Čís. 4641.

Soud jest oprávněn jmenovati v případě neshody společníků (likvidátorů, stanovených společenskou smlouvou), likvidátora komanditní společnosti a má co do volby osoby likvidátora úplnou volnost.
(Rozh. ze dne 5. února 1925, R I 1088/24.)
Rejstříkový soud ustanovil za likvidátora komanditní společnosti Antonína K-a. Stížnosti komplementářky Boženy S-ové, jež napadla usnesení prvého soudu proto, že nebyli likvidátory ustanoveni Maxmilián S. a Otto W., rekursní soud nevyhověl. Důvody: Jest nesporno, že poměr obou společníků ve firmě, totiž komplementářky a komanditisty, byl upraven společenskou smlouvou ze dne 1. října 1923. Okolnost, že společnost pod posavadní firmou jest zrušena a vstoupila v období likvidace, rovněž není sporna. Nemůže tedy býti pochybnosti, že jest nutno ustanoviti likvidátory. Dle odpovědí, jakož i protokolu ze dne 17. září 1924 trvá ovšem Božena S-ová dle čl. 14 smlouvy na Maxmiliánu S-ovi a Ottonu W-ovi jakožto likvidátorech avšak, jak z rekursu Boženy S-ové i podání Otty W-a jde na jevo, jsou mezi Ottou W-em a Maxmiliánem S-em vážné neshody a následkem toho dle čl. 14 odst. 2 spol. smlouvy nastal tam stanovený případ ustanovení likvidátora rejstříkovým soudem (čl. 133 obch. zák.) kde, poněvadž jde pouze o ustanovení osoby likvidátora, jak správně uvedl soud prvé stolice, jest postupovati v řízení nesporném.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dle §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. jest v nesporném řízení proti usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení prvého soudu přípustným dovolací rekurs jen tehdy, je-li usnesení to ve zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, neb je-li zmatečným. Těchto podmínek se v tomto případě nedostává a nemohlo proto býti dovolacímu rekursu vyhověno. Vzhledem k vývodům rekursu dlužno uvésti ještě toto: Nelze mluviti o vyřazení vlivu komplementářky Boženy S-ové na provedení likvidace tím, že jmenována byla likvidátorem osoba, nenáležející ku společníkům a také ne manžel komplementářky Max S. Zákon ponechává soudu co do určení osoby likvidátora úplnou volnost (čl. 133 odstavec druhý obch. zák.). Komplementářce nemůže býti odňato právo, aby průběh likvidace sledovala a po případě z důležitých příčin se domáhala odvolání likvidátora (čl. 134 obch. zák.). Rovněž nelze přisvědčiti náhledu rekurentčinu, že měl soud buď celou žádost za likvidaci odmítnouti, měl-li za to, že neobsahuje společného návrhu na ustanovení, pokud se týče zapsání likvidátorů samých, aneb že měl ustanoviti za likvidátory Maxe S-a o Ottu W-a. Vždyť soud konal šetření právě o tom, kdo má býti likvidátorem, při čemž poskytl oběma společníkům možnost výměny názorů. Nebylo tedy závady, aby vzhledem k výsledku tohoto šetření nerozhodl jak o návrhu na likvidaci, tak i o osobě likvidátora.

Citace:

č. 4641. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 244-245.