Čís. 4795.
Byla-li složena na soudě požární náhrada za nemovitost, jež byla exekučně prodána, spadá do rozvrhové podstaty a jest o vydání její rozhodovati exekučnímu soudu.

(Rozh. ze dne 10. března 1925, R II 10/25.)
Soud prvé stolice rozvrhl k žádosti knihovních věřitelů pojištěnce v nesporném řízení požární náhradu, složenou za nemovitost, jež byla zatím exekučně prodána. Rekursní soud napadené usnesení částečně změnil. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů jako zmatečná a odmítl žádost knihovních věřitelů o zaplacení jich pohledávek z požární náhrady.
Důvody:
Jde o rozdělení, pokud se týče vydání požární náhrady, uložené po rozumu §u 1425 obč. zák. na soudě. Na usedlosti, jíž se náhrada týče, vázne zástavní právo pro více pohledávek. Uložená požární náhrada byla sice podle pojišťovací smlouvy (§ 35) určena к znovuzřízení vyhořelých budov, ale k tomu nedošlo a se strany pojištěnce, Marie M-ové, ježto usedlost čís. 34 vl. čís. 33 v T. byla zatím exekučně prodána, dojiti nemůže. Po rozumu §u 457 obč. zák. a §u 215 ex. ř. (srovnej též jud čís. 162 bývalého nejvyššího soudu) nastupuje tudíž složená na soudě požární náhrada na místo shořelých budov, spadá do exekuční rozvrhové podstaty za prodanou usedlost a jest ji rozděliti a ji k vydání poukázati výhradně příslušným exekuční soud. Učinil-li tak, jak se stalo v tomto případě а к tomu přes to, je exekuční soud již rozvrhové řízení zahájil a požární náhradu do rozvrhové podstaty pojal, soud v řízení nesporném, jest řízení toto a na základě něho vydané usnesení prvního i rekursního soudu zmatečným (§ 1, 16 nesp. pat. a § 42 j. n.), a bylo к dotyčné výtce v dovolacím rekursu Marie M-ové, obsažené ve výtce nezákonnosti napadeného usnesení, usnesení ta zrušiti a žádosti o vydání požární náhrady v řízení nesporném odmítnouti. Na věci pokud se týče vydání částky 10665 Kč 14 h hromadné sirotčí pokladně nemění ničeho okolnost, že Marie M-ová s vydáním tím souhlasila, to tím méně, že její souhlas nestačil, ježto byli tu ještě jiní ohledně požární náhrady oprávnění, najmě hypotekámi věřitelé, ti k jednání nebyli přibráni (§ 2 čís. 4 nesp. pat.) a jejich souhlas scházel.
Citace:
č. 4795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 515-516.