Čís. 4653.

Prokuristy banky lze se sice dotazovati, zda má určitá osoba u banky
účet, nikoliv však, zda byl účet v určité době aktivním.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, R I 99/25.)
Svědek Josef B., prokurista banky, odmítl za ústního jednání v prvé
stolici svědectví o tom, zda má žalovaná strana u banky jmění, odvolávaje se na dobrodiní §u 321 čís. 5 c. ř. s. Soud prvé stolice
uznal zdráhání jeho za ospravedlněné, maje za to, že by výpovědí svědkovou bylo porušeno obchodní tajemství. Rekursní soud neuznal
zdráhání svědkovo za ospravedlněné. Důvody: Šlo o výslech svědka,
prokuristy banky, o tom, zdali žalovaný měl v čas podání žaloby pohledávku nebo vklad u banky, za účelem průkazu místa jmění dle §u 99
j. n. Když se uváží, že žalovaný sám takto označuje své spojení s Ž.
bankou a také platy pomocí její konal, a že výslech týká se jedině povšechné otázky, zda žalovaný v dotčenou dobu měl vůbec nějaké jmění
po rozumu §u 99 j. n., nelze v zodpovídání této otázky spatřovati nějaké porušení obchodního tajemství dle §u 321 čís. 5 c. ř. s., když žalovaný sám spojení s bankou svými obchodními papíry rozhlašuje.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
S právním názorem rekursního soudu nelze v jeho všeobecnosti souhlasiti. Třeba že by skutečnost sama, zda má obchodník u některé banky
účet, nemusila býti za všech okolností obchodním tajemstvím a byť i jím
nebyla ani v tomto případě, poněvadž žalovaný své spojení s bankou
ve svých obchodních tiskopisech přímo vyznačuje, přece jen další okolnost, zda byl v určité době účet ten aktivním či pasivním, nutno pokládati za záležitost čistě soukromou, týkající se nejužšího vniterního obchodního poměru mezi komitentem a bankou, při čemž komitent může
míti značný zájem právě na tom, by stav jeho účtu v určité době zůstal
veřejnosti utajen. A tento zájem musí banka s hlediska obchodního tajemství chrániti. Poněvadž tedy nešlo o prosté sděleni, ostatně ani nepopřené okolnosti, zda měla žalovaná strana u banky v době podání žaloby účet, nýbrž o to, zda byl účet ten aktivním, totiž zda měla žalovaná
banka pohledávku, byl svědek jako zřízenec banky oprávněn, by ve
smyslu §u 321 čís. 5 c. ř. s. výpověď odepřel.

Citace:

č. 4653. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 262-263.