Č. 2227.

Právo honební: »Dané okolnosti« podle § 13 hon. zák. česk.
(Nález ze dne 17. dubna 1923 č. 19940/22).
Prejudikatura: Boh. 13 adm. a četné další nálezy.
Věc: Oldřich F. K. v H. M. (adv. Dr. Schauer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou — J. H. — adv. Dr. F. Hrdina z Prahy) o pronájem honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: —
Žal. úřad vyslovil svým rozhodnutím v podstatě tolik, že za daných okolností nepovažuje za vhodné, aby honitba, o kterou jde, pronajata byla veřejnou dražbou a schválil důsledkem toho pronájem z volné ruky, jak se na něm usnesl honební výbor.
Honební zákon nestanoví pro způsob využitkování společenstevní honitby nic jiného, nežli že honební výbor má ustanoviti způsob pronájmu uváživ »dané okolnosti« (§ 13 hon. zák.). Na které okolnosti dlužno při tom hleděti zákon nepraví. Nutno tedy na otázku tuto hledati odpověď v účelu zákona samého. Honební zákon ovládán jest myšlenkou docíliti pokud možno nejen výhodného zpeněžení, nýbrž i racionelního výkonu myslivosti a současně ochrániti zájmy zemědělské v tom směru, aby škody zvěří a honbou způsobené byly co nejmenší.
Zda úřad jednotlivé okolnosti, ze kterých v těchto směrech si úsudek vytvořil, správně hodnotil, toho nss nemůže přezkoušeti ve věci samé, ježto jde o otázky skutkové a soud otázky takové posoudit; může jedině s hlediska §u 6, odst. 2 zák. o ss. Může tudíž nss toliko zkoumati, zda skutkové okolnosti, spisy zjištěné, skytají dostatečný podklad pro úsudek žal. úřadu, dále zda skutková podstata, o kterou se nař. rozhodnutí opírá, se nepříčí spisům a konečně zda nebyly porušeny podstatné formy řízení administrativního. Nss pak shledal, že nař. rozhodnutí ve spisech dostatečného pod- kladu nemá.
Žal. úřad rozčlcnuje rozhodnutí to v podstatě ve dvě části a vyslovuje jednak, a) že honitba nemá se pronajmouti veřejnou dražbou, nýbrž z ruky a b) že při zadání jejím z ruky nutno přihlížeti k ofertě Jaroslava H. a nikoli k vyšší ofertě st-lově.
Rozhodnutí ad a) odůvodňuje žal. úřad tím, že honebnímu výboru, ačkoli záležitost sporné honitby v místě a okolí je známá, nebyla učiněna žádná další nabídka, aniž jinak zájem o tuto honitbu projeven.
Po názoru nss-u však z té okolnosti samé, že spor mezi dvěma stranami o pronájem honitby jest v místě a okolí znám, a přes to žádné další oferty nedošly, nelze ještě logicky dospěti k úsudku, že při vypsání veřejné dražby na pronájem honitby by byly nedošly další nabídky a to tím méně, ježto ze spisů není nikterak zřejmo, že by pronájem honitby sám byl býval dříve nějakým způsobem vyhlášen.
Dále nelze přehlédnouti, že osk, které nelze upříti znalost místních poměrů, ve svém rozhodnutí projevila názor, že honitba k-cká souvisí s honitbou h-ckou, že ráz její v kruzích nejširších, pěstujících myslivost, jest znám a že tedy, bude-li vypsána veřejná dražba, dostaví se i dražitelé odjinud.
Stojí tu tedy proti sobě úsudek žal. úřadu proti úsudku osk, opřenému o určité skutečnosti, aniž nss může posouditi, jakým způsobem a na základě kterých skutečností žal. úřad k úsudku svému dospěl.
Pokud jde o zadání honitby z ruky jednomu z obou oferentů, odůvodňuje úřad rozhodnutí svoje tím, že bylo nutno přihlížeti též k osobě příštího nájemce jmenovitě v tom směru, zda požívá důvěry obecenstva i po té stránce, že při výkonu honitby bude šetřiti zájmů zemědělských jakož i toho, aby honitba vykonávána byla způsobem rationelním. Žal. úřad spatřuje garancii takovou v osobě Jaroslava H. z toho důvodu, že Jaroslav H. jest místním usedlíkem a členem společenstva a že podle spisů s řečeným pronájmem projevuje souhlas značná část členů.
Nss neshledal ani po této stránce, že by nař. rozhodnutí mělo dostatečný skutkový podklad ve spisech, neboť ze spisů jde na jevo, že v předchozím období nájemním měl spornou honitbu najatu st-l a ze spisů nikterak neplyne, že by tu byly určité skutečnosti nebo zkušenosti z dob předchozího pronájmu, ze kterých by žal. úřad mohl odvoditi úsudek, že st-l nepožívá důvěry obecenstva nebo že racionelního provozu honitby a zájmů zemědělských dbáti nebude. Třebaže výše nabídky, kterou učinil st-l, sama o sobě není rozhodujícím momentem, přece jen tvoří jednu z důležitých složek skutkové podstaty a žal. úřad měl si tedy zodpověděti otázku, které skutečnosti to byly, že jich vyšší oferta st-lova nemohla vyvážiti.
Stejně nelze nss-u posouditi, jakým způsobem žal. úřad dospěl k úsudku, že zájmy zemědělské budou lépe obhájeny tím, že honitba bude zadána místnímu usedlíku, kdyžtě ze spisů jde na jevo nepopřená skutečnost, že st-l jest majitelem dvora v K. a tedy zájem na ochraně zemědělství u obou by mohl býti stejný a kdyžtě oba oferenti se zavazovali hraditi škody jak zvěří tak honbou způsobené. Pokud konečně žal. úřad klade váhu na okolnost, že s pronájmem honitby projevila souhlas značná část členů honebního společenstva, nemá ani toto tvrzení dostatečného podkladu ve spisech, ježto spisy neskytají žádného obrazu o tom, v jakém poměru jest počet členů, kteří v administrativním řízení vystupovali proti zadání honitby z volné ruky Jaroslavu H. a poměr jejich hlasů k celkovému počtu členů společenstva honebního a jejich hlasů.
Trpí tedy nař. rozhodnutí podstatnými vadami řízení, pro které je bylo zrušiti dle § 6, odst. 2. zák. o ss, aniž bylo potřebí zabývati se i dalšími námitkami meritorními.

Citace:

Nález č. 2227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1035-1037.