Čís. 4543.Válečné půjčky jest pojati do pozůstalostního inventáře hodnotou ke dni zůstavitelova úmrtí.(Rozh. ze dne 13. ledna 1925, R I 1085/24). Pozůstalostní soud pojal do inventáře válečné půjčky v hodnotě 100 K nom. ku 12 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Do srovnalých rozhodnutí nižších soudů lze si podle §u 16 nesp. říz. s úspěchem stěžovati jen za předpokladů v tomto §u uvedených. Z těchto předpokladů uplatňuje stěžovatelka zřejmou nezákonnost, kterouž spatřuje v tom, že válečné půjčky, v pozůstalosti se nalézající, ač prý jsou bezcenny, pojaty byly soudem do inventáře v hodnotě 100 K nom. 12 Kč, leč neprávem. Podle konaného šetření a došlého v něm soudu sdělení pražské bursy měly rakouské a uherské válečné půjčky ke dni úmrtí zůstavitele hodnotu shora uvedenou a, ježto inventář podle §u 97 nesp. říz. má býti úplným a pravým soupisem zůstaveného jmění a má jasně uváděti cenu tohoto jmění ke dni úmrtí, nebyl nižšími soudy zákon porušen, když válečné půjčky pojaty byly do inventáře (§§ 109 a 113 nesp. říz.) cenou svrchu uvedenou. Na tom by se ničeho neměnilo, i kdyby válečné půjčky se zatím staly bezcennými (srovnej § 167 nesp. říz.), což stěžovatelka sice tvrdí, s čímž však proto souhlasiti nelze, ježto jest ještě možno (čl. 34. vlád. nař. ze dne 13. prosince 1924, čís. 276 sb. z. a n.) válečných půjček použíti k upsání čtvrté státní půjčky a tím hodnotu jich, byť i ne v nominelní výši zachovati.