Č. 2309.

Školství (Morava). — Řízení před nss-em: 1. Manžel nemanželské matky dítěte není legitimován ke stížnosti na nss pro vyloučení dítěte ze školy podle zákona ze 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. z roku 1906, leda že je poručníkem jeho. — 2. Není vadou řízení, byl-li k zakročení příslušného úřadu ve věci takové dán podnět úřadem nepříslušným nebo i osobou soukromou. — 3. Není vadou, nebyl-li k řízení tomu přibrán okr. školní inspektor. — 4. Je však podstatnou vadou, nebyl-li v řízení tom slyšen zákonný zástupce dítěte. — 5. Původ nevylučuje pozdější změnu národnosti. — 6. Je podstatnou vadou, nezjistí-li úřad při sporné národnosti dítěte národnost zemřelého manželského otce. — 7. Jinak věty jako při Boh. 1397 adm.
(Nález ze dne 4. května 1923 č. 7480.)
Věc: Místní školní rada v K. a Jakub K. a soudr. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyloučení dětí ze školy.
Výrok: Stížnost F. G. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti ostatních stěžovatelů zrušuje se naříkané rozhodnutí pro vady řízení.
Důvody: Min. školství výnosem z 3. prosince 1921 k návrhu okr. školního výboru ve Výškově rozhodlo, že dítky Alois K., Markéta M. a Antonín P. vylučují se z návštěvy německé školy obecné v K. a přikazují se tamní české škole menšinové, ježto po rozumu § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 mor. z. z. z roku 1906 jest jedině slušno, aby uvedené dítky, o nichž bylo zjištěno šetřením, že jsou národnosti české a že znají vyučovací řeč českou, docházely nadále do naznačené školy české menšinové, neboť návštěva jejich v tamní německé škole nesrovnává se s cit. předpisem zákonným.
Stížnosti proti tomuto rozhodnutí k nss-u podali:
a) německá místní školní rada v K.,
b) společnou stížnost Jakub K. jakožto otec nezl. Aloise K., F. G. ohledně nezl. Markéty M., neudávajíce poměru k tomuto dítěti, a ovdovělá Marie P. jakožto matka nezl. Antonína P.
Rozhoduje o stížnostech, obsahujících souhlasné body stižné, řídil se nss těmito úvahami:
Jak nss již ve svém nálezu Boh. 1379 adm. vyslovil a blíže odůvodnil, jsou stranami v řízení zavedeném za účelem zjištění národnosti dítěte, o jehož vyloučení ze školy jde, jednak dítě, pokud se týče jeho zákonný zástupce po rozumu předpisů soukromého práva, tudíž z pravidla manželský otec, po případě poručník, jednak místní školní rada jako zákonný zástupce školy.
V daném případě vychází ze spisů administrativního řízení, že nezl. Markéta M. jest nemanželskou dcerou Štěpánky G., rodem M., F. G., jehož poměr k nezletilé nelze ze správních spisů seznati, byl by k zastupování této nezletilé legitimován, jen kdyby byl jejím soudně zřízeným poručníkem. Že by jím byl, pro to ani není opory ve správních spisech, podle kterýchž ohledně národnosti nezl. Markéty M. ko- náno bylo šetření jen z její nemanželskou matkou Štěpánkou G., ani stížnost F. O. samotného to netvrdí. Se zřetelem k tomu nelze vycházeti z názoru, že F. G. jest zákonným zástupcem dítěte, do jehož práv bylo nař. rozhodnutím zasaženo. Není tudíž podle § 2 zák. o ss legitimován k podání stížnosti a musila býti proto jeho stížnost odmítnuta jakožto nepřípustná (§ 21 téhož zákona).
Pokud zástupce stížnosti v zastoupení tohoto st-le při ústním líčení odvozoval svou legitimaci ze zákonné pravomoci k zastupování nemanželské matky dítěte Štěpánky G., která jest prý jeho manželkou, dovolává se rodinného poměru, kterýž sám sebou neopravňuje ho k zákonnému zastupování dítěte, neboť svrchu dotčená pravomoc manželova (§ 1238 a sl. o. z. o.) vztahuje se jen na manželčinu sféru majetkovou, nikoli na její poměr k jejímu nemanželskému dítěti.
