Čís. 4922.

Tím, že rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele, navrhujícímu, by usnesení prvého soudu, povolující odklad exekuce, bylo změněno v ten způsob, že se odklad nepovoluje, povolil odklad pouze, složí-li dlužník jistotu — překročil meze rekursního návrhu.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1925, R I 284/25.)
Soud prvé stolice povolil dle §u 42 čís. 5 ex. ř. odklad exekuce vyklizením. Vymáhající věřitel domáhal se v rekursu zamítnutí návrhu. Rekursní soud vyhověl rekursu potud, že učinil povolení odkladu závislým na složení jistoty, jinak rekursu nevyhověl.
Nejvyšší soud k dovolatelovu dovolacímu rekursu usnesení rekursního soudu, ponechané v hlavní části netknutým, změnil v napadené části v ten rozum, že ohledně povinnosti navrhovatele ku složení jistoty obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací soud, když si vymáhající strana nestěžuje do rekursního usnesení, nemohl se obírati otázkou, zda vůbec mohla býti odložena v úvahu přicházející exekuce, proto rekursní usnesení ve hlavní věci ponechává netknutým. Jsa nucen rozhodnutím nižších soudů utvořený stav si osvojiti a přihlížeje ku návrhu ve stížnosti vymáhající strany do usnesení soudu prvé stolice, dožadujícímu se jedině, by toto usnesení prvého soudu bylo změněno v ten způsob, že se návrh na odklad exekuce vyklizením zamítá, uznal dovolací soud, že rekursní soud tím, že změnou usnesení prvé stolice učinil navrhované povolení odkladu exekuce závislým na tom, že navrhovatel složí k exekučnímu soudu do 14 dnů jistotu 3 000 Kč za možné újmy, jež by následkem povolení odkladu exekuce vzešly vymáhající věřitelce, jinak že bude pokračováno v exekuci, vybočil z rámce rekursního návrhu, že rozhodl o něčem, co nebylo navrhováno. Tím rekursní soud vzhledem ku předpisu §u 405 c. ř. s. a §u 78 ex. ř. pochybil po stránce právního posouzení, proto bylo důvodnému dovolacímu rekursu vyhověti a změnou napadeného usnesení obnoviti i po této stránce usnesení soudu prvé stolice, které ostatně tím, že v této příčině nebylo si stěžováno do něho, bylo ohledně povinnosti ke složení jistoty již v právní moci, když o něm rozhodoval rekursní soud.

Citace:

č. 4922. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 730-731.