Čís. 4656.

Ochrana nájemců (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n.).
Pojem »přestavby« ve smyslu §u 31 čís. 1 nekryje se zcela s pojmem přestavby podle §u 25 zákona ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. zák. pro Čechy (stavební řád pro Prahu). Spadá sem úprava neobyvatelné budovy v budovu obyvatelnou.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, R I 114/25.)
Správce domku v Bráníku u Prahy dal nájemcům ve sporném řízení z bytu výpověď, jíž opíral o § 31 zák. o ochraně nájemníků, tvrdě, že jde o novostavbu, ale vedle toho uváděl důvody výpovědi, že žalovaní činí různá příkoří, nezachovávají domovního řádu a že majitelé domku bytu potřebují. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Jde pouze o řešení otázky, zda v tomto případě lze mluviti o přestavbě ve smyslu §u 31 (1) zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. K otázce této prvý soudce odpověděl záporně, maje za to, že dle výsledků průvodního řízení není tu přeměny podstatných částí stavby proto, že obecní úřad sám ve svém výnosu jmenuje prováděnou adaptaci budovy opravou, že oprava ta nevyžadovala žádného plánu, že po dobu jejího provádění nájemník v domě bydlil a pro sebe nebezpečí neviděl, že s budovou samou jak s půdorysem tak rozdělením budovy nebylo nijak hnuto, vše zůstalo, jak bylo dříve, a jenom základy na určitém rohu byly podchyceny a vadný strop opraven. Soud rekursní však názoru prvého soudu nesdílí, poněvadž pro pojem přestavby, jak jest uveden v §u 25 zákona ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. zák., které jedině tu rozhodným býti mohou, stačí, by šlo o stavbu takovou, při níž hlavní části posavadní stavby, jež k veřejné ulici nebo třídě přiléhá, byly vyměněny, pokud se týče odstraněny. A to dopadá i v tomto případě. Posudkem znalce bylo zjištěno, že byly provedeny na budově žalobcově tyto adaptace: 1. podchycení obou hlavních zdí na straně západní a severní směrem k uzavírajícímu rohu provedeno tím způsobem, že po předem zabezpečení ssedajícího se rohu budovy dvěma vzpěrami a po náležitém stažení obou porušených zdí železnými kleštěmi provedeno podezdění obou ohrožených těchto zdí, postupně část po části až na pevný základ, 2. provedeno zabezpečení rovněž porušené ssedáním přední zdi v kolmé ulici železnými kleštěmi, 3. zřízen nový strop nad rohovou místností k ulici nad souterainem na místě klenutého stropu valenou klenbou, který byl ssedáním hlavní zdí uvolněn a roztrhán a hrozil rovněž spadnutím a nahražen stropem železobetonovým. Z přípisu obecního úřadu v Bráníku ze dne 26. února 1924 ve spojení s plánem domku plyne, že adaptace ty týkaly se zejména zdi rovnoběžné s frontou uliční, že tedy šlo o takové hlavní části posavadní stavby, jež přiléhají k veřejné ulici. Podezdění obou ohrožených zdí část po části až na pevný základ a zřízení nového stropu nad rohovou místností k ulici nad souterainem, dlužno zajisté ve smyslu stavebního zákona pokládati za výměnu a odstranění takové hlavní části posavadní stavby, již stavební zákon má na zřeteli. I slyšený znalec potvrdil, že provedené změny na budově dotýkají se vesměs konstruktivních, t. j. hlavních a nosných částí budovy, že adaptace ty byly vysloveně tak těžkého a zodpovědného rázu, že jednalo se skutečně o takovou přestavbu budovy, na kterou zákon o ochraně nájemníků se nevztahuje. Když tomu tak, jest zcela lhostejno, jak obecní úřad adaptace ty označil ve svém přípisu, zda adaptace ty vyžadovaly plánu, zda při provádění adaptací vypovídaný v budově bydlel a zda s půdorysem (rozdělením budovy) bylo hnuto, poněvadž všechny tyto okolnosti pro posouzení otázky, zde jde o přestavbu, čili nic, ve smyslu citovaného zákona jsou naprosto bezvýznamné. Jde-li však o přestavbu domu po rozumu §u 31 zákona o ochraně nájemníků, nevztahují se na ni zákon o ochraně nájemníků a důsledkem toho nelze v řízení nesporném řešiti, otázku, zda výpověď jest možnou čili nic, naopak dlužno zahájiti řízení dle třetího oddílu šestého dílu c. ř. s., tudíž řízení