Čís. 4637.

Ku založení exekučního titulu dle §u 1 čís. 13 ex. ř. stačí, byla-li vykonatelnost daňové pohledávky potvrzena berním úřadem. Soudu nepřísluší zkoumati, zda dlužník ručí toliko podpůrně a zda byl právnímu nástupci dlužníkovu doručen náhradní platební příkaz.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, R II 26/25.) Soud prvé stolice povolil k návrhu berního úřadu exekuci na základě výkazu o nedoplatcích daně výdělkové, opatřeného doložkou vykonatelnosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: K exekuční žádosti přiložen byl jako exekuční titul výkaz nedoplatků. Ministerským nařízením ze dne 17. prosince 1852, čís. 256 ř. zák. bylo však přikázáno, že, jde-li o nabytí práva zástavního k nemovitosti pro zadrželé poplatky, jest předložiti druhopis platebního příkazu, poplatníku doručeného, s výkazem o doručení a s úředním potvrzením, že příkaz nabyl moci práva a že poplatek dosud zaplacen není. Berním úřadem předložený výkaz nedoplatků nemůže tedy v tomto případě ve smyslu onoho nařízení a proto také nikoliv ve smyslu §u 1 čís. 13 ex. ř. býti považován za exekuční titul.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Dle §u 1 čís. 13 ex. ř. jsou vykonatelnými platební příkazy a výkazy nedoplatků, týkající se přímých daní a poplatků, jakož i přirážek zemských, okresních a obecních exekučními tituly, a pohledávky státu na daních a poplatcích, neb zmíněných přirážkách, takto vykázané, jsou vykonatelnými pohledávkám. Erár, zastoupený berním úřadem, žádal o exekuci vnuceným vkladem zástavního práva pro pohledávku daně výdělkové a potvrdil její vykonatelnost doložkou vykonatelností na výkazu o nedoplatcích daňových za dobu 1923/24. Výkaz tento jest tudíž platným exekučním titulem ve smyslu §u 1 čís. 13 ex. ř. a tvoří plný důkaz jako veřejná listina dle §u 292 c. ř. s. Soudu nepřísluší právo, konati o správnosti jeho šetření (§§ 3 a 55 ex. ř.). První soud právem se spokojil při povolení exekuce stvrzením berního úřadu, že nedoplatky jsou vykonatelné. Mylně tudíž rekursní soud požaduje další výkazy (druhopis platebního příkazu s výkazem o doručení, s výkazem, že příkaz ten se stal pravoplatným a že daň dosud zaplacena není). Ministerské nařízení ze dne 17. prosince 1852, čís. 256 ř. zák. se na tento případ nevztahuje, neboť se daní vůbec netýče. Soudu nepřísluší však též zkoumati, zda ručí dlužník jen podpůrně, jen tehdy, zůstala-li exekuce proti dlužníkovu předchůdci ve vlastnictví zavazené nemovitosti bezvýslednou, a byl-li právnímu nástupci doručen náhradní platební záručný příkaz, jak dlužník ve svém rekursu míní, neboť soud, povolující exekuci, nemůže dle §§ 3 a 55 ex. ř. konati šetření o správnosti exekučního titulu a soud rekursní přezkoumává rozhodnutí prvního soudu pouze na tom základě, který měl po ruce soud prvý, a jest tudíž vše, co uvedl dlužník v rekursu v tomto směru o svém předchůdci v držbě nemovitosti nepřípustnou novotou, k níž v řízení rekursním přihlížeti nebylo lze. Vymáhající věřitel činí exekuční návrh na vlastní nebezpečí a jest z jeho následků vůči třetím osobám práv.

Citace:

č. 4637. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 236-237.