Čís. 4897.

Dohoda o příslušnosti rozhodčího soudu bursovního nepozbyla platnosti tím, že jedna strana zaslala napotom fakturu s doložkou dle §u 88, odstavec druhý j. n. druhé straně a tato jí nepozastavila.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, R I 294/25.)
Firma Josef H. zadala žalobu proti firmě D. u rozhodčího soudu Pražské bursy pro zboží a cenné papíry, jenž ji k námitce nepříslušnosti odmítl proto, že původní podrobení se tomuto soudu závěrečnými listy ze dne 27. října 1921 a 24. prosince 1921, mezi stranami vyměněnými, zrušeno bylo tím, že žalovaná jí žalující stranou zároveň se zbožím zaslané faktury ze dne 4. a 18. listopadu 1921 a ze dne 21. března 1922 opatřené doložkou »splatno a žalovatelno v X.« bez námitek přijala a podržela. Zmateční stížnosti firmy Josef H. soud prvé stolice vyhověl a zrušil nález bursovního rozhodčího soudu jako zmatečný. Rekursní soud zmateční stížnost zamítl. Důvody: Smlouva, kterou se strany v závěrečných listech pro spory z dotyčného obchodu podrobily rozhodčímu soudu pražské bursy pro zboží a cenné papíry, není veřejnoprávní normou, která by vylučovala řádný soud, nýbrž soukromou úmluvou, od níž mohou strany kdykoliv odstoupiti nebo ji změniti. To stalo se v tomto případu skutečně tím, že po výměně závěrečných listů žalobkyně zaslala žalovanému družstvu zároveň se zbožím faktury ze dne 4. a 11. listopadu 1921 a 21. března 1922 opatřené doložkou »splatno a žalovatelno v X.« a že se žalované družstvo proti tomu neohradilo a tím toto sudiště podle §u 88 odstavec druhý j. n. mlčky schválilo. Touto novou, pozdější dohodou stran došlo ke změně původní smlouvy а k založení jiného sudiště. Ze znění původní smlouvy není zřejmo, že bylo úmyslem stran, by sjednaný rozhodčí soud byl výlučným soudem, ač ujednání o tom musí se státi tak zřetelně, aby o tom nebylo pochybnosti. Zde naopak právě žalující firma Josef H., vytisknuvši na fakturách mezi ostatními svými podmínkami zvláště také doložku splatnosti a žalovatelnosti, projevila zřetelně vůli k založení nového sudiště, které žalovaná firma podle §u 88 odstavec druhý j. n. také schválila a přijala.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
V této věci bylo uvažovati jen o tom, zda rozhodčí soud pražské bursy prohlásil se právem za nepříslušná k projednání žaloby (čl. XXIII. čís. 2 uv. zák. k с. ř. s.). Názoru rekursního soudu nelze přisvědčiti. Příslušnost bursovního rozhodčího soudu byla založena výměnou závěrečných listů ve smyslu čl. XIV. čís. 3 uv. zák. k с. ř. s. Na této příslušnosti nebylo ničeho změněno přijetím faktur obsahujících doložku, jež za jiných okolností nakládá příslušnost soudu vytčeného v §u 88 odstavec druhý j. n. Možnost tohoto soudu propůjčil zákon stranám vedle obecného soudu. Jde tu o zvláštní soud na výběr daný, jenž však předpokládá, že věc náleží před řádný soud, a mohla jinak býti uplatněna před soudem obecným. V tomto případě podrobily se strany bursovnímu rozhodčímu soudu, čímž vyloučily řádné soudy z rozhodování, nemůže proto ani nepozastavení faktury obsahující doložku §u 88 odstavec druhý j. n. míti právní účin, předpokládaný tímto zákonným předpisem, a nemohou se strany dovolati fakturního sudiště přes to, že splněny byly náležitosti §u 88 odstavec druhý j. n., ježto dosud jest v platnosti smluvená příslušnost bursovního rozhodčího soudu, vylučující řádné soudy z rozhodování. Správným jest zajisté názor rekursního soudu, že tato soukromoprávní úmluva může býti stranami změněna nebo zrušena, k tomu však nestačí zásilka faktury za předpokladů §u 88 odstavec druhý j. n., kterýžto zvláštní předpis jest omeziti na případy, kde by věc náležela před obecné sudiště žalovaného, a nelze mu proto přiznati obecnou platnost smlouvy s právním účinem i pro případy, v nichž strany vyloučily příslušnost řádných soudů.

Citace:

č. 4897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 689-690.