Čís. 4891.

Vlastník pozemku jest povinen, postarati se o ohražení svého pozemku po pravé straně od domovního vchodu, stal-li se plot vadným, bez ohledu na to, že původní plot postavil soused.
Ustanovení prvé a druhé věty §u 858 obč. zák., že vlastník není povinen postaviti znovu svůj zbořený plot, leč že by sousedu mohla vzejíti škoda, týká se jen plotu po levé straně domovního vchodu.
(Rozh. ze dne 7. dubna 1925, Rv II 87/25.)
Žalobci byli vlastníky domku čp. 31, k němuž patřila i zahrada. Po levé straně od vchodu do stavení sousedila se zahradou žalobců zahrada, náležející k domku čp. 32, jehož vlastníky byli žalovaní. Ježto plot mezi oběma zahradami byl již sešlý, takže jím procházela drůbež, domáhali se žalobci na žalovaných, by svou zahradu po pravé straně vchodu do domku čp. 32 řádně oplotili a sešlý plot znovu zřídili. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolání nelze odepříti oprávnění, pokud se týká právního posouzení věci. Soud odvolací má za to, že druhá věta §u 858 obč. zák. platí jen tehdy, když ten, od něhož se zřízení plotu žádá, již plot byl zřídil a když se od něho žádá pouze oprava sešlého plotu, neboť mínění, že majitel pozemku jest povinen zříditi plot i tehdy, když na pozemku vůbec plotu nebylo, by odporovalo první větě cit. §u, který mluví o udržování zdi nebo plotu již existujícího. Avšak, i kdyby toto mínění nebylo správným, zjistil první soud, že předchůdci žalobců plot mezi zahradami stran zřídili, že sošky plotu jsou částečně na jejich, částečně na pozemku žalovaných, že vlastníci čís. 32 přispěli vlastníkům čís. 31 na plot materiálem a úplatou za práci. Z toho všeho je při nejmenším patrno, že mezi zahradami stran je plot společný, jejž dle §u 855 obč. zák. je stavěti a opravovati oběma stranám. Jelikož však žalobní návrh zní, že žalovaní mají sami postaviti (zříditi) sešlý plot, bylo odvolání vyhověti a žalobu zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Vlastník pozemku jest povinen dle §u 858, třetí věta obč. zák., postarati se o nutné ohražení svého pozemku po pravé straně domovního vchodu, jakmile a pokud dosavadní ohrada se stala sešlou a opravy potřebnou, neboť ohražení sešlé nelze po rozumu §u 858 obč. zák. nazvati obražením potřebě vyhovujícím, ohražení chatrné není obražením vůbec, při čemž má zcela vedlejší význam otázka, kdo původní ohražení zřídil (viz rozhodnutí Gl. U. čís. 15021). Nesporno jest, že dosavadní plot jest již sešlý a tak chatrný, že jím drůbež volně prochází; je mimo to, jak zjistil první soud, nakloněn ke straně pozemku žalované strany a jest na některých místech bez tyček. Ať tedy již starý plot postavili žalobci, po případě jich předchůdci sami, nebo za pomoci a spolupůsobení předchůdců žalovaných v držbě jich usedlosti, nastává žalovaným povinnost, by na pravé straně své zahrady sešlý plot, pokud stojí na jich půdě aneb na rozhraní obou zahrad, vlastním nákladem opravili, po případě znovu zřídili, tam však, kde plot dosavadní nestojí na jich zahradě, nýbrž na zahradě žalobců, svou zahradu ohraničili, to jest zřídili vlastním nákladem plot po pravé straně svého domu. Z toho, že žalobci, pokud se týče jich předchůdci, zřídili oplocení i na levé straně svého domu, nelze vyvozovati, že žalobci vzali na se trvalé břímě, plot ten pro vždy udržovati v dobrém stavu. Ustanovení první a druhé věty §u 858 obč. zák., že vlastník není povinen, znovu postaviti svůj zbořený plot, že tak musí učiniti jen tehdy, mohla-li by vzejíti vzniklým takto otvorem sousedu škoda, týče se jenom plotu po levé straně vchodu domovního, pokud jej vlastník dobrovolně nechává státi, neboť sousedu nepřísluší právo, svémocně provésti v cizím plotě nějaké změny, kdežto třetí věta §u 858 obč. zák. mu ukládá bezvýjimečně potřebné uzavření a oddělení jeho prostoru od prostoru cizího po pravé straně domu (srovnej čís. 2080 Sb. n. s.). Že plot, postavený předchůdci žalobců, není nedílným spoluvlastnictvím obou sousedů, jak uznal soud odvolací, plyne z té okolnosti, že jest vystaven, jak nesporno, větším dílem na zahradě žalobců (§ 417 obč. zák.) a nikoliv na rozhraní obou zahrad (§ 854 obč. zák.). Neposoudil tudíž odvolací soud věc po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) správně, když z důvodu spoluvlastnictví plotu žalobu zamítl.

Citace:

č. 4891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 678-679.