Čís. 4565.
Hypotekární pohledávku, znějící na cizí měnu, dlužno přikázati z nejvyššího podání v Kč podle kursu ke dni příklepu.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1925, R I 51/25.) Na exekučně vydražené nemovitosti vázla pro Bernarda K-a pohledávka 9242 marek, splatná dne 1. května 1921. Rozvrhuje nejvyšší podání přiřkl prvý soud Bernardu K-ovi vzhledem k poměru kursu marky ku Kč v den příklepu (11. července 1924), 1 Kč. Rekursní soud ku stížnosti Bernarda K-a napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stanovisko rekurentovo, že bylo jeho pohledávku, znějící na 9242 Mk s přísl., splatnou nejdéle dnem 1. května 1921 přiřknouti z nejvyššího podání v kursu dne splatnosti, tedy dne 1. května 1921 a nikoli v kursu dne příklepu, není správné. Neprávem tvrdí rekurent, že tímto postupem byl zklamán v důvěře v knihy veřejné. Při pohledávce, znějící na určitou částku marek, ručí zástava za dotyčnou částku těchto peněz, po případě za 3leté úroky, útraty sporu a exekuce (§§ 14, 16 a 17 knih. zák.) a ručí za tuto částku stejně za poklesu marky, jakoby za ni ručila v případě jejího vzestupu. Jestliže tedy nižší soudy vycházejíce z tohoto hlediska přiznaly rekurentu po rozumu §u 216 čís. 4 ex. ř. shora uvedenou částku marek, ovšem v kursu ke dni příklepu v korunách československých, nepochybily. V důvěře v knihy veřejné rekurent tím za zklamána se pokládati nemůže. Důvěru v knihy veřejné nelze ztotožňovati s důvěrou v hospodářské poměry. Toliko v této důvěře byl rekurent zklamán, za toto zklamání neručí však zástava, nýbrž následky jeho musí rekurent nésti sám, to tím spíše, že nebylo závady, aby rekurent místo pouhého zajištění své pohledávky právem zástavním nezakročil o vnucenou dražbu a nevymáhal zaplacení své pohledávky.