Čís. 4875.

Mezinárodní doprava železniční.
Dráha neručí za překročení lhůty, došlo-li k ní nenadálým a nepředvídaným přeplněním stanice zásilkami.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1925, Rv II 99/25.)
Žalující firma zaslala dne 9. prosince 1921 z Hamburku vagon zboží do Brna, kde bylo adresátu vydáno teprve dne 30. ledna 1922. Žaloba, domáhající se na dráze vrácení 5/10 dopravních poplatků, byla procesním soudem prvé stolice zamítnuta. Důvody: Bylo zjištěno, že v polovici prosince 1921 nastalo přeplnění stanice Mittelwalde neočekávaně a nenadále v takovém rozsahu, že nejenom stanice Mittelwalde, nýbrž i stanice předchozí zbožím, pro Mittelwalde určeným, byly přeplněny, dále že dráha všemi možnými prostředky starala se o to, by uvolnění stanic zařídila, že zastavila přijímání zboží pro Mittelwalde a že vzdor všem přípustným opatřením nepodařilo se stanici Mittelwalde uvolniti, až teprve koncem ledna 1922. Dále považuje soud za prokázáno, že v lednu 1922 vypukla krátká stávka železničních zaměstnanců v Německu, která situaci tu ještě stížila, a konečně, že nebylo možno žádným způsobem ani uvědoměním odesílatele a vyžádáním jiné disposice sporné zboží rychleji dopraviti. Ve smyslu čl. 40 mezinárodní úmluvy dopravní ze dne 14. října 1890, čís. 186 ř. zák. z roku 1892 přísluší odesílateli náhrada 5/10 dopravních poplatků tenkráte, když lhůta dopravní byla překročena o více než 4/10 dodací lhůty, jako se stalo v tomto případě, a osvobozuje dráhu od povinnosti k náhradě této jen ta okolnost, že dráha dokáže, že zpozdění zásilky zaviněno bylo událostmi, jichž dráha nepřivodila a jež také nemohla odvrátiti. Vzhledem k oněm zjištěním dlužno míti za to, že tento důkaz straně žalované se podařil. Neboť nelze nenadálé a neočekávané přeplnění a ucpání nádraží v Mittelwalde přičítati dráze k tíži a nelze také za to míti, že zanedbala dráha něco, co mohla učiniti, aby dodací lhůtu zkrátila. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle čl. 39 mez. úml. neručí dráha za překročení lhůty dodací, prokáže-li, že jí nemohla dodržeti pro příhodu, jíž nepřivodila a již nemohla odvrátiti. Taková příhoda nemusí býti právě vyšší mocí, o níž se zmiňuje čl. 30 mez. úml., pro vyvinění železnice stačí vlastní nezavinění a neodvratitelnost příhody. Podle skutkového zjištění nižších soudů, jímž nelze v dovolacím řízení již viklati, nastalo přeplnění stanice Mittelwalde v prosinci 1922 nenadálým a nepředvídaným přívalem zásilek. Takový příval zásilek jest událostí, již železnice ani sama nepřivodila, aniž ji mohla odvrátiti, a sprošťuje ji proto z ručení za zpoždění přepravy. Pokus dovolatelky, dolíčiti, že se dráha mohla a měla uvarovati přeplnění stanice včasným vydáním zákazu dalšího přijímání zboží, rozbíjí se o zjištěnou nenadálost a nepředvídanost přívalu, jež vylučovaly možnost včasného vydání takového zákazu. Železnice byla proto sproštěna nižšími soudy právem z ručení za zpozdění zásilky.

Citace:

č. 4875. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 648-649.