Čís. 5067.

V řízení dle čl. 310 obch. zák. není přípustná žaloba podle §u 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 22. května 1925, Rv I 656/25.)
Žalovaným vzorkovým veletrhům byl povolen prodej stroje dle čl. 310 obch. zák. Tvrdě vlastnické právo ke stroji, domáhal se žalobce, by bylo uznáno jeho vlastnictví ku stroji, by prodej byl prohlášen nepřípustným a řízení prodejové bylo zrušeno. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud považoval žalovanou firmu za bezelstnou držitelku pily (§ 367 obč. zák.), protože prý ji on svěřil svému bratru vystavovateli do uschování a žalovaná firma nabyla k ní zástavního práva jako od živnostníka k obchodování s ní oprávněného. Dovolatel vytýká, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že kromě držitelovy bezelstnosti vyžaduje se podle §u 367 obč. zák., by věci od toho, komu je svěřil žalobce, nabyl za úplatu, čemuž však nebylo v tomto případě, jelikož žalovaná firma jeho bratru nezaplatila za pilu ničeho. Dále je dovolateli právním pochybením, že odvolací soud pozměnil nepřípustně pojem nabytí, jímž je míněno v §u 367 obč. zák. nabyli vlastnictví (ježto jenom v tom spojení má potom smysl podmínka »nabytí od živnostníka k obchodování s ní oprávněného«), jestliže se domníval, že zřízení práva zástavního ku věci je současným s pojmem »nabytí« věci, jak je má na mysli § 367 obč. zák. Uplatněný dovolací důvod není opodstatněn. Žalobou domáhal se dovolatel výroku, že je sporný předmět, podle čl. 310 obch. zák. do prodeje daný, jeho vlastnictvím, že provedení tohoto prodeje je nepřípustné a že se prodejové řízení zrušuje. Z tohoto žalobního žádání vyplývá, že dovolatel pojal svou žalobu jako žalobu podle §u 37 ex. ř., neboť jí nechce docíliti vrácení do prodeje vzaté věci (§ 366 obč. zák. slova: »seine ihm vorenthaltene Sache von jedem Inhaber durch die Eigentumsklage gerichtlich zu fordern«), nýbrž uplatňuje vlastnictví jako právo »činící výkon prodeje nepřípustným« (§ 37 ex. ř.). Leč tu jest uvážiti, že prodejové řízení podle čl. 310 obch. zák. není exekucí, nýbrž nesporným řízením, v němž ovšem žaloba podle §u 37 ex. ř. není přípustná. Dále nemůže býti přehlíženo, že řízení podle čl. 310 obch. zák. je pouze provisorním řízením, prováděným za všech okolností na nebezpečenství věřitelovo (čl. 310 obch. zák. slova: »Auf Gefahr des Gläubigers der Verkauf der verpfändeten Gegenstände verordnet wird«). Tedy v řízení tom není zjišťováno pravoplatně, že jsou tu předpoklady realisace, tedy že skutečně byla zřízena ruční zástava, že pohledávka existuje, že dlužník je v prodlení. Není vyloučeno, že v řádné rozepři může býti zjištěn opak těchto předpokladů. Věřitel navrhující prodej podle čl. 310 obch. zák., návrhem a prodejem přejímá ručení za škodu, vzejde-li nějaká tím, že nebylo pro tento prodej zákonitých předpokladů. I tato hmotněprávní stránka prodeje podle čl. 310 obch. zák. nasvědčuje, že nejde o exekuci podle exekučního řádu, jenž ostatně ve čl. XIII. čís. 9 uvoz. zákona předpisy čl. 310 obch. zák. a §u 47 uvoz. zák. k obch. zákonu ponechal netknutými, a že žaloba dle §u 37 ex. ř. je v tomto řízení nepřípustná.

Citace:

č. 5067. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 979-980.