sporné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o řešení otázky, lze-li v tomto případě mluviti o přestavbě podle §u 31 čís. 1 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. či nikoli. Stěžovatelům je nesprávným právní názor rekursního soudu, že pro pojem »přestavby« je rozhodujícím jedině určení tohoto pojmu v §u 25 zákona ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. zák. Stěžovatelé míní, že, i kdyby připustili, že v tomto případě běží o přestavbu podle stavebního řádu, že oba pojmy nemohou býti ztotožňovány, že nutnost rozlišování vyplývá z účelu, pro který jest pojem přestavby uveden v obou zákonech, že účelem u stavebního řádu jest, vyznačiti rozdílné povinnosti při technickém provádění staveb, kdežto účelem zákona o ochraně nájemníků jest, aby obrácen byl zřetel pouze na nájemní poměry vzhledem ku výpovědi a výši nájemného, že tedy v §u 31 čís. 1 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. mají pojmy novostavba, přístavba a přestavba vztah toliko k bytům, které jsou předmětem nájmu. Stěžovatelé poukazují k tomu, že rekursní soud, posuzovav pojem přestavby jen po technické stránce stavebního řádu, nepřihlédl k tomu, že domek postaven byl již od původu vadně, takže nedosáhl stavebního schválení, že stavba byla obývána bez úředního povoleni a teprve, když se stavební vady počaly projevovati trhlinami, když z této příčiny byla vypovídajícímu uložena oprava domku a zároveň pokuta 200 Kč, začal s opravou sesouvající části domovní, že opravami byl teprve domek zbaven vad, kterými byl stižen již při postavení, to však, že nemůže býti považováno za přestavbu. S těmito vývody dovolací soud v podstatě souhlasí. Přestavba podle §u 31 čís. 1 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 85 sb. z. a n. nemůže býti zaměňována naveskrz s pojmem přestavby podle §u 25 zákona ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. zák. Vyřadění »přestaveb, přístaveb a nástaveb«, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení po 27. lednu 1917 z ochrany zákona čís. 85/1924 jest prémií pro podnikatele těchto stavebních úkonů za to, že za těžkých poměrů poválečných z neobyvatelných místností učiní místnosti obyvatelné a tak značnými náklady, jichž takové práce vyžadují v poválečné době, rozmnoží počet obyvatelných místností. Přichází tedy při výkladu pojmu přestavby podle §u 31 čís. 1 zákona o ochraně nájemníků pojem přestavby podle §u 25 stavebního řádu v úvahu teprve v druhé řadě, totiž potud, že nejde jenom o přestavbu (přístavbu, nástavbu) nepatrnou, malého nákladu vyžadující, nýbrž o přestavbu podstatnou, konstruktivní, poměrně nákladnou, a že při tom — a to je v prvé řadě závažno — místnosti před tím neobyvatelné, řečenými úkony stavebními jsou proměňovány v obyvatelné místnosti, čímž jest odstraňován nedostatek bytů. Leč to je právě tento případ. Co rekursní soud zjistil ohledně stavebních adaptací na žalobcově budově, svědčí tomu, že bez provedení těchto prací byl domek, o který běží, neobyvatelným, leda že by se obyvatelé smířili s možností sesutí stavby a zasypání v její troskách. Taková obyvatelnost nepřichází tedy v úvahu. Praví-li znalec, že provedené stavební adaptace dotýkají se vesměs konstruktivních, to jest hlavních a nových částí budovy, že byly podle stavebního výměru takového rázu, že dům hrozil sesutím, že majiteli domu bylo přikázáno, by ihned započal s těmito adaptacemi, jinak že budou provedeny na jeho náklad, tedy že šlo o přestavbu také v technickém smyslu podle §u 25 zákona ze dne 10. dubna 1886, čís. 40 z. zák., což ostatně stěžovatelé uvádějí sami ve své stížnosti, pravíce, že domek postaven byl již od původu vadně, takže nedosáhl stavebního schválení, že stavba byla obývána bez úředního povolení, nelze pochybovati, že přestavba, o kterou jde, byla taková, jakou má na mysli § 31 čís. 1 zákona o ochraně nájemců (čís. 85/24), totiž takovou, že teprve jí bylo umožněno obývání, tedy že jí byly nákladným způsobem opatřeny nové obyvatelné místnosti

Citace:

č. 4656. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 266-269.