Čís. 5052.

Platnost knihovního zápisu nezávisí od doručení. Předpokladem pravomoci jest však, že o knihovním zápisu byly uvědoměny strany na knihovním jednání súčastněné. Poručník jest oprávněn stěžovati si do knihovního usneseni jménem nezletilce, pro něhož jest na nemovitosti vložena fideikomisámí substituce.
Nemovitost, stižena fideikomisámí substitucí, nemůže bez svolení zástupce nezletilých substitutů a poručenského soudu býti zatížena jinak, než že zástavní právo povolí se pouze s doložkou bez újmy substitučních práv.
(Rozh. ze dne 19. května 1925, R II 123/25.)
Na nemovitost Anny R-ové byl dne 25. března 1924 povolen vklad zástavního práva pro pohledávku záložny v O. V době vkladu zástavního práva vázla na nemovitosti fideikomisární substituce ve prospěch dítek Anny R-ové. Vklad byl však proveden bez doložky, že není na újmu této fideikomisární substituci, a nebyl také nikdo za tyto dítky při povolení onoho usnesení zpraven, nýbrž teprve až dne 4. února 1925 obdržel poručník dítek Anny R-ové dotyčné povolující usnesení. Dostav zmocnění poručenského soudu podal poručník rekurs, k němuž rekursní soud změnil napadené usnesení a povolil vklad zástavního práva jen s doložkou »bez újmy fideikomisární substituce«.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu záložny v O.
Důvody:
Dovolací rekurs uvádí především, že stížnost nezl. dětí Anny R-ové měla býti, jelikož usnesení knihovního soudu vešlo již v moc práva, jako opožděná odmítnuta po rozumu §u 127 knih. zák. a poukazuje současně na ustanovení §u 125 knih. zák. Toto ustanovení zákona nelze však chápati jinak, než že platnost knihovního zápisu nezávisí od doručení, ač knihovní soud dle §u 124 knih. zák. má se sám od sebe starati o řádné a rychlé doručení. Předpokladem pravomoci jest však, že o kninovním zápisu byly uvědomeny strany, na knihovním jednání súčastněné, jak jsou vyjmenovány v §u 123 čís. 1—5 knih. zák. Proti účastníku, jenž byl uvědomen a nepodal rekursu, nabývá knihovní zápis právní moci. Poručník nezletilých dítek R-ových byl o povolení knihovního zápisu zpraven teprve dne 4. února 1925 a poněvadž nezletilé děti, v jejichž prospěch jest fideikomisární substituce na nemovitosti poznamenána, dlužno zajisté ve smyslu §u 123 čís. 1 knih. zák. považovati za knihovní účastníky, není pochyby o tom, že stížnost poručníka, jenž k ní byl oprávněn, byla podána včas. Neměl tedy rekursní soud po zákonu příčiny, by stížnost odmítl jako opožděnou. Mylným jest názor dovolacího rekursu, že dodatečné obmezení knihovního zápisu, jak je vyslovil rekursní soud, jest bezvýznamným. Poznámka fideikomisární substituce působí sice dle §u 20 a) knih. zák. proti každému nabyvateli knihovních práv, ale právě proto, že fiduciáři dle §u 613 obč. zák. přísluší po dobu, než nastane případ substituce, jen obmezené vlastnictví s právy a povinnostmi poživatele, nemůže nemovitost, závazkem substituce stižená, jinak býti zatížena bez svolení zástupce nezletilých substitutu a poručenského úřadu než, že se zástavní právo povolí jen s doložkou bez újmy substitučních práv, poněvadž jinaké povolení tohoto věcného práva dotýkalo by se přímo podstaty, kteráž musí býti osobám v druhé řadě povolaným zachována. Zákaz zadlužení jest obsažen již v pojmu fideikomisární substituce (srv. rozh. býv. rak. nejv. soudu ze dne 11. června 1901, čís. 8417 sb. nov. ř., ze dne 9. května 1916 Rv VI 71 v Z. Bl. 1916 čís. 382 a rozh. tohoto nejv. soudu čís. 2102 sb. n. s.).

Citace:

č. 5052. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 947-948.