Čís. 4667.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n.).
Nároku na ochranu zákona nemá bývalý majitel domu, jenž používá bytu i po uplynutí lhůty, do níž byl povinen se vystěhovati.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, R II 40/25.)
Marie B-ová prodala Marii D-ové dům a vyhradila si bezplatné užívání bytu na dobu dvou let ode dne podpisu kupní smlouvy. Po uplynutí oněch dvou let domáhala se Marie D-ová na Marii B-ové exekučního vyklizení bytu. Žádost Marie B-ové o odklad exekuce vyklizením soud prvé stolice zamítl, rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Dle §u 1 zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. a ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. může strana povinná žádati za odklad exekuce vyklizením najatých nebo užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné potřebě odpovídající náhrady. Dle toho může se při odkladu exekuce jednati o místnosti, které buďto jsou najaty neb užívány, tedy též o místnosti, které strana povinná obývá na základě nějakého jiného práva, nežli práva nájemního. V tomto případě obývá strana povinná místnosti, jež mají býti vyklizeny, na základě vyhraženého bezplatného práva užívání, časově omezeného. Požívá tedy strana povinná ochrany ve smyslu §u 1 cit. zák, prokáže-li, že nemá beze své viny jiné potřebě odpovídající náhrady; tato podmínka nebyla v řízení u prvního soudu zjištěna, následkem čehož rekursnímu soudu nebylo možno ve věci samé rozhodnouti. Nejvyšší soud změnil usnesení rekursního soudu v ten rozum, že obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs je důvodným. Povinná strana jako prodatelka nemovitosti bydlela podle zjištění nižších stolic na základě při prodeji nemovitosti s vymáhající stranou jako kupitelkou vyjednaného dvouletého bezplatného užívání bytu. Nejde tím arci o bezplatné užívání, poněvadž byl na toto vzat zřetel při vyjednané kupní ceně, jak lze předpokládati. Ale přes to nemůže býti povinná strana kladena na roveh osobám v §u 1 zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 sb. z. a n. a ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. příkladmo uvedeným, bydlícím buď na základě nájemní smlouvy nebo užívajícím bytu na základě nějakého práva jiného. Povinná strana bydlela v domě jako jeho majitelka na základě svého vlastnického práva. Toto zaniklo se zánikem jejího vlastnictví. Její bydlení spočívá na jejím zaniklém právu vlastnickém na základě zvláštního ujednání při prodeji. Bylo jí volno, by si ujednala delší dobu, čímž by se ovšem kupní cena ještě více snížila. Po uplynutí vyjednaných dvou let bydlí tedy v domě bez jakéhokoliv důvodu právního, jehož nemá proto, že se ho sama vzdala, nevyhradivší si delšího bydlení než dvouletého.

Citace:

č. 4667. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 293-294.