Čís. 4572.
Ručení dráhy dle §u 10 písm. b) min. nařízení ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák., vztahuje se na movitosti pouze, pokud jsou v trvalém spojení s nemovitostmi jako jejich příslušenství. Nevztahuje se však na movitosti osoby, od vlastníka budovy rozdílné, jež byly ve shořelé budově.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1925, Rv I 1909/24.)
Jiskrou z lokomotivy byla zapálena stavení manželů Z-ových a S-ových, při čemž shořely i movitosti, jež měla žalobkyně uschovány v oněch staveních. Žalobu o náhradu škody proti dráze procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Dlužno souhlasiti s výtkou, že prvý soud posoudil nesprávně věc, když zamítl žalobu pro to, že nepoužil na tento případ min. nařízení ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák., pokud se týče jeho § 10. Prvý soud celkem správně uvádí, že podle cit. nařízení dráha ručí jen za škody způsobené na předmětech, jež jsou s tratí v neustálém spojení, jak tomu svědčí slova sousední pozemky, budovy atd. Slova atd. skutečně neznamenají patrně nic jiného, než jiné zřízení na sousedních pozemcích se nalézající, totiž zřízení, která s přilehlými pozemky jako jejich příslušenství (§§ 294—297 obč. zák.) jsou v trvalém spojení. Dráha neručí tedy za movitosti, které jen dočasně nalézají se na pozemcích těch, ale nepatří k pozemku a hospodářství na něm, nejsouce příslušenstvím zemědělského podniku. Prvý soud však přehlíží, že za příslušenství dlužno považovati všechno, co slouží k provozování hospodářství na sousedních pozemcích, zejména úrodu na poli se nalézající (i posekanou), pluhy, kosy a jiné polní nářadí na pozemku se nalézající a vůbec vše to, co podle obvyklé povahy věci nalézá se v budovách na sousedním pozemku zřízených, byť to i nebyly právě věci sloužící zemědělskému hospodářství, ale přece jen z důvodu jeho provozování a pro osoby je provozující a v budovách bydlící do budov a jich součástí vnesené. Věci za těch okolností jednak pro hospodářství, jednak pro osobní potřebu osob v budovách bydlících na pozemek s dráhou sousedící vnesené, nedostaly se do sousedství tělesa dráhy dočasně a náhodně, nýbrž jsou (byly tam) trvale pro potřeby hospodářství a obyvatelů. Nesprávně tedy prvý soud předměty v žalobě uvedené jen tak beze všeho vylučuje z ochrany propůjčené sousedům v §u 10 lit. b) min. nař. ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. jest opodstatněn. Podle §u 10 písm. b) min. nařízení ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák. jsou podnikatelstva drah povinna nahraditi všechnu škodu na veřejném i soukromém statku, která vzešla ze stavby dráhy, a učiniti taková opatření, by sousední pozemky, budovy atd. ani za stavby dráhy, ani později neutrpěly škody, a jsou práva z takových poškození. Ručení toto vztahuje se tedy jenom na škody, způsobené provozem dráhy na předmětech s tělesem dráhy (trati) v neustálém spojení jsoucích, totiž ve spojení, neprojevujícím se jinak, nežli nepřetržitostí půdy (pozemků). To plyne z doslovu uvedeného předpisu: »sousední pozemky, budovy atd.«, kteréžto »atd.« má na zřeteli jenom jiná zařízení na sousedních pozemcích, nezahrnutá pod pojem budov, která jsou s přilehlými pozemky jako jejich příslušenství (§§ 294—297 obč. zák.) v trvalém spojení. To plyne také z doslovu »taková opatření« souvisejícího se slovy »sousední pozemky«; míněna jsou tím opatření stálá, protože sousedství pozemků je stálé, proto i jejich ochrana proti nebezpečenství, hrozícímu z provozu dráhy, musí býti stálou. Za jiné škody, nežli na přilehlých pozemcích a jiných zařízeních na těchto jsoucích se nevztahuje ručení dráhy podle shora uvedeného předpisu. Jmenovitě se nevztahuje na movité, na pozemcích těch dočasně jsoucí věci, nepatřící jako příslušenství ku chráněným budovám a pozemkům. Nelze tento předpis vykládati rozšiřovacím způsobem, jak to učinil odvolací soud, neboť takový výklad jest jenom tehda na místě, když zákonodárce užil užšího výrazu, než odpovídalo jeho úmyslu, nikoli tam, kde norma platí jen pro určitou podstatu skutkovou. Žalobní nárok nemá opory ve zjištěních odvolacího soudu. Požárem, zaviněným jiskřením z lokomotivy, strávena byla stavení manželů Z-ových a S-ových, a při tom shořely žalobkyni, která bydlela u S-ových, předměty, v žalobě uvedené, jichž náhrady se nyní domáhá. Kromě toho byly některé věci u Z-ových, kteří vedle těchto věcí měli také půjčeny od žalobkyně nůši, tašku a kbelík na stloukání másla. Odvolací soud míní, že všechny, žalobkyni shořelé předměty dlužno považovati za příslušenství shořevších nemovitostí, poněvadž sloužily pro potřebu osob v těchto nemovitostech bydlících, ku provozování jejich hospodářství, a pokud jde o chlívek, že byl postaven na sousedním pozemku, že tedy šlo o zařízení na sousedícím pozemku, pokud se týče o příslušenství takových zařízení. Nelze tento právní názor sdíleti. Platné právo vyžaduje, by příslušenství již předem bylo ve vlastnictví vlastníka hlavní věci, a tím se vysvětluje, že příslušenství nemovité věci (§§ 295, 296 obč. zák.) považuje se rovněž za nemovitost. Příslušenstvím stává se věc, když podle svého určení trvale hospodářsky slouží jiné, hlavní věci, hospodářskému podniku, když tedy není určena jen k ukojení osobních potřeb jednotlivého vlastníka tohoto podniku. Porovnají-li se skutková zjištění s těmito předpisy, pozná se, že věci, o jejichž náhradu je žalováno, nikdy nebyly příslušenstvím shořevších nemovitostí, že se jimi také ani nemohly státi, poněvadž nepřešly do vlastnictví vlastníků hlavní věci, t. j. shořelých hospodářství, poněvadž nebylo určeno o nich, aby sloužily trvale hospodářsky hlavní věci, totiž hospodářskému podniku, nýbrž byly samostatným vlastnictvím žalobkyně ve vyhořevších budovách pouze bydlevší. Jde o věci, které se chráněnými nemovitostmi vůbec nejsou v nijaké spojitosti, zejména nikoli ve spojitosti trvalé, neboť po skončení právního poměru žalobkyně ku majiteli vyhořevší budovy bude tato zdánlivá spojitost s budovou opět zrušena tím, že se žalobkyně odtamtud vystěhuje. Z toho vyplývá, že se ochrana podle §u 10 lit. b) min. nařízení ze dne 14. září 1854, čís. 238 ř. zák. nevztahuje na předměty žalobkyně v žalobě uvedené, že tedy žalovaná strana není práva ze škody jí požárem zaviněným jiskřením z lokomotivy na předmětech těch vzešlé.