Čís. 4899.

Hostinský neručí (§ 970 obč. zák.) za škodu, jež byla způsobena hostu zloději, vplíživšími se do hostinského pokoje, nezamkl-li host dveří na balkon a nechal-li okna otevřena.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, Rv I 1727/24.)
Žaloba, jíž domáhal se žalobce na žalovaném hoteliéru náhrady za věci, jež mu byly v hotelu žalovaného ukradeny, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Je nesporno pokud se týče zjištěno, že na žalobci a jeho manželce v hotelu žalovaného v Karlových Varech spáchána byla krádež neznámými pachateli a zjištěno, že zloději vylezli ze silnice na balkon v prvém patře a že odtud vnikli do žalobcova pokoje. Dále je zjištěno, že okno z pokoje na balkon bylo otevřené z dvéře z pokoje na balkon nebyly uzamčeny. Z toho plyne, že nepřichází v úvahu ustanovení §u 1316 obč. zák., které předpokládá, že škoda byla způsobena lidmi vlastními nebo jimi přikázanými, a rovněž nepřichází v úvahu ustanovení §§ 970 a násl. obč. zák., pokud jde o ručení hostinského za škodu způsobenou cizími osobami odcházejícími z domu a přicházejícími do domu. Zbývá tedy ručení podle §§ 970 a násl. obč. zák. za škodu zaviněnou hostinským (majitelem hotelu) pokud se týče jeho lidmi, vlastně jen majitelem hotelu samým, jelikož žalobce netvrdil, že škoda způsobena byla zaviněním jeho lidí. Než ve směru tom má pravdu odvolací soud, že skutečnosti, z nichž vyvozuje žalobce oprávněnost žalobního nároku, jsou pro rozhodnutí této právní rozepře nedůležitý, neboť zákon neukládá hostinským, kteří poskytují cizincům přístřeší, povinností, by umístnili na hostinci (hotelu) svítilnu, by zaměstnávali několik vrátných, by vrátnému přikázali byt, z něhož lze viděti na silnici a dali hlídati hostinec (hotel) hlídací společností a aby takto umožnili svým hostům, by mohli spáti při nezamčených dveřích pokud se týče při otevřených oknech, a to ani tenkráte, je-li hostinec (hotel) na kraji města a má takovou fasádu, po které se prý snadno dá vylézti do prvého patra. Dovolací soud schvaluje proto právní názor nižších soudů, že škodu, jež žalobci byla způsobena krádeží, nezavinil žalovaný, naopak že ji zavinil sám žalobce, když spal při neuzamčených dveřích a při otevřeném okně, to tím spíše, když podle jeho tvrzení nebylo nesnadno vylézti ze silnice na balkon, na který vedly dveře, pokud se týče okno z jeho pokoje. Tvrdí-li dovolání, že zloději žalobcem uplatňovanými okolnostmi byli přímo povzbuzeni, by se o krádež pokusili, přehlíží, že podle zjištění nižších soudu v Karlových Varech podobné krádeže byly spáchány také v jiných hotelích, o nichž žalobce ani netvrdil, že při nich byly tytéž nedostatky, jež vytýká hotelu žalované, a zapomíná, že v první řadě každý sám o sebe starati se musí, a že, kdo spí při otevřených oknech, činí tak na vlastní nebezpečí. Byla tudíž věc odvolacím soudem po právní stránce posouzena správně.

Citace:

č. 4899. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 694-695.