Cis. 4763.
Připouští-li to kolektivní smlouva, může zaměstnavatel přijati do
svých služeb zaměstnance i zvláštní samostatnou úmluvou za nižší plat,
než podle kolektivní smlouvy.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1777/24.)
Žaloba, jíž domáhal se bývalý zaměstnanec banky na žalované bance
zaplacení mzdy dle kolektivní smlouvy, byla zamítnuta soudy všech
tří stolic, Nej vyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel ponechává ve vývodech svého dovolání zcela stranou
okolnost, která byla v nižších stolicích zjištěna a která jest v první řadě
důležitou pro rozhodnutí, totiž, že byl přijat do služeb žalované banky
zvláštní výslovnou úmluvou, že se spokojí určitým nižším platem, než
který by mu byl dle jeho tehdejší celkové služební doby podle platové
stupnice kolektivních smluv příslušel, a to proto, že v bance nebylo
tehdy volného místa pro úředníka s tímto vyšším platem, a že mu dů-
sledkem toho ve shodě s jeho platovými nároky, jak si je sám v dotaz-
níku vymiňoval, byla dopisem, jenž dle služebního řádu má povahu
služebního dekretu, přiznána platová stupnice, odpovídající třetímu slu-
žebnímu roku. Obsahuje-li dopis ten větu »ustanovení kolektivní smloil·
vy pro rok 1922 vztahuje se plně na Vás,« lze tomu’vzhledem na tuto
výslovnou úmluvu, učiněnou s dovolatelem při přijetí jeho do služeb,
rozuměti jen v tom smyslu, že se kromě platové stupnice, o níž platí
tato zvláštní úmluva, vztahují na něho veškerá ostatní ustanovení ko-
lektivní smlouvy, a v tomto smyslu vykládati jest i pozdější dopis, jímž
byla dovolateli pro rok 1923 přiřknuta další platová stupnice s pouka-
zem na ostatní ustanovení kolektivní smlouvy. Z toho, že dovolatel byl
pro první měsíc přijat na zkoušku, nemůže pro sebe ničeho těžiti, a jeho
výklad, že ona zvláštní úmluva o platu byla míněna jen pro tuto zku-
šební dobu, že však uplynutím jejím vstoupil v plnoprávní služební po-
měr dle smlouvy kolektivní, příčí se zřejmě skutkovým zjištěním nižších
soudů. Uvádí-li dovolatel dále, že ona soukromá, správně zvláštní
úmluva, jest neplatna, příčíc se ustanovením kolektivní smlouvy, a do·
volává-li se při tom zdejšího rozhodnutí čís. sb. 4009, jest v neprávu,
ježto zvláštní úmluvy tohoto druhu byly kolektivní smlouvou výslovné
dovoleny.
Cis. 4764.
Služby »artistického« riditele kabaretního podniku v hotelu jsou vyš-
šími službami nekupeckými ve smyslu zákona o obchodních pomocní-
cích ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. Pokud nelze kabaretní podnik
pokládati za součást živnosti hostinské.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1851/24.) Žalobce byl »artistickým« správcem a jednatelem v hotelu žalova-
ného. Byv dne 1. prosince 1923 žalovaným vypovězen ku dni 16. pro-
since 1923, domáhal se na žalovaném služebních požitků za dobu do 31.
března 1924. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic,
Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Ve sporu jde v podstatě jen o to, zda se žalobce může dle právní
povahy svého služebního poměru u žalovaného právem dovolávati zá-
kona o obchodních pomocnících, zejména jeho §u 20, z něhož dovozuje,
že výpovědí, nevyhovující dle jeho domnění zákonu ani dle doby ani dle
Ihůty, byl ve svých služebních právech zkrácen a z tohoto důvodu uplat-
ňuje náhradní nároky po rozumu §u 29 zák. o obch. porn. Oba nižší
soudy vyřešily otázku tuto — arciť s odůvodněním částečně odlišným —
záporně, a dlužno rozhodnutí to uznati správným. Zjištěno jest, že pod-
nik, pro nějž byl žalobce žalovaným.služebně ustanoven, jest kabaretem,
určeným к tomu, aby v něm byla provozována taneční čísla, humoristi-
cké a zpěvní přednesy silami к těmto produkcím získanými, a že byl
obecenstvu za vstupné volně přístupným. Produkce pořádaly se ve
zvláštní к tomu určené místnosti (tančírna a vinárna), v níž obecenstvu
byly prodávány pokrmy a nápoje z hostinské živnosti v témž domě
avšak místně odděleně provozované. Zjištěno dále, že žalobce byl právě
pro tento kabaret ustanoven jako jeho »artistický« správce (řiditel) a
jednatel a že v této vlastnosti jednak sám účinkoval při produkcích jako
zpěvní humorista, jinak však navazoval, připravoval a v dohodě se žalova-
ným ujednáival smlouvy s umělci pro kabaret získanými, staral se o novi-
nář. reklamu a podporu jeho a při tom spolupůsobil a že dále obstarával i
různé administrativní úkony, s podnikem související (přihlašování a od-
hlašování umělců a pod.), že naproti tomu neměl co činiti s provozem
hostinské živnosti ani po stránce obchodní ani po stránce živnostenské.
