Čís. 4563.
Do srovnalých usnesení nižších soudů o námitce nepřípustnosti pořadu práva jest dovolací rekurs vyloučen, třebas rekursní soud časové omezení přípustnosti práva blíže formuloval.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1925, R I 27/25.)
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs do usnesení rekursního soudu, jímž souhlasně s prvým soudem byla odmítnuta žaloba proti obci pro nepřípustnost pořadu práva.
Důvody:
Jest především řešiti otázku přípustnosti dovolacího rekursu ve smyslu §u 528 c. ř. s., jak ji stěžovatel sám nadhazuje. Toto zákonné ustanovení vylučuje další rekurs proti potvrzujícímu usnesení soudu druhé stolice a takovým potvrzujícím usnesením soudu druhé stolice je i napadené usnesení jak svým výrokem, tak i svými důvody. Prvý i druhý soud řeší námitku nepřípustnosti pořadu práva s obou hledisek, v žalobě zaujatých, jak se stanoviska veřejnoprávního, tak se stanoviska soukromoprávního, a oba dospívají v podstatě k témuž právnímu závěru, že v tomto sporu jde o nárok, uplatňovaný proti žalované obci z důvodu, že zanedbala povinnosti, uložené jí v příčině místní policie, a že je tedy přípustnost pořadu práva ustanovením §u 37 čes. ob. zř. do té doby vyloučena, pokud příslušný politický úřad neuznal, že obec je k náhradě povinna. Toto časové obmezení přípustnosti pořadu práva vyslovují oba nižší soudy dle svých důvodů souhlasně, soud rekursní je jenom formelně a pro časové uplatnění nároku zcela bez významu a dle předpokladu obou nižších soudů správně blíže formuluje. Jde tedy o dvě souhlasná usnesení obou nižších soudů, o potvrzující usnesení soudu druhé stolice, proti němuž je další rekurs nepřípustným dle §§ 528 c. ř. s., § 42 odst. 3 j. n. a to jak ve věci samé, tak i ve výroku o útratách. (Srovnej též plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1924, čís. pres. 1582/23 čís. sb. 3775.)