Čís. 4597.Pro žaloby o pensijni nároky zaměstnanců bývalé Buštěhradské dráhy jest příslušným rozhodčí soud zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Brně.(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R I 68/25).Žalobkyně byla oficiálkou u výhr. priv. Buštěhradské dráhy a před převzetím této dráhy do vlastnictví státu byla správou dráhy dána do stavu nemocných. Státní správa čsl. státních drah po nabytí vlastnictví dráhy žalobkyni propustila ve smyslu §u 37 služebního řádu pro zřízence výhr. priv. Buštěhradské dráhy po předchozí tříměsíční výpovědi. Proti žalobě, domáhající se uznání nároku na pensi, namítl žalovaný erár nepřípustnost pořadu práva, již odůvodnil takto: Výměrem ředitelství státních drah Praha-Sever ze 17. března 1924 byla žalující zpravena o tom, že jí podle výnosu ministerstva železnic ze dne 1. března 1924, čís. 10681-pres/4 nepřísluší nárok na pensi. Tento výměr jest jediným právním důvodem žaloby. Takovým výměrům lze však podle §u 75 (2) zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. odpírati toliko žalobou u příslušného rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě šesti měsíců od doručení výměru. Toto ustanovení platí podle výnosu ministerstva železnic ze dne 18. června 1923, čís. 31826/22, vydaného podle §u 8 nařízení ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n. pro členy pensijního ústavu Buštěhradské dráhy. Výnosem ze dne 18. června 1923, čís. 31826/22 Pres 4 udělilo ministerstvo železnic býv. Buštěhradské železnici pouze svolení, by až do odvolání prováděla jedině z technických důvodů pensijní pojištění svých zaměstnanců pomocí posavadních zaopatřovacích ústavů. Toto právo ministerstva železnic § 8 cit. vlád. nařízení dáno bylo jedině z toho důvodu, že v dohledné době z technických důvodů nebylo vůbec možno provésti § 4 vlád. nařízení o společenstevním ústavě pensijním, nýbrž s ohledem na to, aby bylo vyvarováno desorientaci a přímému rozvratu administrativnímu, pensijní zařízení soukromých podniků zatím zůstala z technických důvodů v platnosti, by pozvolným vývojem došlo se k tomu, co ustanovuje § 4 vlád. nařízení. Výnosem ministerstva železnic nemohlo býti měněno ustanovení §u 9 bod 8 vlád. nař. čís. 506 z roku 1921, které nepřipouští jiného výkladu, než že všecky spory, nehledě vůbec k ustanovení §u 8, patří výlučně před rozhodčí soud zemské úřadovny II. v Brně. Nemůže tudíž býti cit. výnos ministerstva železnic nikterak směrodatným pro posouzení otázky příslušnosti a nemohou z něho býti vyvozovány předpoklady pro jinou příslušnost, než kterou on sám výslovně stanoví. Není myslitelno, že cit. výnos min. železnic, tedy pouhý správní akt, mohl by derogovati jasné a přesné znění vládního nařízení čís. 506 sb. z. a n. z roku 1921 § 9. Žalobkyně navrhla, by námitka nepřípustnosti pořadu práva byla zamítnuta a dovolávala se výnosu ministerstva železnic ze dne 18. června 1923, čís. 31826, jímž Buštěhradská železnice byla sproštěna účasti na společenstevním ústavě pensijním, dále pensijních stanov Buštěhradské železnice, kde je výslovně v §u 30 řečeno, že pro všechny spory příslušným je v prvé stolici věcně příslušný soud v Praze. Dovolávala se dále prvého výnosu min. železnic vydaného pro sestátnění Buštěhradské dráhy ze dne 10. července 1923, čís. 43173-I/4 bod IV, dle něhož zaměstnanci bývalé Buštěhradské železnice zůstávají až do jiné úpravy i na dále podrobeni služebnímu řádu a řádům pracovním, jakož i předpisům ústavu (fondu) soc. péče společnosti Buštěhradské železnice, a konečně dovolávala se nálezu rozhodčího soudu pro pensijní pojištění v Praze ze dne 27. říina 1922, jímž s poukazem na § 30 pens. stanov Buštěhradské dráhy žaloba pro nepříslušnost zamítnuta. Soud prvé stolice námitku nepřípustnosti pořadu práva zamítl. Důvody: Soud zjistil, že § 30 pensijních stanov obsahuje ustanovení, žalující stranou tvrzené. Dle těchto stanov spory mezi osobami spadajícími pod pensijní stanovy Buštěhradské dráhy se strany jedné s Buštěhradskou dráhou se strany druhé rozhoduje soud v cit. §u uvedený. Vládním nařízením ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n. upraveno bylo pensijní pojištění železničních zaměstnanců všeobecně, tedy i u drah soukromých. Dle §u 8 jeho muže ministr železnic v dohodě s ministerstvem sociální péče dovoliti soukromé dráze, sprostě ji účasti na společenstevním ústavě (§ 4), by opatřila pojištění svých zaměstnanců vlastním pensijním zařízením, jehož stanovy vyžadují jeho schválení. Toto pojištění nesmí býti nevýhodnějším nežli pojištění společenstevního pensijního ústavu. Dovolení