Čís. 4527.

Pokud není závady, by nebyl podán exekuční návrh na povolení uhražovací exekuce pro výživné zabavením a prodejem svršků a zabavením pohledávky a přikázáním jí k vybrání, třebas již před tím byla povolena zajišťovací exekuce pro výživné pro dobu, do níž spadá doba, za niž jest se domáháno exekuce uhražovací. O prodej zabavených svršků lze zažádati jak u soudu exekučního, tak u soudu exekuci povolivšího.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1925, R I 1071/24).
Usnesením ze dne 15. července 1924 povolena byla vymáhající straně podle §u 372 ex. ř. ku zajištění výživného 3600 Kč za dobu od 1. srpna 1924 do 31. července 1925 exekuce zabavením svršků a exekuce zabavením dvou třetin důchodů strany povinné. Usnesením ze dne 13. září 1924 povolil prvý soud vymáhající straně exekuci zabavením a prodejem svršků, jakož i zabavením a přikázáním 2/8 důchodů k vydobytí sročné splátky výživného za měsíc září 1924 300 Kč. Rekursní soud tento exekuční návrh zamítl. Důvody: Již usnesením ze dne 15. července 1924 povolena byla vymáhající straně podle §u 372 ex. ř. ku zajištění výživného (3600 Kč) za dobu od 1. srpna 1924 do 31. července 1925 exekuce zabavením svršků a exekuce zabavením dvou třetin důchodů strany povinné a mohlo tudíž při dospělosti splátky výživného za měsíc září 1924 žádáno býti přímo u soudu exekučního o prodej svršků, setkalo-li se jejich zabavení ku zajištění s výsledkem, jakož i v přikázání ku zajištění zabavených již platů k vybrání, aniž bylo zapotřebí soudního výroku o tom, že exekuce ku zajištění přeměňuje se v exekuci uhražovací, nebo žádati o opětné zabavení svršků a zabavení platů. Byl tedy exekuční návrh strany vymáhající ze dne 13. září 1924, domáhající se opětného povolení exekuce zabavením a prodejem svršků, pak zabavením a přikázáním k vybrání platu strany povinné zcela zbytečným a jen k působení zbytečných útrat straně povinné čelícím.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že exekuční návrh strany vymáhající ze dne 13. září 1924, domáhající se opětného povolení exekuce zabavením a prodejem svršků, pak zabavením a přikázáním k vybrání platu strany povinné, byl zcela zbytečným. Návrh na exekuci mobilární byl přípustným, poněvadž šlo o novou pohledávku, totiž o výživné za měsíc září 1924 a v době podání návrhu nebylo vymáhající straně ještě známo, s jakým výsledkem se setkala její mobilární exekuce pro výživné 300 Kč za měsíc červenec, povolená usnesením ze dne 15. července 1924, jak o tom svědčí exekuční spisy, dle nichž exekuce ta teprve dne 10. listopadu 1924 byla provedena bez výsledku. V době nového exekučního návrhu nemusela tudíž vymáhající strana nutně předpokládati, že další mobilární exekuce bude zcela bezvýslednou, což by mělo arciť ne sice na povolení nové exekuce, nýbrž jen na přisouzení útrat (§ 74 ex. ř.) případný vliv. Pokud se týče nového návrhu na zabavení a přikázání 2/3 platu strany povinné, byl sice vzhledem k zajišťovací exekuci dle §u 372 ex. ř. na jeden rok, počínaje dnem 1. srpna 1924, povolené návrh na zabavení zbytečný a stačil by návrh na přikázání k vybrání, avšak poněvadž tento návrh musel býti podán, an přikázání k vybrání povolené usnesením ze dne 15. července 1924 vztahovalo se jen na výživné 300 Kč za měsíc červenec, šlo by jen o zbytečný kumulační příplatek, který je nepatrným a nepadá proto nikterak na váhu. Z okolnosti, že lze o prodej zabavených svršků zažádati u soudu exekučního, neplyne proti navrhovatelce ničeho, neboť podáni její bylo by jednak stejně nákladným u toho neb onoho soudu, jednak jest to právem vymáhajícího věřitele, chce-li učiniti návrh na prodej u soudu povolujícího či exekučního (slovo »může« v druhém odstavci §u 264 ex. ř.).

Citace:

č. 4527. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 38-39.