Čís. 4639.

Dopravní řád železniční.
Dráha jest povinna vrátiti dovozné a stojné, jež vybrala proto, že nebylo po ruce dovozního povolení, ztratila-li se vinou dráhy část nákladního listu, obsahující sdělení, kde se dovozní povolení nalézá.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Rv II 873/24.) Dráha vybrala od žalobce dovozné a stojné, ježto nebylo pro vagon, když dojel z Terstu do Břeclavi, po ruce dovozního povolení. Žalobě na dráhu o vrácení zaplacené částky procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s právním posouzením, kterého se rozepři dostalo odvolacím soudem. Zažalovaná částka vznikla na dovozném a stojném, poněvadž dovozní povolení pro vůz čís. 157 796 nebylo, když vůz dojel do Břeclavi, po ruce, a vyčlení nemohlo býti provedeno. Podle čl. 10 mez. úml. jest odesílatel povinen připojiti papíry, potřebné k vyčlení, k nákladnímu listu a ručí dráze za všechny následky jejich nedostatku, neúplnosti neb nedostatečnosti, ale jen potud, pokud se dráha sama nedopustila zavinění. V tomto případě nepřipojil odesílatel dovozního povolení k nákladnímu listu, ale poznamenal na něm v příslušné rubrice červeným inkoustem, tedy nápadně, že dovozní povolení jest u celního úřadu v Břeclavi, jak tomu skutečně také bylo. Nákladní list došel do Břeclavi roztrhán, asi čtvrtina jeho, a to právě část, na které byla napsána ona poznámka, vůbec scházela. Za roztrhání nákladního listu ručí dráha, zničení oné poznámky sluší posuzovati stejně, jako kdyby dráha byla ztratila vývozní povolení, k nákladnímu listu přiložené, proto musí býti nevyčlení vozu v Břeclavě přičítáno dráze za zavinění, a nebyla proto oprávněna vybrati od strany poplatky vzniklé nemožností vyčlení, a vybravši je, jest povinna je vrátiti (§ 1431 obč. zák., čl. 12 mez. úml.). Odvolací soud poukazuje na to, že tarifní předpisy musí se vykládati přesně, že odesílatel jest podle čl. 10 mez. úml. povinen připojiti potřebné papíry к nákladnímu listu, při čemž železnice není povinna zkoumati jejich správnost a úplnost, že odesílatel v tomto případě dovozního povolení k nákladnímu listu nepřipojil, a že se proto dráha nemohla zničením části nákladního listu v příčině vyčlení vůbec dopustili zavinění. Přehlíží při tom, že dovozní povolení týkalo se vozů dvou, o nichž každém musil býti vyhotoven zvláštní nákladní list, že dovozní povolení nemohlo býti připojeno současně k oběma nákladním listům, dále že bylo určeno ku použití právě u celního úřadu v Břeclavě, kam bylo přímo zasláno. Nebylo třeba, aby dráha si za účelem vyclení vozu v Břeclavě dovozní povolení od někoho teprve opatřovala, k čemuž arci nebyla povinna, stačilo, když dráha místo dovozního povolení předložila celnímu úřadu poznámku napsanou na nákladním listě a určenou nejen pro dráhu, nýbrž i pro celní úřad, načež další opatření nebylo již věcí dráhy, nýbrž celního úřadu. K uvědomění celního úřadu o uvedené poznámce byla dráha povinna, poněvadž náleželo k řádnému vyclení zboží, při němž dráha má dle §u 65 (2) žel. dopr. ř. povinnosti zasílatele a ručí dle čl. 380 obch. zák. za zanedbání péče řádného obchod nika. Dopravní úřad v Břeclavě nemohl ovšem splniti této povinnosti, poněvadž ta část nákladního listu, na němž ona poznámka byla napsána, ho vůbec nedošla. V tom spočívá právě zavinění dráhy, které vylučuje zodpovědnost strany. Žalovaný erár namítá neprávem proti zažalovanému nároku nedostatek příčinné souvislosti mezi zaviněním dráhy, totiž částečným zničením nákladního listu, a nemožností vyčlení, poukazuje na zjištění nižších soudů, že se dráha po dojití vozu do Břeclavi dotázala u celního úřadu, není-li tam dovozní povolení, a že obdržela zápornou odpověď. První soud uvěřil vskutku svědecké výpovědi oficiála L-a, že se zřízencem vozové přechodové služby dotázal u celního úřadu a obdržel odpověď, že tam dovozní povolení není, dále že prý povolení nebylo ani i celního deklaranta H-a, dlužno však rozeznávati mezi takovým nazdařbůh učiněným dotazem a mezi formálním přihlášením zboží k vyčlení na základě poznámky v nákladním listu, kde příslušné dovozní povolení bylo označeno číslem. Nižšími soudy bylo zjištěno, že dovozní povolení došlo celního úřadu v Břeclavě včas, a že druhý vůz, na nějž se dovozní povolení vztahovalo, byl v čas a bez závady v Břeclavě vyclen, ačkoliv byl z Terstu odeslán současně s vozem čís. 157.796 a ačkoliv jeho nákladní list byl opatřen stejnou poznámkou. Z těchto zjištění plyne, že i vůz čís. 157.796 byl by býval v Břeclavě vyclen bez překážky, kdyby nebyla bývala zničena část nákladního listu, vztahující se na dovozní povolení, takže nelze sporné příčinné souvislosti popírati.

Citace:

č. 4639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 240-242.