Čís. 4708.

Domohl-li se pronajímatel svolení k výpovědi, jest opodstatněn právní zájem (§ 228 c. ř. s.) nájemce na zjištění nájemního poměru, třebas svolení k výpovědi bylo dáno pod podmínkou, že pronajímatel opatří nájemci náhradní byt, pronajímatel však dosud toho neučinil.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, Rv I 195/25.)
Žalobci byla dána žalovaným se soudním svolením výpověď z bytu na Smíchově pod tou podmínkou, že mu žalovaný vyklidí byt v Praze. Žalobce měl vykliditi smíchovský byt do 14. února 1924, neučinil však toho, ježto byt žalovaného nebyl uprázdněn. Žalobě, jíž domáhal se žalobce určení, že nájemní poměr se žalovaným jest po právu, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud upřel dovolatelově žalobě právní povahu žaloby podle §u 228 c. ř. s. z toho důvodu, že podle jeho právního názoru dovolatel nemá právního zájmu, by jeho nájemní poměr ku žalovanému byl na jisto postaven, zejména když dovolatel ani netvrdil, že má zájem, by určení tohoto nájemního poměru stalo se co nejdříve, tedy bez odkladu. Dovolací soud nemůže sdíleti tohoto právního názoru soudu druhé stolice. Podle skutkového vylíčení odvolacího soudu, shodného s dovolatelovým přednesem v řízení prvé stolice, má žalovaný proti dovolateli v rukou exekuční titul, podle kterého se mohl domáhati exekučního vyklizení
Civilní rozhodnutí VII. 22 dovolatelova z bytu, o který běží, neboť podle tohoto exekučního titulu byl dovolatel povinen byt svůj vykliditi do 14. února 1924 (§§ 573 poslední odstavec a 575 poslední odstavec c. ř. s.). Svolení k výpovědi vázáno bylo sice na podmínku, že žalovaný má současně pro dovolatele vykliditi a jemu odevzdati svůj dosavadní byt o jednom pokoji a kuchyni s příslušenstvím v Praze, ale tato skutečnost nemohla býti na závadu povolení exekuce nuceným vyklizením, neboť stačilo pouhé tvrzení žalovaného v exekučním návrhu, že náhradní byt je pro dovolatele skutečně připraven a exekuce na pouhé toto tvrzení musila býti povolena. Poněvadž za tohoto stavu v době, kdy dovolatel podal žalobu podle §u 228 c. ř. s., hrozila mu exekuce nuceným vyklizením, měl nepochybně právní zájem, by bylo najisto postaveno, že trvá dále nájemní smlouva ohledně jeho dosavadního bytu, a to, aby se tak stalo co nejdříve, neboť tím měly býti odvráceny účinky exekučního titulu, účinného po 14 dnů od 14. února 1924 počínaje (§ 575 poslední odstavec c. ř. s.). Toto všecko bylo obsaženo v dovolatelově přednesu žalobním, proto sluší odmítnouti mínění druhé stolice, že dovolatel ani netvrdil, že má zájem, by určení tohoto nájemního poměru stalo se co nejdříve, tedy bez odkladu.

Citace:

č. 4708. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 365-366.