Pokud běží o námitky přípustných stížností německé místní školní rady v K., Jakuba K. a Marie P., bylo třeba přihlížeti k citovanému již svrchu nálezu, jímž nss vyslovil i zevrubně odůvodnil právní názor, jednak že k rozhodnutí, jež vydává se po dni 1. ledna 1921 v té příčině, zda děti školou povinné náležejí do školy české či německé, když jedna z těchto škol je školou menšinovou, po rozumu zákona ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. příslušným jest min. škol., jednak že po zákonu platí zásada, aby dítě docházelo do školy jazyka své národnosti, jejímiž znaky, které třeba v objektivním směru zjistiti, jsou místní a rodinný původ dítěte, jeho a jeho rodiny jazyk mateřský, po případě obcovací, vystupování v denním životě, zvyklosti, styky a ovšem také znalost určitého jazyka. Pouhá znalost určitého jazyka, stanovená v § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905 č. 4 m. z. z. ex 1906 za zevní znak národnosti, jest jenom jedním z těchto zevních znaků národnosti, a není za všech okolností, co do otázky, do které školy dítko má choditi, průkazem příslušnosti dítěte k národnosti téhož jazyka, naopak jest národnost tato zjistitelná a v případě pochybnosti také musí býti zjištěna i jinými objektivními znaky. Není-li dítě následkem zvláštních poměrů jazyka své národnosti dostatečně mocno, připouští dikce cit. § 20 »zpravidla« potud výjimku ze shora uvedené zásady, že dítě musí navštěvovati školu své národnosti, aby návštěva školy jiné národnosti mohla býti zákonnými zástupci dítěte ze zvláštních důvodů žádána jako dispens z oné zásady. Při tomto svém názoru nss i nadále trvá a odkazuje na cit. nález podle § 44 svého j. ř.
S tohoto hlediska sluší jednotlivé body stížnosti takto posuzovati:
1. Pokud stížnosti namítají, že rozhodnutí bylo vydáno úřadem k tomu nepříslušným, ježto prý zákonně kompetentním byl jedině německý okresní školní výbor pro Brno-venkov, jest bezdůvodnou se zřetelem k zmíněnému svrchu právnímu názoru, pokud vztahuje se na otázku kompetence, a hledíc k tomu, že naříkané rozhodnutí datuje z doby po dni 1. ledna 1921.
2. Stížnosti dále namítají, že jedině neznalost německého jazyka vyučovacího mohla býti po zákonu důvodem vyloučení dětí z návštěvy německé školy (svrchu cit. § 20, odst. 2), nikoli sama o sobě národnost bez ohledu na znalost jazykovou, a vycházel úřad s hlediska zákonu se příčícího, že rozhoduje jen národnost a že okolnost, že děti jsou v plné míře mocny německého jazyka, v důsledku toho jest nerozhodnou, pročež této okolnosti nevyšetřoval.
Ježto přihlížejíc k svrchu vytčenému stavu právnímu, jak podává se z citovaného prejudikátu, nelze shledávati nějakého rozporu se zákonem v tom, že úřad otázku, do školy kterého jazyka děti náležejí, posuzoval, jak právě zákon požaduje, podle jazyka jejich národnosti a že okolnosti, že jsou děti znalými jazyka německého, nepřisuzoval významu okolnosti, kterouž by měl výhradně býti určován jazyk školy, do níž dítě náleží, — jsou stížnosti i v tomto bodu bezdůvodné.
3. Nelze spatřovati vytýkané vady řízem v tom, že rozhodnutí bylo vyvoláno reklamací dítek, kterouž podal okresní školní výbor ve Výškově, ač prý k ní nebyl oprávněn, neboť rozhodl-li orgán ve věci kompetentní, kterýmž jest, jak již dolíčeno, min. škol., a není-li ve skutečnosti zákonného předpisu, kterýmž by rozhodnutí tohoto způsobu vázáno bylo na podmínky, aby návrh na vyloučení dítěte z návštěvy školy určitého jazyka pocházel od nějakého zvláštního, k tomu povolaného orgánu, mohl zajisté kdokoli, a to nejen úřad, jenž tak činil, nýbrž třebas i nějaká soukromá osobnost svým upozorněním přípustně dáti podnět k úřednímu rozhodnutí, jak se stalo.
