Č. 2117.Právo spolkové (Slovensko): Okolnost, že spolek po právu existující pojme při všeobecné revisi stanov spolkových do změněných stanov ustanovení, jež se podle názoru úřadu příčí předpisům práva spolkového, není sama o sobě ještě důvodem pro rozpuštění spolku. (Nález ze dne 22. března 1923 č. 4412.)Prejudikatura: Boh. 1167 adm. Věc: Křesťansko-sociální spolek v K. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (Dr. Lud. Černo) o neschválení stanov a rozpuštění spolku. Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o neschválení změněných stanov, zrušuje se pro vady řízení, pokud jde o rozpuštění spolku, pro nezákonnost. Důvody: V mimořádné valné schůzi konané dne 28. dubna 1921 usnesl se stěžující si spolek na změně stanov. Podnětem k tétozměně stanov byla revise, kterou nařídil min. pro Slov. nařízením z 23. února 1921 č. 569 odd. adm. III. ohledně stanov spolků na Slovensku existujících, které byly schváleny bývalou uherskou vládou. Změněné stanovy stěžujícího si spolku obsahují o účelu spolku v § 3 toto ustanovení: »Spolek jest nepolitický. Účel spolku jest: napomáhat sociálním a hospodářským zájmům malých lidí (maloživnostníků, maloobchodníků, hospodářů, nižších úředníků, průmyslových, továrenských a zemědělských dělníků, dělnic a domáckých zaměstnanců, mládeže obojího pohlaví), slovem dělnické třídy v širším smysle, spolčováním a svépomocí, chránit její pravdy, vydobýt její loyální práva, chránit mravní a vlastenecké city dělníků, vyvíjet duševní schopnosti a odborné vědomosti a takto z rozhodného křesťanského stanoviska zaujatého vůči mezinárodní, protikřesťanské rozvratné sociální demokracii —, spoluúčinkovat pokojnou cestou, zákonitými prostředky k rozluštění sociální otázky, k uspokojení každé sociální třídy.« Změněné stanovy předložil předseda spolku prostřednictvím policejního ředitelství v K. žal. úřadu k schválení. Žal. úřad rozhodnutím ze 17. září 1921 vrátil změněné stanovy policejnímu ředitelství s tím, že je nebéře na vědomí, ježto různé cíle spolku odporují ustanovení bodu 2 přílohy k nařízení býv. uher. min. vnitra ze dne 2. května 1875 č. 1508 B. M., a současně nařídil rozpuštění spolku, uloživ policejnímu ředitelství, aby podalo návrh na opatření ohledně majetku spolkového. Toto rozhodnutí bylo nálezem nss-u Boh. 1167 adm. zrušeno podle § 6 zák. o ss pro vadu, která se sběhla při intimaci tohoto rozhodnutí. Vada ta byla při nové intimaci napravena. Do rozhodnutí řádně intimovaného podal stěžující si spolek novou stížnost, o níž nss uvážil toto: Pokud jde o námitku odvodního spisu, že stížnost není podepsána a že tudíž nemůže býti základem meritorního jednání, slušelo odkázati k tomu, že k stížnosti připojena jest plná moc, kterou vydal stěžující si spolek advokátu, stížnost znamenavšímu a že tato plná moc jest podepsána předsedou stěžujícího si spolku. Ve věci samé vycházel pak soud z těchto úvah: V nař. rozhodnutí vyslovil žal. úřad jednak, že neschvaluje změněné stanovy stěžujícího si spolku, jednak že spolek rozpouští. Jest nesporno, že stěžující si spolek existuje již řadu let po právu na základě stanov schválených v roce 1907 býv. uh. min. vnitra a že podnětem k změně dosavadních stanov stěžujícího si spolku byla svrchu zmíněná všeobecná revise spolkových stanov, které, jak rovněž nesporno, podrobil se i stěžující si spolek předloživ změněné stanovy žal. úřadu k schválení. 