Cis. 4763.Připouští-li to kolektivní smlouva, může zaměstnavatel přijati dosvých služeb zaměstnance i zvláštní samostatnou úmluvou za nižší plat,než podle kolektivní smlouvy.(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1777/24.)Žaloba, jíž domáhal se bývalý zaměstnanec banky na žalované bancezaplacení mzdy dle kolektivní smlouvy, byla zamítnuta soudy všechtří stolic, Nej vyšším soudem z těchtodůvodů:Dovolatel ponechává ve vývodech svého dovolání zcela stranouokolnost, která byla v nižších stolicích zjištěna a která jest v první řadědůležitou pro rozhodnutí, totiž, že byl přijat do služeb žalované bankyzvláštní výslovnou úmluvou, že se spokojí určitým nižším platem, nežkterý by mu byl dle jeho tehdejší celkové služební doby podle platovéstupnice kolektivních smluv příslušel, a to proto, že v bance nebylotehdy volného místa pro úředníka s tímto vyšším platem, a že mu dů-sledkem toho ve shodě s jeho platovými nároky, jak si je sám v dotaz-níku vymiňoval, byla dopisem, jenž dle služebního řádu má povahuslužebního dekretu, přiznána platová stupnice, odpovídající třetímu slu-žebnímu roku. Obsahuje-li dopis ten větu »ustanovení kolektivní smloil·vy pro rok 1922 vztahuje se plně na Vás,« lze tomu’vzhledem na tutovýslovnou úmluvu, učiněnou s dovolatelem při přijetí jeho do služeb,rozuměti jen v tom smyslu, že se kromě platové stupnice, o níž platítato zvláštní úmluva, vztahují na něho veškerá ostatní ustanovení ko-lektivní smlouvy, a v tomto smyslu vykládati jest i pozdější dopis, jímžbyla dovolateli pro rok 1923 přiřknuta další platová stupnice s pouka-zem na ostatní ustanovení kolektivní smlouvy. Z toho, že dovolatel bylpro první měsíc přijat na zkoušku, nemůže pro sebe ničeho těžiti, a jehovýklad, že ona zvláštní úmluva o platu byla míněna jen pro tuto zku-šební dobu, že však uplynutím jejím vstoupil v plnoprávní služební po-měr dle smlouvy kolektivní, příčí se zřejmě skutkovým zjištěním nižšíchsoudů. Uvádí-li dovolatel dále, že ona soukromá, správně zvláštníúmluva, jest neplatna, příčíc se ustanovením kolektivní smlouvy, a do·volává-li se při tom zdejšího rozhodnutí čís. sb. 4009, jest v neprávu,ježto zvláštní úmluvy tohoto druhu byly kolektivní smlouvou výslovnédovoleny.Cis. 4764.Služby »artistického« riditele kabaretního podniku v hotelu jsou vyš-šími službami nekupeckými ve smyslu zákona o obchodních pomocní-cích ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. Pokud nelze kabaretní podnikpokládati za součást živnosti hostinské.(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1851/24.) Žalobce byl »artistickým« správcem a jednatelem v hotelu žalova-ného. Byv dne 1. prosince 1923 žalovaným vypovězen ku dni 16. pro-since 1923, domáhal se na žalovaném služebních požitků za dobu do 31.března 1924. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic,Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Ve sporu jde v podstatě jen o to, zda se žalobce může dle právnípovahy svého služebního poměru u žalovaného právem dovolávati zá-kona o obchodních pomocnících, zejména jeho §u 20, z něhož dovozuje,že výpovědí, nevyhovující dle jeho domnění zákonu ani dle doby ani dleIhůty, byl ve svých služebních právech zkrácen a z tohoto důvodu uplat-ňuje náhradní nároky po rozumu §u 29 zák. o obch. porn. Oba nižšísoudy vyřešily otázku tuto — arciť s odůvodněním částečně odlišným —záporně, a dlužno rozhodnutí to uznati správným. Zjištěno jest, že pod-nik, pro nějž byl žalobce žalovaným.služebně ustanoven, jest kabaretem,určeným к tomu, aby v něm byla provozována taneční čísla, humoristi-cké a zpěvní přednesy silami к těmto produkcím získanými, a že bylobecenstvu za vstupné volně přístupným. Produkce pořádaly se vezvláštní к tomu určené místnosti (tančírna a vinárna), v níž obecenstvubyly prodávány pokrmy a nápoje z hostinské živnosti v témž doměavšak místně odděleně provozované. Zjištěno dále, že žalobce byl právěpro tento kabaret ustanoven jako jeho »artistický« správce (řiditel) ajednatel a že v této vlastnosti jednak sám účinkoval při produkcích jakozpěvní humorista, jinak však navazoval, připravoval a v dohodě se žalova-ným ujednáival smlouvy s umělci pro kabaret získanými, staral se o novi-nář. reklamu a podporu jeho a při tom