může býti vázáno na podmínky, zejména na záruku pro splnění nároků z pojištění a může býti odvoláno. V základě výnosu ministerstva železnic ze dne 18. června 1923, čís. 31826 zjistil soud, že Buštěhradské dráze výjimka v §u 9 shora cit. vlád. nař. čís. 506 z roku 1921 byla povolena. V základě služebního rozkazu státních drah odst. IV. zjistil soud, že státní správa, přebírajíc Buštěhradskou dráhu v něm — vydán v roce 1923 — výslovně uvádí, že zaměstnanci převzaté dráhy zůstávají až do odvolání podrobeni služebnímu řádu a pensijnímu pojištění dráhy s výjimkami, které se dodatně uvedou. Že by takové výjimky byly již uvedeny, není se žádné strany tvrzeno. Platí tu dosud ustanovení §u 30 pens. stanov Buštěhradské dráhy, dle nichž spory rozhoduje soud řádný. Mimo to jde o nárok ze služebního poměru, k jehož rozhodnutí jest pouze řádný soud příslušný. Rekursní soud námitce nepřípustnosti pořadu práva vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Stěžovatel poukazuje právem k ustanovení výnosu ministerstva železnic ze dne 18. června 1923, čís. 31826/22 pres. 4, kterým toto zvláště upozorňuje generální ředitelství výhr. priv. buštěhradské železnice na ustanovení §u 9 vl. nař. ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n., jež jsou závazna také pro pensijní zařízení buštěhradské železnice. Totéž stanoví však tento § 9 téhož vl. nař. sám, neboť předepisuje, že pro pojištění podle §§ 2 až 8, tedy právě i pro tento výjimečný případ platí obdobně ustanovení tam jmenovaných §§ů zákona s odchylkami a doplňky, v nichž pod čís. 8 ustanovuje, že pro žaloby podle obdoby §u 75 (2) zákona je příslušným rozhodčí soud zemské úřadovny II. všeobecného pensijního ústavu v Brně. Tím byl však změněn předpis §u 30 pens. stanov buštěhradské železnice, dle něhož rozhoduje spory řádný soud, a pořad práva tím byl vyloučen. Na tom nemohly ničeho změniti dovolané služební rozkazy ředitelství státních drah, neboť vládní nařízení čís. 506/21 bylo vydáno podle §u 2a) zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n., má tedy závaznost zákona a nemůže jeho předpis o příslušnosti býti změněn pouhými služebními rozkazy ředitelství státních drah, i kdyby toto, pokud se týče ministerstvo železnic bylo mělo v úmyslu změniti jimi předpis §u 9 cit. vlád. nař. Hledě však k zřetelnému upozornění ministerstva železnic ve výnosu, že ustanovení §u 9 téhož vlád. nař. jsou závazna i pro pensijní zařízení zaměstnanců buštěhradské železnice, je zřejmo, že tyto služební rozkazy účelu toho míti nemohly a neměly.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Vývody dovolacího rekursu nejsou s to, vyvrátiti správnost důvodů usnesení rekursního. Stačí na ně poukázati a dodati. Pensijní pojištění železničních zaměstnanců jest upraveno podle zásad zákona ze dne 16. prosince 1906, čís. 1 ř. zák. z roku 1907 ve znění, upraveném zejména zákonem ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. vládním nařízením ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n. na základě §u 2 a) cit. zák. čís. 89/20. Jak nesporno, bylo při převzetí Buštěhradské dráhy do svazku čsl. státních drah převzato až do jednotné nové úpravy též její pensijní zařízení jako t. zv. náhradní ústav pensijní ve smyslu §u 64 a sl. cit. zák. č. 89/20, ovšem mohlo se tak státi pouze s výjimkami, které platné již v té době zákonodárství čsl. státu stanovilo. Takovou výjimkou jest též ustanovení o příslušnosti rozhodčího soudu k rozhodování sporův o nárocích zaopatřovacích, která je dle platného tehdy již zákonodárství podmínkou uznání zmíněných náhradních ústavů pensijních, jak nade vši pochybnost jasno z ustanovení §§ 66 čís. 3, 75 cit. zák. čís. 89/20 a §u 9 (»pro pojištění podle §u 2—8«) čís. 8 cit. vlád. nař. čís. 506/21. Na tomto zákonném stavu nemohly ničeho změniti služební rozkazy čís. 1 a 10 úředního listu ředitelství státních drah Praha-Sever a to již proto ne, že v tom směru ničeho neupravují, naopak na výjimku ohledně příslušnosti v přiznávání a vyplácení zaopatřovacích požitků výslovně upozorňují, (čl. IX výnosu čís. 1) a dle svého obsahu pouze hlavní zásady převzetí Buštěhradské dráhy do státní správy sdělují a sdělení podrobné úpravy slibují (srv. výnos čís. 10 »Hlavní změny proti dosavadnímu stavu jsou tyto:«). Účelem citovaných zákonů a nařízení je úprava pensijního pojištění, tedy sociální péče kotvící v důvodech veřejnoprávních, pročež jejich ustanovení, pokud nestanoví výjimky, mají ráz pro dotčené podměty obecně závazný, na něž z moci úřední třeba hleděti, což platí i o sporné příslušnosti k rozhodování sporů (srv. § 42 j. n.).