Čís. 4558.
Dopravní řád železniční.
Byla-li škoda (obecná obchodní hodnota zboží) dle §u 88 žel. dopr. ř. vyjádřena v Kč, a placena v jugoslávských dinarech, jest dráha povinna nahraditi poškozenému škodu, jež mu vznikla tím, že nebylo placeno v den reklamace, nýbrž později, kdy kurs dinaru značně poklesl.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1925, Rv I 1785/24.)
Žalující firma odeslala dne 22. prosince 1920 zboží do Záhřeba. Při dojití do stanice určení byl zjištěn úbytek zboží, čímž vznikla žalobkyni škoda v nesporné výši 4738 Kč. Žalující firma reklamovala v září 1921 škodu u ředitelství jugoslávských drah, jež škodu uznalo a nahradilo žalobkyni dne 23. července 1923 2013'60 dinarů, vzavši za základ přepočítací kurs ku dni 22. prosince 1920 (odeslání zboží). Žalující firma domáhala se na čsl. železničním eráru rozdílu mezi kursem dinaru a Kč v den výplaty (23. července 1923) a v den odevzdání zboží dráze (22. prosince 1920), ježto 2013'60 dinarů v den výplaty vzhledem k mezitímnímu poklesu kursu dinaru činilo pouze 742 Kč. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Ohledně zažalovaných 3996 Kč 59 h opustila žalovaná strana v dovolání názor, hájený v první a druhé stolici, že jugoslávské dráhy měly právo škodu, vzniklou částkou 4738 Kč na zboží, odeslaném dne 22. prosince 1920 z Prahy do Záhřebu, zaplatiti v dinarech dle kursu v den odeslání zboží bez ohledu na to, že platily teprve 23. července 1923, kdy kurs dinaru hluboko poklesl, ale tvrdí, že se přepočítání mělo státi dle kursu v den reklamace, totiž na počátku září 1921, kdy kurs dinaru byl sice nižší než v prosinci 1920, ale přece značně vyšší než v den skutečného placení. Ani tomuto názoru žalované strany nelze přisvědčiti. Zdejší rozhodnutí, jichž se žalovaná strana dovolává ku podpoře názoru nyní hájeného, byla vydána ve sporech podstatně rozdílných, vztahují se totiž vesměs na případy, kdy škoda byla vyjádřena v cizí měně s tendencí trvale klesající a měla býti placena v československých korunách. Pro strany by bylo v takovém případě výhodné, aby přepočítání se stalo dle nejlepšího kursu cizí měny, totiž ke dni skutečného placení náhrady. Rozhodnutí, že se přepočítání má v takovém případě státi podle kursu v den reklamace, jest odůvodněno zákonným předpisem čl. 336 obch. zák., že se přepočítání má státi ke dni splatnosti dluhu, neboť závazek dráhy k náhradě škody stane se dospělým teprve reklamací. Přepočítáním částky vyjádřené v cizí, klesající měně, na československé koruny, byla hodnota nároku ustálena, takže další pokles cizí měny neměl již na ni vlivu. V projednávaném případě nejde o dovoz, nýbrž o vývoz zboží, škoda jest vyjádřena v korunách československých, placena byla v dinarech. I když jugoslávské dráhy byly oprávněny platiti v domácí měně podle kursu v den reklamace, podané počátkem září 1921, byly povinny platiti hned. Kdyby tak byly učinily, byla by žalující strana obdržela plnou vnitřní hodnotu celé v československých korunách požadované částky, jelikož však bylo placeno až 23. července 1923, kdy kurs dinaru hluboko poklesl, utrpěla prodlením dráhy mimo pravidelnou škodu vznikající opožděným placením, jež se nahražuje dle §u 1333 obč. zák. úrokem z prodlení, ještě další škodu kursovním znehodnocením částky, vyplacené jí v dinarech. Tato další škoda spočívá právě v rozdílu mezi požadovanou a uznanou částkou 4738 Kč a onou částkou v československých korunách, která se rovnala vyplacené částce 2063'13 dinarů v den skutečného placení, totiž 23. července 1923. Dráha jest povinna nahraditi straně i tuto škodu, neboť zavinila ji prodlením v placení, pročež posoudily nižší soudy správně rozepři po právní stránce, když peníz placený v dinárech přepočetly na československé koruny podle kursu v den skutečného placení a odsoudily žalovanou stranu ku zaplacení nedoplatku takto vypočteného.