spolupůsobil a že dále obstarával irůzné administrativní úkony, s podnikem související (přihlašování a od-hlašování umělců a pod.), že naproti tomu neměl co činiti s provozemhostinské živnosti ani po stránce obchodní ani po stránce živnostenské.Ze zjištění těchto vyplývá zcela jasně 1. že služby žalobcovy v podnikunebyly službami »kupeckými«, jak předpokládá § 1 zák. o obch. porn.;2. že jsou zcela nepochybné vyššími službami nekupeckými ve smyslu§u 1 zákona o obch. porn. a nelze v této druhé příčině souhlasiti s opač-ným názorem soudu odvolacího. Správnost úsudků těch je dle skutkovépodstaty zřejmá a netřeba ji blíže doličovati, zejména když žalovanýsám tuto »vyšší« vlastnost služeb v podstatě sám uznává, a žalobcezase pro »kupeckou« vlastnost služeb uvádí jen onu pro věc bezvýznam-nou okolnost, že bral určitý podíl z odbytu vína a že měl dohlížeti načíšníky v kabaretu, což je službou zřejmě nekupeckou a i s hlediska živ-nostenského provozu službou nižšího řádu. Kvalita služeb propůjčovalaby tedy žalobci vlastnost obchodního pomocníka, kdyby bylo lze při-svědčiti též к další pro rozhodnutí závažné otázce, že kabaret onen bylobchodním podnikem nebo součástí obchodního podniku žalovanéhojakožto kupce (§ 1 zákona o obch. porn.), aneb aspoň podnikem, nanějž bylo by lze vztahovat] předpisy živnostenského řádu (§2 (1) zá-kona o obch. porn.). Tomu však tak není. Oba nižší soudy zjišťují ja- kouši souvislost hostinské živnosti a tohoto kabaretu, avšak zcelasprávně jen v tom směru, že kabaretem má se zvýšit chod hostinské živ-nosti tím, že se jím přivábí větší počet návštěvníků a tím zvýší odbytpokrmů a nápojů a výnos živnosti hostinské. Žalobce vidí v tom jakésivedlejší obchody, jež náležejí к hlavnímu obchodnímu provozu (Cl. 273a 274 obch. zák.), leč neprávem, neboř v té příčině předpokládá zákonvždy aspoň jistou přináležitost dotyčných právních jednání к hlavnímuobchodnímu provozu, v tomto případě jde však o dva věcně i právněrůzné výdělečné podniky, z nichž jeden podléhá živnostenskému řádu amá dle povahy svého provozu i kupeckou vlastnost, druhý však z pů-sobnosti živnostenského řádu jest dle cis. nař. ze dne 20. prosince 1859,čís. 227 ř. zák. odst. O vyloučen a dle způsobu svého provozu postrádáúplně vlastnosti »kupeckého« podniku (či. 4, 271 a násl. obch. zák.).Právní jednání, jichž je třeba к vedení kabaretu (aranžovaní sil к pro-dukcím a opatřování různých potřeb), jsou jednání nutná právě jenк provozu tohoto kabaretu a nemají vlastnosti obchodů ani pomocných;chybí jim tedy veškerá přináležitost к provozu živnostenského podnikuhostinského, ježto slouží jen к provozu kabaretu jakožto pobočného,avšak samostatného podniku výdělečného, který má к tomuto druhémupodniku svůj vztah jen potud, že vlastním úspěchem nebo nezdarem je-mu prospívá nebo i škodí. S těchto hledisek je tedy vyloučeno nazíratina kabaret jako na přináležitou součást obchodní živnosti žalovaného,a ježto jej dle citovaného cis. patentu nelze pokládati ani za podnik živ-nostenský, jest nepochybno, že žalobci vlastnost obchodního pomocníkapřiznati nelze.Čís. 4765.Úředníci obecního důchodu (v Čechách) nejsou oprávněni samo-statně, bez vědomí a bez zvláštního zmocnění obce konati platy jinýmosobám, než na které zni daný jim poukaz. Obci (státu) není vše-obecně uložena povinnost, ručiti za škody způsobené zřízenci v ú-řední jich činnosti. Za porušení smluvního závazku zřízenci ručí obec dle§u 1313 a) a 1315 obč. zák.К pojmu zdatnosti. Pouhé nedopatření, jednou se přihodivší, neza-kládá ještě nutné nezdatnosti.(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1930/24.)Firma G. byla pověřena žalovanou obcí provedením staveb a uchá-zela se u žalující firmý o rozšíření úvěru, jež jí bylo slíbeno pod podmín-kou, že poukáže žalovanou obec, by všechny platy, které by jí za onypráce příslušely, konala přímo žalující firmě. Vzhledem к tomu obrátilse společník firmy G. na vrchního oficiála městského důchodu žalovanéobce К-a a požádal ho, by peníze, jež budou poukázány firmě G., vy-platil žalující firmě a by ji o tom zpravil. Vrchní oficiál K. projevil к to-mu ochotu a odeslal žalobkyni dopis ze dne 7. května 1921, jenž bylopatřen razítkem důchodenského úřadu žalované obce a podpisy obou