1. Pokud jde o výrok o neschválení změněných stanov stěžujícího si spolku shledal soud toto: Jak patrno z nař. rozhodnutí odůvodnil žal. úřad tento svůj výrok tím, že změněné stanovy, pokud obsahují ustanovení o účelu spolku, odporují předpisům bodu 2 přílohy k nař. býv. uh. min. vnitra č. 1508 ex 1875, při čemž měl žal. úřad patrně na mysli předpis odst. 1 bodu 2 zmíněné přílohy. Stížnost nepopírá, že by okolnost, že změněné stanovy v uvedeném směru neodpovídaly cit. právní normě, nebyla zákonným důvodem k neschválení stanov těch. Jest tedy předmětem sporu v daném případě, pokud jde o výrok o neschválení změněných stanov, toliko otázka, zda žal. úřad právem pokládal ona ustanovení změněných stanov, jež jednají o účelu spolku, s hlediska cit. právní normy, za závadná. V odst. 1 bodu 2 přílohy k cit. nařízení se stanoví, že spolky s účely podstatně se různícími nemohou se utvořit pod jedním názvem ve společných stanovách a že proto dlužno utvořit se zvláštními stanovami spolky politické, humanitní, výdělečné, vzdělávací a hospodářské. Žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí pouze zcela všeobecně, že »různé cíle« spolku odporují cit. právní normě, aniž však naznačil, které jednotlivé účely spolku vytčené v § 3 změněných stanov pokládá za takové, že pojmutí jich do týchž stanov jest ve smyslu cit. právní normy nepřípustným. Žal. úřad neodůvodnil tedy svůj výrok o neschválení změněných stanov stěžujícího si spolku s onou jasností, které jest třeba, aby se strana mohla proti tomuto výroku účinně brániti a aby také nss mohl přezkoumati, zda výrok ten jest v souhlase se zákonem čili nic. Nař. výrok o neschválení změněných stanov, nejsa odůvodněn způsobem s dostatek jasným, trpí podstatnou vadou ve smyslu § 6, odst. 2. zákona o ss. Tato vada nemohla býti ovšem napravena tím, že žal. úřad teprve v odvodním spise podrobně uvádí, které účely spolku pokládá s hlediska cit. právní normy za neslučitelné v jedněch stanovách. Pro svrchu zmíněnou podstatnou vadu bylo nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o neschválení změněných stanov stěžujícího si spolku, zrušiti podle § 6, odst. 2. zákona o ss. 2. Pokud jde o výrok o rozpuštění stěžujícího si spolku, uvážil soud: Z nař. rozhodnutí jde zřejmě na jevo, že žal. úřad pokládal také za důvod k rozpuštění spolku jediné okolnost, že změněné stanovy odporují podle jeho názoru ustanovení odst. 1 bodu 2 přílohy k cit. nařízení. Stížnost brojíc proti výroku o rozpuštění spolku vytýká, že i kdyby snad změněné stanovy vskutku odporovaly cit. předpisu, nemohla by jediné tato okolnost ještě tvořiti zákonný důvod k rozpuštění stěžujícího si spolku, který jest spolkem již existujícím na základě stanov dříve schválených. Této námitce stížnosti nelze upříti oprávněnost. Podle odst. 2 § 113 ústavní listiny (zákon ze dne 29. února 1920 č. 121 sb.) může býti spolek rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád. Z jasného znění tohoto zákonného ustanovení, které vypočítává taxative důvody, ze kterých lze spolek rozpustiti, jde zřejmě na jevo, že nemůže býti důvodem k rozpuštění spolku již sama o sobě okolnost, že spolek po právu již existující, usnášeje se na změně svých stanov, pojme do stanov těch nějaké ustanovení, které úřad nepokládá s hlediska předpisů o právu spolčovacím za přípustné. I kdyby tedy v daném případě změněné stanovy stěžujícího si spolku, který jest spolkem po právu již existujícím, vskutku neodpovídaly obsahem svým oněm předpisům cit. nařízení, na něž se žal. úřad odvolává, nebyla by tato okolnost sama o sobě ještě zákonným důvodem k tomu, aby spolek byl rozpuštěn. Pokládal-li tedy žal. úřad jedině tuto okolnost již samu o sobě za zákonný důvod k rozpuštění stěžujícího si spolku, odporuje jeho výrok zákonu a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o rozpuštění stěžujícího si spolku, zrušiti podle § 7 zák. o ss.