Čís. 4605.

Ve směnečném řízeni nejsou sice po třídenní lhůtě §u 557 c. ř. s. přípustný nové námitky, ale k opodstatnění a provedení námitek, vznesených v čas, může žalovaný dle obecné zásady §u 179 c. ř. s. až do konce ústního jednání v prvé stolici učiniti nový přednes skutkový a důkazní. Postup odvolacího soudu, vytýkáno-li pochybení prvého soudu v tomto směru.
Podepsal-li funkcionář společenstva směnku, nelze jeho osobní závazek odvozovati z toho, že nebyl formálně oprávněn ku podpisováni směnek; k vyloučení jeho osobního závazku stačí, že přes to s vědomím věřitele podepsal směnku za společenstvo.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, Rv I 106/25).
Společenstvo Z. podepsalo bance A krycí směnku, na níž se podepsali pod razítkem společenstva předseda a člen představenstva a pod jejich podpisy Josef K., předseda dozorčí rady a přednosta ústředny. Proti směnečnému platebnímu příkazu, jenž byl vydán jak proti společenstvu tak proti Josefu K-ovi, vznesli oba žalovaní námitky. Procesní soud prvé stolice ponechal platební příkaz v platnosti, odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných. Do rozsudku odvolacího soudu dovolal se pouze Josef K.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších stolic a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Žalovaný Josef K. v písemných námitkách proti směnečnému příkazu platebnímu mimo jiné vytýkal, že podepsal zažalovanou směnku nikoli pro sebe, nýbrž za společenstvo »Z.« jako jeho funkcionář (předseda dozorčí rady a přednosta Ústředny družstevního lnu, zvláštního to odboru jmenovaného společenstva), — dále, že směnkou krytý dluh z úvěru společenstva do výše 2000000 Kč (na tuzemské semeno) byl splacen. Důkazy svědecké, nabízené v té příčině oběma stranami, byly provedeny dožádanými soudy, soud procesní pak vyslechl nepřísežně žalované. Při roku dne 10. června 1924 přednesl zástupce žalovaného Josefa K-a četné nové skutečnosti, jimiž blíže doličoval obě uvedené námitky, a nabízel o nich důkaz svazkem listin, svědky a výslechem stran. Procesní soud připustil, by zástupce žalovaného připojil ke spisům zápisek dle §u 265 c. ř. s. a aby přílohy byly ke spisům připojeny. Zástupce žalující banky popřel správnost nového tvrzení. V jednacím protokolu jest uvedeno, že zástupcové stran nahlédli v přílohy a prohlásili je za pravé, pokud se týče za správné opisy pravých originálů, ale není patrno, zda se to týká také svazku listin či jen listin dříve již předložených. Prvý soud pak o novém tvrzení žalovaného K-a vůbec nejednal, pokládaje je jak v rozsudkových důvodech výslovně uvedl, za přednes dle §§ů 552, 559 c. ř. s. nepřípustný. V odvolání bylo to vytýkáno, a to právem. Ve směnečném řízení nejsou sice po třídenní lhůtě §u 557 c. ř. s. přípustný nové námitky, ale k opodstatnění a provedení námitek, vznesených v čas, může žalovaný dle obecné zásady §u 179 c. ř. s. až do konce ústního jednání v prvé stolici beze všeho učiniti nový přednes skutkový a důkazní. Odvolací soud k výtce žalovaného nezaujal výslovně stanoviska, ale z rozsudkových důvodů jest patrno, že uznal výtku za důvodnou. Opomenul však, odvoditi z toho patřičné důsledky. Mohl učiniti dvojí: buďto 1) sám se stranami jednati o novém, prvým soudem neprávem odmítnutém přednesu žalovaného, po případě provésti nabízené důkazy; — nebo 2) zrušiti napadený rozsudek prvého soudu a naříditi mu doplnění dosavadního řízení a vynesení nového rozsudku. Odvolací soud nezachoval se ani tak, ani onak, v rozsudku prostě uvedl, že přezkoumal listinný materiál (bez součinnosti stran a bez výslovného prohlášení stran o něm), a způsobem až příliš stručným, hraničícím na zmatečnost §u 477 čís. 9 с ř. s., vyslovil, že sdílí stanovisko prvého soudu, že se směnečné krytí vztahovalo též na konto domu, a že hodnověrnost slyšených svědků, na základě jichž výpovědí prvý soud nabyl přesvědčení, že žalovaný Josef K. jest spoluakceptantem, není listinami otřesena a oslabena. Právem uplatňuje žalovaný v tom směru dovolací důvod čís. 2 §u 503 c. ř. s., neboť postupem odvolacího soudu bylo zaviněno, že odvolací řízení jest stiženo vadou, která zabránila úplnému vysvětlení a důkladnému posouzení rozepře. Při tom se připomíná, že skutečnost, že žalovaný Josef K. při podepisování směnek nebyl formálně oprávněn, zastupovati společenstvo, nemusí býti rozhodnou, ježto by k vyloučení jeho osobního závazku směnečného stačilo, kdyby přes to s vědomím žalobkyně jen za společenstvo byl podepsal. Skutečnosti v zápisku uvedené, žalující stranou popřené a tudíž sporné, nejsou pak takového rázu, že by bylo lze odmítnouti je předem jako nerozhodné.

Citace:

č. 4605. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 186-187.