4. Stížnosti dále uplatňují, že vada řízení spočívá v daném případu i v porušení zásady slyšení stran, ježto nebyla prý k řízení přibrána i druhá strana zastupující zájmy německé školy, t. j. německý okresní školní inspektor a zástupci místní školní rady pro německou školu v K.
Porušení procesního práva nedbáním zásady slyšení stran mohli by st-lé Jakub K. a Marie P. namítati, jen pokud by oni byli tím dotčeni resp. jejich děti, tedy ohledně své osoby. Pokud tedy jejich stížnost uplatňuje svrchu vytčenou námitku, jest podle §§ 2 a 21 zák. o ss nepřípustnou.
Ohledně pominutí německého okresního školního inspektora jest stížnost německé místní školní rady v K. bezdůvodnou z té příčiny, že řečený státní úředník jest orgánem státního dozoru k národním školám a jakožto takový ovšem nemůže uplatňovati zájmy té které školy.
Avšak stížnost místní školní rady je bezdůvodná i pokud vytýká, že místní školní rada sama nebyla přibrána k řízení, vycházíť ze spisů, že byla přibrána, a to tím způsobem, že protokol ze dne 3. října 1921 obsahující šetření o národnosti dětí a o jejich jazykové znalosti byl osp-ou ve Výškově dne 12. října 1921 přečten předsedovi řečené německé místní školní rady. Již tím jí bylo umožněno uplatniti v každém směru ještě před vydáním rozhodnutí své případné námitky, aniž ovšem k tomu bylo snad zapotřebí, aby její zástupce byl již přítomen býval při samotném úředním šetření ze dne 3. října 1921.
5. Stížnost namítá, že úřad dospěl k zjištění, že děti jsou mocny českého jazyka, ač ve skutečnosti není tomu tak, na základě neúplného šetření, kterým bylo zjišťováno jen, zdali vůbec trochu mohou česky mluviti, a dokonce i v rozporu s výsledky tohoto šetření, při čemž na kladené české otázky odpovídaly jen špatně česky.
Po rozumu svrchu vytčeného právního názoru, podle něhož jest pro určení jazyka školy, do níž dítě po zákonu přísluší, zásadně směrodatnou jeho národnost a podle něhož znalost jazyková jest jedním z možných objektivních znaků pro zjištění národnosti, jest myslitelno zjištění určité národnosti zajisté i u takových dětí které z jakýchkoli zvláštních důvodů jazyka této své národnosti vůbec resp. dostatečně neovládají a jest v důsledku toho po zákonu přípustno, i takové děti přikázati škole neovládaného jimi jazyka jejich národnosti, byť i ovládaly jazyk školy, kterou dosud navštěvují a která neodpovídá jejich národnosti. Okolnost, jak dalece jsou mocny českého jazyka, jest tudíž pro otázku, o niž tuto běží, nerozhodna a její případné vadné vyšetření nemůže zahrnovati v sobě podstatnou vadu řízení.
6. Stížnosti posléze namítají, že vyloučené děti ve skutečnosti jsou národnosti německé. Skutkové zjištění úřadu, že jsou národnosti české, stalo prý se vadně, a to v tom směru, že nebylo přihlédnuto k tomu, že st-lé i s dětmi při sčítání lidu přiznali se k německé národnosti, že pak jen proti své vůli byli zapsáni do sčítacích archů jakožto Češi a že proti onomu rozhodnutí podali stížnost, která dosud není vyřízena.
Ve směru výslovně vytýkaném vadnosti řízení shledávati nelze. Mělť úřad při spisech část sčítacího operátu, z něhož vysvítá, že německá národnost, jak tvrzeno, skutečně byla přiznána a že zápis české národnosti do sčítacích archů byl nařízen teprv rozhodnutím osp-é z 26. února 1921, vydaným podle §§ 19 a 20 vl. nař. ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. a na základě zvláštního šetření provedeného sčítacím komisařem o poměrech pro národnost rozhodných. Z toho vysvítá, že úřad jistě měl na zřeteli, že st-lé při sčítání lidu přiznali národnost německou. Úřad dále zajisté přihlížel k výsledkům zmíněného šetření sčítacího komisaře. Kdyby byl žal. úřad prostě chtěl přijati výrok politického úřadu, nařizujícího zápis »české národnosti«, za směrodatný pro své rozhodnutí, mohl tak podle povahy věci učiniti jen výslovným odkazem na to, že tím jest otázka národnosti dětí pravoplatně vyřešena. Toho však neučinil, tedy právní moci ve směru rozhodnutí této otázky se nedovolal, pročež také nezáleží na tom, zda měl či neměl na zřeteli, že výroku prvé stolice v oné věci vydanému následkem podaného proti němu podle tvrzení st-lů rekursu ve skutečnosti nedostává se charakteru výroku vypraveného právní mocí.
