Čís. 4885.

Při prodeji věci na splátky dlužno i v případech, nespadajících pod zákon o splátkových obchodech, úmluvu, podle níž při nedodrženi lhůt podrží prodatel splacenou část kupní ceny jako odškodné za užívání věci a její znehodnocení užíváním, vykládati tak, že zadržeti si smí splacené částky jen v mezích přiměřených užívání a znehodnocení věci.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, Rv I 266/25.)
Žalobkyně prodala žalovaným šicí stroje za 47 924 Kč na splátky. Splátky byly umluveny pod ztrátou lhůt s tím, že zaplacené již splátky měla si žalobkyně podržeti jako náhradu za používání strojů a pohonů a za znehodnocení strojů. Žalovaní dali závdavkem 11 024 Kč a zapravili na splátkách 5 008 KČ 40 h. Ježto další splátky nedodrželi, byli žalováni o vrácení strojů. Namítli, že žalobkyně jest povinna vrátiti jim vše, co na stroje zaplatili, dále, že peníz 16 023 Kč 40 h, jejž na kupní cenu zaplatili, jest jako odškodné za užívání a opotřebení strojů přemrštěným. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby proti tomu, že žalobkyně zaplatí žalovaným 4 051 Kč 40 h. Odvolací soud k odvolání žalobkyně napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Dovolatelka vytýká, že nižší soudy neprávem nepovažovaly umluvené odškodné za používání a znehodnocení strojů za konvenční pokutu. Odvolací soud neřeší otázky, zda je úmluva o odškodnění neplatnou proto, že odporuje dobrým mravům, jak soudí prvá stolice, a míní, že žalobkyně, nejedná-li se o konvenční pokutu, má právo žádati za opotřebení strojů jen náhradu přiměřenou, bez ohledu na to, co jako náhrada bylo smluveno. Pokládá-li však odvolací soud úmluvu za platnou, měl odůvodniti, proč nepřisoudil plné náhrady podle platné smlouvy a přiznal náhradu toliko přiměřenou. Měl odůvodniti, proč žalobkyni nepřísluší smluvená, nýbrž toliko přiměřená náhrada. Ale názor odvolacího soudu jest přes to správným. Ve smlouvě vymínila si žalobkyně, že splátky jsou pro případ odstupu jejím majetkem a slouží jako odškodnění za používání strojů a pohonů, jakož i co náhrada za znehodnocení jejich opotřebením. Při výkladu smlouvy nelze ulpěti na slově, nýbrž vyložiti jest ji dle pravé vůle stran a pravidel poctivého styku právního (§ 914 obč. zák., čl. 278 obch. zák.). Nebylo by však poctivé, kdyby si žalobkyně chtěla ponechati za užívání a znehodnocení strojů více nežli přiměřeno, a nelze předpokládati, že by strany zamýšlely nebo mohly zamýšleti, že žalobkyně podrží celé splátky i v tom případě, že by nebyla zaplacena jen malá část poslední splátky, takže by ona dostala málo opotřebované a znehodnocené stroje zpět a téměř plnou kupní cenu. Proto dlužno smlouvu podobně, jak stanoveno §em 2 zák. splátkového, třeba že tu neměl místa, vyložiti tak, že žalobkyně podrží splátky, pokud budou přiměřenou úplatou za užívání a znehodnocení. — Za takovou uznali pak znalci 25% kupní ceny. Z toho důvodu mohly nižší soudy náhradu smluvenou zmírniti dle odhadu znalců. Nelze ovšem sdíleti názoru prvého soudu, že by úmluva vyšší úplaty za znehodnocení strojů, než je skutečná škoda, byla nemravna, zejména, jde-li o obchod. Nepřiměřenost náhrady nečiní smlouvu nemravnou (§ 879 č. 4 obč. zák. a contr.). Neprávem domnívá se dovolatelka, že při stanovení přiměřeného odškodného měl býti vzat zřetel na to, že ceny nových strojů o 5% poklesly od doby prodeje až do doby odstupu. Ve smlouvě samé nebylo na náhradu škody z důvodu poklesu cen nijak pamatováno, aniž náhrada z tohoto důvodu slíbena, nýbrž jenom náhrada za užívání a znehodnocení strojů. Ani z přednesu stran nelze vyčísti, že strany i na takovouto náhradu pomýšlely. Žalobkyně se náhrady s tímto odůvodněním v I. stolici nedomáhala. Pravidelně také tomu ani tak nebývá a znalci nevzali ohled na pokles ceny při strojích nových proto, že vracejí se stroje opotřebené a oni nemohli stanoviti pokles cen strojů takových, t. j. opotřebovaných. Právem tedy nižší soudy nevzaly zřetel na pokles cen nových strojů při výměře odškodného. Neodporuje spisům a není překročením žádání žalovaných, že byli odsouzeni jenom proti vrácení oné části kupní ceny, která není vyčerpána přiměřeným odškodným. Žalobkyně žádala žalobou vrácení strojů z důvodu smluveného zrušení smlouvy, prohlásila, že nechce vraceti splátky a sráží si je na odškodné. Žalovaní namítli jednak, že bez vrácení splátek nejsou povinni, vraceti stroje vůbec, jednak, že smluvené odškodné je přemrštěné, navrhujíce zamítnutí žaloby. Protože jde o smluvená plnění vzájemná (§ 1052 obč. zák.) a to jako následek smluveného odstupu spolu souvislá, nepřekročily nižší soudy žádání žalovaných, nevyhověvše zcela jejich návrhu na zamítnutí žaloby, nýbrž učinivše plnění z jejich strany závislým na vzájemném plnění a jen pro případ, že toto nebude poskytnuto, tedy z části, nevyhověly žalobě a také jen z části námitce. Odsouzení žalovaných k vydání proti vrácení části splátek jest jen omezeným vyhověním žalobě a stejně omezeným vyhověním návrhu žalovaných a neodporuje ani spisům ani zákonu.

Citace:

č. 4885. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 669-671.