Čís. 4603.

Předpis §u 1154 b) obč. zák. vztahuje se na nastoupení cvičení ve zbrani roku 1924.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, Rv I 1987/24.)
Žalobce, zaměstnaný jako krejčovský pomocník v závodě žalované firmy byl dne 1. dubna 1924 povolán ku cvičení ve zbrani. Navrátiv se, domáhal sе na zaměstnavateli zaplacení týdenní mzdy. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu jedině z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle čís. 4 §u 503 c. ř. s. a to právem. Dle §u 1154 písm b obč. zák. v doslovu, jehož se mu dostalo zákonem ze dne 1. dubna 1921 čís. 155 sb. z. a n., přísluší zaměstnanci po 14denním zaměstnání nárok na mzdu nejvýše týdenní i tenkráte, když z důležité příčiny, týkající se jeho osoby, nemohl vykonávati práci nebo službu, pokud si to nepřivodil úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Názor odvolacího soudu, že žalobci, jenž byl povolán na vojenské cvičení, nepřísluší nárok, vyplývající z ustanovení §u 1154 písm. b) obč. zák., jelikož tento předpis výslovně nestanoví, že zaměstnanci náleží týdenní mzda také pro případ povolání k činné službě vojenské a jelikož všeobecný předpis §u 1154 písm. b) obč. zák. byl zrušen §em 2 vládního nařízení ze dne 29. února 1924 čís. 47 sb. z. a n., jakožto předpisem zvláštním, vydaným na základě zákona zmocňovacího ze dne 15. dubna 1920 čís. 337 sb. z. a n., jest nesprávným. Předpis §u 2 cit. vlád. nař. není novým ustanovením, nýbrž jest obsažen již v §u 4 odst. (1) vlád. nař. ze dne 26. října 1921 čís. 383 sb. z. a n. a rovněž v §u 2 vlád. nař. ze dne 7. srpna 1922 čís. 209 sb. z. a n. a v §u 2 vlád. nař. ze dne 7. srpna 1923, čís. 168 sb. z. a n. o zachování služebních a pracovních poměrů po dobu cvičení ve zbrani. § 2 vlád. nař. ze dne 29. února 1924 čís. 47 sb. z. a n. stanoví sice, že za dobu, po kterou zaměstnanec pro vojenskou službu nemůže svých služebních povinností vykonávati, nepřísluší mu plat, není-li právními předpisy nebo smlouvou stanoveno jinak. Než takovým právním předpisem, kterým se zaměstnanci nastoupivšímu vojenskou službu po dobu nejvýše jednoho týdne zajišťuje plat, jest ustanovení §u 1154 písm. b) obč. zák., jak nejvyšší soud pří výkladu §u 4 vlád. nař. ze dne 28. října 1921 čís. 383 sb. z. a n. odůvodnil ve svém plenárním usnesení Sb. n. s. čís. 1861. Oba předpisy mohou vedle sebe obstáti a nestává se ustanovení §u 2 vlád. nařízení ze dne 29. února 1924 čís. 47 sb. z. a n. zbytečným a bezúčelným, jak odvolací soud mylně za to má, nýbrž tento předpis jest vykládati s omezením, jež si sám dává. Účelem jeho nemohlo zajisté býti nic jiného, než, aby byl výslovně odepřen nárok na dobu služby vojenské zaměstnanci, na nějž se vztahuje § 1154 písm. b) obč. zák., za čas přesahující sedm dní anebo, by tím byl odepřen nárok všem zaměstnancům, na něž se uvedený předpis vůbec nevztahuje. Jde nyní jen o další otázku, možno-li v nastoupení vojenské služby (cvičení ve zbrani) spatřovati důležitou příčinu ve smyslu §u 1154 písm. b) obč. zák., pro kterou zaměstnanec nezaviněným způsobem nemůže vykonávati službu neb práci. Ani odvolací soud o tom nepochybuje a dochází jeho názor opory v materiáliích ku třetí dílčí novele obč. zák., kde u §u 1154 písm. b) jako jedna z důležitých příčin jest jmenováno nastoupení vojenské služby. Také uvedené plenární usnesení zodpovědělo tuto otázku kladně a nevylučuje z předpisu §u 1154 b) obč. zák. nastoupení vojenské služby mimo mobilisaci. V rozhodnutí nejvyššího soudu Sb. n. s. čís. 2698 byla vyslovena zásada, že i jinaké nastoupení vojenské služby než-li za mobilisace jest důležitým důvodem ve smyslu §u 1154 b) obč. zák. Důvod zákonodárný, který mluví pro zaměstnancovo dobrodiní v případě mobilisace, mluví pro něho stejně i v případě každého jiného nastoupení služby vojenské dle branného zákona. Důležitou příčinou dle tohoto §u je vzhledem k jeho všeobecnému znění každá příhoda, zaměstnancem nezaviněná, udavší se v jeho osobě a bránící mu v dalším výkonu služby neb práce. Ježto zákon činné služby vojenské výslovně nevyloučil, jest pod všeobecný pojem důležité příčiny zahrnouti povolání k činné vojenské službě i za míru. Tento výklad odpovídá duchu zákonodárství nynější doby, zlepšiti majetkové a společenské postavení zaměstnanců.

Citace:

č. 4603. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 182-184.