Č. 1846.

Administrativní řízení: Jest podstatnou vadou řízení, jestliže vojenská pensijní likvidatura, intimujíc převzatému vojenskému gážistovi ve výslužbě výrok ministerstva nár. obrany o tom, že se gážistovi zastavuje výplata pensijních požitků, k výroku tomu, jenž ministerstvem odůvodněn nebyl, připojí důvody.
(Nález ze dne 16. ledna 1923 č. 20423/22.)
Věc: Josef M. ve Vídni proti ministerstvu národní obrany v Praze o zastavení výplaty zaopatřovacích požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l, narozený roku 1857 a ve Vídni bydlící, byl dnem 1. srpna 1911 dán do výslužby jako generalmajor bývalé rakousko-uherské armády s titulem a charakterem a byl k své přihlášce, učiněné dne 19. března 1919 u vojenské komise plnomocníka čsl. republiky ve Vídni, převzat dnem 31. července 1920 jako tit. generalmajor ve výslužbě do svazku čsl. armády (Věstník mno č. 69 bod 698 z r. 1920).
Výměrem vojenské pensijní likvidatury v Praze ze dne 19. dubna 1922 byl st-l vyrozuměn, že se mu dle výnosu mno ze dne 7. dubna 1922 zastavuje výplata zaopatřovacích požitků na účet čsl. republiky, ježto jeho pobyt v cizině jest považovati za vystěhování.
O stížnosti podané do nař. rozhodnutí takto intimovaného uvážil nss toto: Podle správních spisů jest obsahem nař. rozhodnutí vyrozumění resp. příkaz daný pouze vojenské pensijní likvidatuře v Praze, že se st-li další výplata jakýchkoli požitků na účet čsl. republiky dnem 31. ledna 1922 zastavuje. Důvodů neobsahuje toto rozhodnutí žádných. Důvod v intimátu se st-lem sdělený, že jeho pobyt v cizině jest považovati za vystěhování, jest důvodem připojeným k rozhodnutí tomu vojenskou pensijní likvidaturou, neboť se vyskytuje teprve v konceptu této likvidatury.
Intimát st-li doručený nelze vykládati tak, že citované v něm rozhodnutí žal. úřadu jest jen direktivou nadřízeného úřadu, na jejímž základě vojenská pensijní likvidatura vydala sama rozhodnutí jako 1. instance, neboť likvidatura tato jest sice úřadem podřízeným přímo mno, není však úřadem povolaným k samostatnému rozhodování, nýbrž jen k vykonávání rozhodnutí mno o záležitostech pensijních.
Ve vylíčeném postupu úřadů shledává nss pdostatnou vadu řízení, bránící jemu, aby mohl přistoupiti k přezkoumání výroku v odpor vzatého, poněvadž se nesrovnává s povahou úředních rozhodnutí, aby teprve úřad nižší odůvodňoval výrok úřadu vyššího. Při postupu takovém není patrno skutkové a právní stanovisko žal. úřadu, jehož výrok má býti předmětem přezkoumání nss-em, který může posuzovati výrok úřadu pouze v té podobě, jak byl úřadem tím vydán, nikoli však, jak byl jiným úřadem doplněn a zpracován.
Bylo tudíž zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss pro podstatnou vadnost řízení.

Citace:

Nález č. 1846. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 249-250.