Pokud pak běží o všeobecné posouzení bezvadnosti skutkového zjištění české národnosti dětí, proti kterémužto zjištění stížnost vůbec brojí, totiž o posouzení v tom směru, zdali toto zjištění není snad v rozporu se spisy resp. je zbudováno na postačitelném základu, slušelo k tomuto základu v každém jednotlivém z případů blíže přihlédnouti.
Tento základ spočívá jednak ve výsledku úředního šetření provedeného dne 3. října 1921 v K. vyslancem osp-é ve V., jednak v šetření sčítacího komisaře, provedeném k umožnění rozhodnutí politického úřadu o otázce, zda na místo zapsané do sčítacích archů německé národnosti zúčastněných sluší právem zapsati jejich českou národnost.
Ohledně nezl. Aloise K. úřad pro svůj úsudek o jeho české národnosti mohl míti oporu jen ve zmíněném šetření sčítacího komisaře, neboť v konaném ex profeseo šetření osp-é bylo toliko zjištěno, že nezl. Alois K. umí česky, obeslaná matka Štěpána K. k výslechu se nedostavila a otec Jakub K. ani k výslechu nebyl obeslán. Tím, že nebylo opatřeno vyjádření otce dítěte, byl zřejmě opomenut nejhlavnější průvodní prostředek, což arciť nemohlo býti odčiněno tím, že úřad pozval k výslechu matku dítěte, kteréž ostatně taktéž nevyslechl, nepokusiv se po jejím nedostavení obeslati ji znovu. To zakládá vadu řízení, kteráž jest podstatnou, ježto způsobená jí neúplnost řízení překáží přezkoumání správnosti skutkového úsudku úřadu.
Ohledně nezl. Markéty M., která umí dobře česky, bylo dále zjištěno, že její nemanželská matka Štěpánka G. pochází z matky Marie po rodu U., přihlásivší se při úředním sčítání lidu jak v roce 1890, tak v roce 1900 s obcovací řečí českou. Štěpánka G. však v prováděném v této věci šetření tvrdila, že je Němka. Ve skutečnosti z tohoto podkladu nedá se logicky nutně odvoditi, že by nebyla, jak tvrdí, národnosti německé, nýbrž jest národnosti české, jak zřejmě usuzoval úřad, kterýž z posléze zmíněné okolnosti patrně dospěl i k úsudku o české národnosti dítěte, neboť i případný český původ Štěpánky G. nevylučuje již sám sebou, že jest v dnešní době Němkou, změnivši svou původní národnost, i nedostává se k možnému spolehlivému úsudku jejího bližšího vysvětlení o tom, proč se nyní cítí Němkou, aby pak případně mohly býti zjištěny objektivní znaky dnešní doby směrodatné pro otázku národnosti dítěte. I v tomto případu jde tedy o podstatnou vadu řízení.
Ohledně nezl. Antonína P., jenž taktéž umí dobře česky, bylo dále zjištěno, že jeho ovdovělá matka Marie P., jak sama udala, jest Češkou původem a posílá své dítě do německé školy proto, aby neztratilo se ve světě. Řízení tu však zůstalo neúplným, když takto poměry rozhodné pro národnost byly zjišťovány jen ohledně matky, nikoli pak ohledně zemřelého otce dítěte, a to zejména po té stránce, jaké byl národnosti a v jaké řeči podle jeho případných disposicí mělo býti vychováváno dítě jeho české manželky. I tato neúplnost zakládá podstatnou vadu řízení.
Pro vytčené pod 6. vady řízení slušelo tudíž k stížnostem Jakuba K., Marie P. a německé místní školní rady v K. nař. rozhodnutí podle 2. odst. § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Nález č. 2309. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1179-1183.