutím z 22. května 1922 nevyhověla odvolání z důvodu, že skutková povaha přestupku jest prokázána.
O stížnost proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l vytýká, že řízení jest vadné proto, poněvadž trestní nález byl vydán, aniž byl st-l slyšen. Z předpisů platících pro obor trestního policejního řízení, tak z § 3 min. nař. ze dne 3. dubna 1855 č. 61 ř. z., obzvláště pak z nař. ministerstva ze dne 5. března 1858 č. 34 ř. z., které předpisuje v §u 1, aby řízení se provádělo ústně, v §u 4, odst. 2, aby do 5. rubriky trestního rejstříku zanesena byla výpověď obviněného s případnou zkratkou »doznáno«, v §u 6, odst. 2, aby po ukončení řízení nález obviněnému byl ihned prohlášen, jakož i z rubriky 5. formuláře trestního rejstříku, která mluví o doznání neb ospravedlnění obviněného — jest zřejmo, že policejní trestní řízení stojí na zásadě osobního slyšení obviněného před vydáním nálezu.
V daném případě byl st-l sice obeslán s poukazem na ustanovení §u 9 nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., leč sám se nedostavil, nýbrž na místo něho Dr. K. z advokátní kanceláře st-lovy, jenž opomenutí ohlášení doznal.
Trestní nález byl tedy vydán, aniž by st-l byl před tím sám vyslechnut.
Otázkou, zda dle analogie §u 455, odst. 3 tr. ř. bylo možno, aby se obviněný při výslechu v policejním trestním řízení dal zastoupiti zmocněncem, se nss nemohl zabývati a to proto, poněvadž předpokladem pro co by dle cit. ustanovení bylo, že zmocněnec se vykáže zvláštní plnou mocí, čehož v daném případě nebylo, zvláště když takováto plná moc ani nemohla býti udělena, jelikož z obsahu obsílky nebylo patrno, že st-l byl k úřadu zván v trestním řízení pro přestupek § 5 zákona z 12. srpna 1921.
Opomenutím předchozího výslechu st-lova byly porušeny podstatné formy administrativního řízení ve věcech policejně trestních a proto bylo nař. rozhodnutí podle §u 6 zák. o ss zrušiti, aniž bylo příčiny, aby se nss zabýval věcnými námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 839-840.