Čís. 4612.Žaloba o dodávání určitého množství piva ročně pod exekucí jest nepřípustnou, odporujíc jednak §u 406 c. ř. s., jednak jsouc, ohledně dávek dospělých do rozsudku prvého soudu, neurčitou.(Rozh. ze dne 28. ledna 1925, Rv I 1366/24.)Majitelka panství domáhala se na žalovaném pivovaru dodání 127 hl 32 1/2 litru piva ročně po 10 Kč za 1 hl pod exekucí, pokud přísluší augustiniánskému konventu dle nadační listiny, jednak zaplacení 1800 Kč pod exekucí, jakožto škodu dosavad jí vzešlou nedodáváním piva. Žaloba byla napotom obmezena na prvou část žalobního žádání. Procesní soud prvé stolice žalobu pro tentokráte zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. Dle §u 406 c. ř. s. lze odsouditi k plnění, dostavila-li se splatnost nejpozději v čase vynesení rozsudku. Výjimku z tohoto pravidla připouští týž § pouze u nároků na výživné, jež lze přisoudí ti i pro dobu budoucí, tedy k plněním, jichž splatnost nastane teprve po vynesení rozsudku. O výživné zde však nejde. Žaloba, která jest základem tohoto sporu, žádá, aby žalovaná firma »měšťanský pivovar« byla uznána povinnou prodati a dodati pod exekucí žalobkyni ročně 127 hl 32 1/2 litru piva po 10 Kč za 1 hl, dále zaplatiti žalobkyni do 14 dnů pod exekucí 1800 Kč s 5% úroky ode dne žaloby, jakožto škodu dosud vzešlou nedodáváním piva žalovanou firmou. I když byla druhá část žalobní prosby, směřující k zaplacení náhrady škody 1800 Kč, žalobkyni dosavade vzešlé, později vyloučena tím, že žaloba byla o ni omezena, přece jen, zejména vzhledem k tomu, že obmezení se stalo s výhradou opětného pozdějšího uplatnění této části nároku žalobního, jest zjevno, že žalobkyně nedomáhá se ohledně množství piva před podáním žaloby k plnění dospělého jeho dodatečného plnění in natura, nýbrž domáhala se pouze náhrady škody jí neplněním tím vzešlé, takže zbyvší první část žalobní prosby se jeví býti žalobou o plnění piva budoucně po podání žaloby k dodání dospělého. Žaloba tato zdála by se býti žalobou určovací dle §u 228 c. ř. s., neboť není ani naznačeno, kdy má to které množství piva býti plněno, nýbrž žádá se jen o výrok povinnosti dodati ročně 127 hl 32 1/2 l piva; než nelze ji považovati za žalobu určovací proto, poněvadž se žádá o plnění, t. j. prodání a dodání »pod exekucí« a protože žalobkyně mimo to výslovně v přípravném spise vyloučila povahu žaloby jako určovací, zdůrazňujíc, že nebylo žalováno na určení právního poměru, nýbrž přímo na plnění. Vychází-li se z této povahy žaloby, jakožto žaloby o plnění, jest zjevno, že jest dle §u 406 c. ř. s. pro ten čas nepřípustnou potud, pokud se domáhá dodávek piva, jež budou splatný, to jest, jež k plnění dospějí po vydání rozsudku prvého soudu, po 14. březnu 1924. Pokud však se jedná o dodávky, jež dospěly k plnění v době ode dne podání žaloby, t. j. ode dne 24. října 1923 do 14. března 1924, jest žaloba sice přípustnou, avšak neurčitou, neboť neuvádí, žádá-li roční množství piva 127 hl 32 1/2 1 najednou, či ve lhůtách a jakých a žádá-li je snad najednou, nezjevno, chce-li je ročně předem, či pozadu až po uplynutí roku, neuvádí, zda míní rok kalendářní ad 1. ledna do konce prosince, či snad jiný rok hospodářský, jenž by počínal jiným datem. Ze žaloby není ani zjevno, jaké množství piva má býti do 14. března 1924 dodáno a zda se žádá celoroční množství 127 hl 32 1/2 l či pouze poměrné množství, připadající právě na dobu od 24. října 1923 do 14. března 1924, neboť to není doba celého roku, a do kdy toto quantum piva má žalobkyni býti dodáno a zda najednou neb po částkách a jak velikých (§ 409 c. ř. s.). Údajů těchto bylo tím spíše potřebí, poněvadž, jak nesporno, pivo odebíráno bylo vždy jen dle potřeby. Pro tuto neurčitost jest žaloba neodůvodněnou, neboť by ani na základě vydaného dle ní rozsudku nemohla exekuce býti povolena (§ 7 ex. ř.).