Ze zjištění těchto vyplývá zcela jasně 1. že služby žalobcovy v podniku
nebyly službami »kupeckými«, jak předpokládá § 1 zák. o obch. porn.;
2. že jsou zcela nepochybné vyššími službami nekupeckými ve smyslu
§u 1 zákona o obch. porn. a nelze v této druhé příčině souhlasiti s opač-
ným názorem soudu odvolacího. Správnost úsudků těch je dle skutkové
podstaty zřejmá a netřeba ji blíže doličovati, zejména když žalovaný
sám tuto »vyšší« vlastnost služeb v podstatě sám uznává, a žalobce
zase pro »kupeckou« vlastnost služeb uvádí jen onu pro věc bezvýznam-
nou okolnost, že bral určitý podíl z odbytu vína a že měl dohlížeti na
číšníky v kabaretu, což je službou zřejmě nekupeckou a i s hlediska živ-
nostenského provozu službou nižšího řádu. Kvalita služeb propůjčovala
by tedy žalobci vlastnost obchodního pomocníka, kdyby bylo lze při-
svědčiti též к další pro rozhodnutí závažné otázce, že kabaret onen byl
obchodním podnikem nebo součástí obchodního podniku žalovaného
jakožto kupce (§ 1 zákona o obch. porn.), aneb aspoň podnikem, na
nějž bylo by lze vztahovat] předpisy živnostenského řádu (§2 (1) zá-
kona o obch. porn.). Tomu však tak není. Oba nižší soudy zjišťují ja- kouši souvislost hostinské živnosti a tohoto kabaretu, avšak zcela
správně jen v tom směru, že kabaretem má se zvýšit chod hostinské živ-
nosti tím, že se jím přivábí větší počet návštěvníků a tím zvýší odbyt
pokrmů a nápojů a výnos živnosti hostinské. Žalobce vidí v tom jakési
vedlejší obchody, jež náležejí к hlavnímu obchodnímu provozu (Cl. 273
a 274 obch. zák.), leč neprávem, neboř v té příčině předpokládá zákon
vždy aspoň jistou přináležitost dotyčných právních jednání к hlavnímu
obchodnímu provozu, v tomto případě jde však o dva věcně i právně
různé výdělečné podniky, z nichž jeden podléhá živnostenskému řádu a
má dle povahy svého provozu i kupeckou vlastnost, druhý však z pů-
sobnosti živnostenského řádu jest dle cis. nař. ze dne 20. prosince 1859,
čís. 227 ř. zák. odst. O vyloučen a dle způsobu svého provozu postrádá
úplně vlastnosti »kupeckého« podniku (či. 4, 271 a násl. obch. zák.).
Právní jednání, jichž je třeba к vedení kabaretu (aranžovaní sil к pro-
dukcím a opatřování různých potřeb), jsou jednání nutná právě jen
к provozu tohoto kabaretu a nemají vlastnosti obchodů ani pomocných;
chybí jim tedy veškerá přináležitost к provozu živnostenského podniku
hostinského, ježto slouží jen к provozu kabaretu jakožto pobočného,
avšak samostatného podniku výdělečného, který má к tomuto druhému
podniku svůj vztah jen potud, že vlastním úspěchem nebo nezdarem je-
mu prospívá nebo i škodí. S těchto hledisek je tedy vyloučeno nazírati
na kabaret jako na přináležitou součást obchodní živnosti žalovaného,
a ježto jej dle citovaného cis. patentu nelze pokládati ani za podnik živ-
nostenský, jest nepochybno, že žalobci vlastnost obchodního pomocníka
přiznati nelze.
Čís. 4765.
Úředníci obecního důchodu (v Čechách) nejsou oprávněni samo-
statně, bez vědomí a bez zvláštního zmocnění obce konati platy jiným
osobám, než na které zni daný jim poukaz. Obci (státu) není vše-
obecně uložena povinnost, ručiti za škody způsobené zřízenci v ú-
řední jich činnosti. Za porušení smluvního závazku zřízenci ručí obec dle
§u 1313 a) a 1315 obč. zák.
К pojmu zdatnosti. Pouhé nedopatření, jednou se přihodivší, neza-
kládá ještě nutné nezdatnosti.
(Rozh. ze dne 3. března 1925, Rv I 1930/24.)
Firma G. byla pověřena žalovanou obcí provedením staveb a uchá-
zela se u žalující firmý o rozšíření úvěru, jež jí bylo slíbeno pod podmín-
kou, že poukáže žalovanou obec, by všechny platy, které by jí za ony
práce příslušely, konala přímo žalující firmě. Vzhledem к tomu obrátil
se společník firmy G. na vrchního oficiála městského důchodu žalované
obce К-a a požádal ho, by peníze, jež budou poukázány firmě G., vy-
platil žalující firmě a by ji o tom zpravil. Vrchní oficiál K. projevil к to-
mu ochotu a odeslal žalobkyni dopis ze dne 7. května 1921, jenž byl
opatřen razítkem důchodenského úřadu žalované obce a podpisy obou