Č. 2229.

Obecní samospráva: Ustanovení kurátora pro obec ve smyslu § 101 čes. ob. zříz. předpokládá, že vzešlá rozepře týká se nějakého práva soukromého. Nelze tedy použíti tohoto předpisu, nýbrž ustanovení § 11 nov. k ob. zříz. z r. 1919, týká-li se rozepře požitečných práv k býv. obecnímu statku ve smyslu § 70 ob. zříz.
(Nález ze dne 17. dubna 1923 č. 6427.)
Věc: Jan Sch. a soudr. ve V. (adv. Dr. A. Arnstein z Horšova Týna) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za stranu zúčastněnou obec V. adv. Dr. Karel Fuchs z Prahy) o ustanovení opatrovníka pro obec V.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrzeno bylo v cestě instanční usnesení osk z 8. června 1921 čj. —, jímž podle § 101 ob. zř. česk. a § 11 ob. nov. ze dne 7. února 1919 č. 76 sb. ustanoven byl obci V. kurátor k provedení sporu mezi obcí s jedné a bývalými podílníky obec. statku Ondřejem W. a spol. s druhé strany o přeměnu obecního statku v obecní jmění a výmazu požitečných práv jmenovaných podílníků z pozemkových knih. O stížnosti, která rozhodnutí to napadá pro nezákonnost a vadné řízení, nss uvážil:
Jak ze správních spisů patrno, podala obec V. ve smyslu § 5 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. u soudu návrh na výmaz požitečných práv, která na pozemcích obecních ve vl. — vložena jsou pro držitele určitých usedlostí v obci; návrh ten byl však pořadem stolic soudních odmítnut s odůvodněním, že o sporné otázce, jde-li o požitečná práva dle § 5 cit. zák., nemůže býti rozhodováno v cestě nesporné. Tím vyvolán byl spor mezi obcí V. a bývalými rustikalisty Ondřejem W. a spol. o to, zda požitečná práva, která pro tyto rustikalisty zapsána jsou na obecních pozemcích ve vl. č. —, jsou požitečnými právy dle § 5 zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 resp. dle § 70 česk. ob. zř., či právy soukromými, a jde o to, aby tento spor byl nyní proveden. Že z této skutkové podstaty vychází žal. úřad, je patrno ze znění usnesení osk, zsv-em potvrzeného, jež mluví o přeměně resp. výmazu obecního statku v kmenové obecní jmění«, a předpokládá tedy zřejmě, že nemovitosti zapsané ve vl. — jsou obecním statkem ve smyklad nálezu nss-u.
Žal. úřad shledal potřebu ustanoviti k provedení sporu výše zmíněného ve smyslu § 101 ob. zř. zvláštního kurátora vycházeje z dalšího předpokladu, že obec. zastupitelstvo není způsobilé učiniti o zahájení sporu toho samo usnesení, ježto je takový počet členů jeho podjat, že se zbývající členové nemohou podle § 43 ob. zř. platně usnášeti.
Nss neshledal, že by tento předpoklad byl nesprávný.
Podle § 43 česk. ob. zř. může oz činiti platná usnesení, je-li více než polovice údů pospolu. Při jednání konaném dne 4. května 1921 u osk bylo — aniž ta či ona strana tomu odporovala — konstatováno, že oz má 12 členů, z nichž 6 je ve věci podjato, z náhradníků, které by bylo za ně povolati, je rovněž všech 6 podjato. Zbývá tedy toliko 6 členů zastupitelstva, kteří se mohou zúčastniti jednání a hlasování o věci, to jest tedy pouze polovina členů zastupitelstva, a tedy počet, který dle § 43 ob. zř. k platnému usnášení nestačí.
Námitka stížnosti, že je podjato toliko 5 členů oz, je v rozporu se spisy, a nebyla ostatně v rekursu na zsv uplatňována, takže se podle § 6 zák. o ss jeví nepřípustnou.
Neprávem pak vytýká stížnost také, že i zbývajících 6 členů oz bylo by mohlo učiniti platné usnesení, kdyby se bylo postupovalo podle § 44 ob. zř., jenž připouští, aby po třetí svolaná schůze zastupitelstva činila platná usnesení bez ohledu na počet přítomných členů. Toto ustanovení předpokládá, že tu zastupitelstvo k usnášení se způsobilé jest a chce toliko jednání jeho usnadniti pro případ indolence nebo resistence jeho členů, nelze ho však použíti tehdy, když tu následkem podjatosti většiny členů zastupitelstva orgánu obecního, jenž by obstarávati mohl funkce obecního zastupitelstva, pro určitou záležitost vůbec není, jak patrno již z toho, že pro tyto případy zákon v § 101 ob. zř. a § 11 ob. nov. ze 7. února 1919 činí opatření zvláštní.
Novela k obecnímu zřízení ze 7. února 1919 č. 76 stanoví v § 11, že, je-li z důvodu § 5 podjato tolik členů, že zastupitelstvo není způsobilé se usnášeti, přechází rozhodování se zastupitelstva na nadřízený úřad správní, není-li v té věci zvláštních zákonných nařízení. Takovým zvláštním nařízením je pak § 101 ob. zř. čes., dle něhož, vzejde-li rozepře o nějaké právo soukromé mezi obcí a mezi nějakou třídou občanů nebo mezi některými občany a je—li oz v té věci podjato, má se okresní výbor pokusiti nejprve o přátelské narovnání, a nezdaří-li se, ustanoviti obci zástupce, aby rozepři pořadem práva provedl.
Předpisu posléze uvedeného žal. úřad v daném případe skutečně také použil. Nss uznal však důvodnou námitku stížnosti, že se tak stalo neprávem.
Jak bylo již shora uvedeno, jsou předmětem rozepře, o jejíž provedení jde, požitečná práva, jež držitelé určitých usedlostí v obci vykonávali k pozemkům obecním, které až do vydání zákona ze 17. července 1919 č. 421 byly obecním statkem ve smyslu § 70 obec. zř. Nss vyslovil již opětně, že požitečná práva k obecnímu statku dle § 70 ob. zříz. byla právy veřejnými a že judikovati o tom, zda užívací práva vykonávaná držiteli určitých usedlostí v obci jako takovými k pozemkům obecního statku jsou právy požitečnými ve smyslu § 70 ob. zříz. a zda podrobena jsou tedy zániku a případně výmazu dle zákona ze 17. července 1919 č. 421, přísluší i tehdy, byla-li vložena do knih, výhradně úřadům samosprávným.
Z toho jde však, že spor, který v daném případě má býti rozsudečně řešen, není sporem o právo soukromé, jejž by bylo provésti pořadem práva soukromého, jak předpokládá § 101 ob. zř., nýbrž sporem o právo veřejné, jejž rozsouditi přísluší instancím samosprávným, a to v první instanci obecnímu zastupitelstvu, resp., — není-li toto vzhledem k podjatosti většiny členů způsobilé se platně usnášeti —, dle normy § 11 ob. novely ze 7. února 1919 osk a v dalším pořadí instančním zsv-u.
Nebylo tu tedy zákonných předpokladů pro ustanovení kurátora dle § 101 ob. zříz., pročež bylo nař. rozhodnutí jako nezákonné zrušiti.

Citace:

Nález č. 2229. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1039-1041.