Čís. 4607.Ochrana §u 80 čís. 2 ex. ř. myšlena jest pouze jako zvláštní ochrana tuzemských příslušníků, nevztahuje se však na příslušníky říše německé, jež nepožívají takové zvýšené ochrany ani dle zákona své země.(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R II 19/25). Na základě nálezu rozhodčího soudu vídeňské bursy povolil tuzemský soud exekuci proti firmě, mající sídlo v Prusku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu dlužnice.Důvody:Stěžovatelka vytýká rekursnímu soudu, že nedbal, že žaloba a předvolání nebyly jí dodány podle předpisu §u 80 čís. 2 ex. ř. do vlastních rukou, a že pro opomenuté řádné obeslání nebyla s to, súčastniti se jednání před bursovním soudem rozhodčím ve Vídni, při čemž poznamenává, že tato skutečnost není vyvrácena tvrzením rekursního usnesení, že o jednání musila věděti, poněvadž žádala telegraficky o odročení. Tato výtka není spravedlivá a byla vyvrácena případným odůvodněním rekursního soudu. Nehledíc k tomu, že stěžovatelce nebyla odňata možnost před soudem jednati, závažno je také, že ochrana §u 80 čís. 2 ex. řádu myšlena jest zákonodárcem pouze jako zvláštní ochrana tuzemských příslušníků, k nimž však stěžovatelku jako cizozemskou, v Prusku sídlo mající firmu nelze počítati, zvláště, když nepožívá ani podle zákonů své země nějaké takové zvýšené ochrany ve svém sídle.