Čís. 4651.

Zda jest povoliti odklad exekuce, dlužno posuzovati dle stavu v době návrhu na odklad. Lhostejno, že o návrhu bylo prvým soudem rozhodnuto až po té, kdy uplynula lhůta, na niž bylo žádáno o odklad, s nímž vymáhající věřitel projevil souhlas.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, R I 94/25).
Podáním ze dne 16. září 1924 domáhal se povinný odkladu exekuce vyklizením z bytu až do 1. listopadu 1924. Vymáhající věřitel projevil podáním ze dne 15. října 1924 souhlas s odkladem exekuce až do 1. listopadu 1924. Soud prvé stolice usnesením ze dne 10. listopadu 1924 odkladu exekuce nepovolil. Rekursní soud odklad exekuce povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ze spisů jest patrno, že povinný podal k soudu návrh na odložení exekuce nuceným vyklizením najatých místností již dne 16. září 1924 a bylo tedy zkoumati, zda v této době byly splněny předpoklady pro odklad exekuce, v návrhu tvrzené, zejména souhlas odpůrkyně s odkladem exekuce až do 1. listopadu 1924. Když pak pronajímatelka bytu ve svém vyjádření ze dne 15. října 1924 projevila souhlas s odkladem exekuce, bylo o návrhu rozhodnouti. Okolnost, že prvý soud vyřídil návrh opožděně, totiž až po uplynutí odkládací lhůty, nemůže býti na úkor povinnému při posuzování důvodnosti jeho návrhu, ježto nejen v době, kdy návrh byl podán, nýbrž ještě i v době, kdy odpůrkyně souhlasně se o něm vyjádřila, běžela smluvená lhůta, po kterou měl býti exekuční výkon odložen. Vyhověl-li tedy rekursní soud rekursu povinného, uznav jeho návrh důvodným, není tu vytýkané nezákonnosti, byť již mezi tím stal se návrh uplynutím doby bezcenným.

Citace:

č. 4651. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 260-260.