Č. 2224.

Živnostenské právo: Závěr, k němuž úřad dospěl, posuzuje otázku, je-li žadatel o živnost koncesovanou spolehlivý vzhledem k žádané živnosti, je součástí skutkové podstaty, a může jej nss přezkoumati jen s hlediska § 6, odst. 2 zák. o ss.
(Nález ze dne 14. dubna 1923 č. 6045.)
Věc: Frant. V. v T. proti ministru obchodu v Praze (odb. rada K. Kadermann) stran odepření koncese k provozování obchodu s hadry.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp v T. odepřela st-li koncesi k provozování obchodu s hadry se stanovištěm v Trnovanech, poněvadž byl opětovně potrestán pro trestní činy spáchané ze zištnosti a není vzhledem k této živnosti dle §§ 5 a 23 ž. ř. spolehlivý a důvěryhodný.
Nař. rozhodnutím byl pořadem stolic potvrzen výměr prvé stolice z důvodů v něm obsažených. Proti názoru, který vyslovila druhá stolice, současně podotknuto, že po rozumu min. nař. ze dne 28. srpna 1884 č. 143 ř. z., jímž obchod s hadry provozovaný v pohraničních okresech zařazen byl mezi živnosti koncesované, pojem »pohraničního okresu« nelze shrnouti pod pojem apolitického okresu«, že však T. leží v po- hraničním okrese ve smyslu tohoto nařízení, pročež po živnostensku provozovaný obchod s hadry v této věci podroben jest koncesi.
Ve stížnosti k zdejšímu soudu pro vady řízení a nezákonnost podané, vytýká st-l po stránce formální, že nař. rozhodnutí obsahuje vnitřní rozpor, jenž záleží v tom, že min. obchodu sice nesdílí názor druhé stolice, dle něhož pojmy »pohraniční okres« a »politický okres« se kryjí, přes to však udává ve svém rozhodnutí, že odvolám se nevyhovuje z důvodů rozhodnutí druhé stolice.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Prvá stolice založila svůj výměr na předpokladu, že st-l živnost hodlá provozovati v obci, jež leží v pohraničním okresu; na tomto stanovisku stála také druhá stolice a nař. rozhodnutím byl tento názor potvrzen. Rozhodnutí druhé stolice doznalo změnu toliko v tom, že nař. rozhodnutím byl opraven právní názor vyslovený v rozhodnutí druhé stolice o pojmu »pohraničního okresu«; avšak na věci samé, totiž na skutkovém zjištění, že T. leží v pohraničním okresu, nebylo nic změněno.
Opravil-li žal. úřad pouze právní názor o pojmu »pohraničního okresu«, avšak na skutkovém základě ničeho nezměnil, pak nelze mluviti o nějakém rozporu.
Ve věci samé popírá stížnost, že obec T. leží v pohraničním pásmu. V té příčině dlužno poukázati na to, že zemské finanční ředitelství v Čechách ve shodě v bývalým místodržitelstvím vydalo na základě § 6 celního a monopolního řádu ze dne 11. července 1835 seznam všech v pohraničním okrese Čech ležících obcí a v něm jest obec T. uvedena. Tento výnos byl vyhlášen v příloze zfř. v Praze k věstníku min. financí 8 z r. 1890 pod č. 33.
Mimo to žal. úřad učinil před vydáním nař. rozhodnutí dotaz u min. financí, které stížnost považuje za kompetentní, ustanovovati šíři pohraničního pásma a tudíž zařazovati jednotlivá místa do pohraničního okresu, leží—li obec T. v pohraničním pásmu.
K tomuto dotazu sdělilo min. financí dopisem z — min. obchodu, že obec T. (pol. okres Teplice-Šanov) té doby jest v pohraničním okrese. Měl tedy žal. úřad dostatečný podklad pro skutkové zjištění, že obec T. v pohraničním okrese jest.
Pak lze však v obci T. vzhledem k min. nař. ze dne 28. srpna 1884 č. 143 ř. z. provozovati obchod s hadry jen jako živnost koncesovanou.
Dle 1. odst. § 23 ž. ř. vyhledává se k nastoupení živnosti koncesované kromě toho, co k samostatnému provozování živnosti vůbec jest předepsáno (§§ 2 až 10), ještě také spolehlivost se zřetelem k příslušné živnosti.
Žal. úřad opírá svůj výrok, jímž upírá st-li zákonem požadovanou spolehlivost vzhledem k dotčené živnosti, jak o § 23, tak o § 5 ž. ř.
V důvodech nedotýká se však náležitostí předepsaných v § 5 pro nastoupení a samostatné provozování živnosti, nýbrž směřuje k § 23 ž. ř., kterým předepsána spolehlivost vzhledem k příslušné živnosti.
Posouzení otázky, je—li uchazeč o živnost koncesovanou spolehlivý vzhledem k žádané živnosti, jest volným hodnocením skutkových okolností ve správním řízení zjištěných a závěr z toho vyplývající jest součástí skutkové podstaty. Nss jsa podle § 6, odst. 1 zák. o ss vázán skutkovou podstatou, na níž žal. úřad své rozhodnutí založil, nemůže skutkové předpoklady přezkoumávati věcně, nýbrž musí se vzhledem k ustanovení 2. odst. § 6 zák. o ss omeziti na zkoumání, zda tyto skutkové okolnosti byly dostatečně zjištěny. V této příčině však závad neshledal.
V řízení správním bylo zjištěno a st-l to nepopírá, že byl opětovně soudně potrestán pro trestní činy proti bezpečnosti majetku. Kromě toho konal živnostenský úřad šetření o spolehlivosti st-lově dotazem u obce a orgánů veřejné bezpečnosti.
Dospěl-li žal. úřad na takto zjednaném základě k závěru, že se st-li nedostává potřebné spolehlivosti k provozování obchodu s hadry v pohraničním okrese, pak měl zákonný důvod pro odepření koncese a nelze ani říci, že neměl dostatečný podklad pro svůj závěr o spolehlivosti st-lově.
Nss nemusel se pak již zabývati námitkami, které stížnost vznáší vzhledem k ustanovením § 5 ž. ř.; ostatně nař. rozhodnutí se omezilo rovněž, jako nižší instance na pouhou citaci tohoto paragrafu, avšak svůj výrok založilo na ustanovení § 23 ž. ř.
Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2224. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1028-1030.