Čís. 4704.

Porušení §u 93 c. ř. s. jest zmatkem dle §u 477 čís. 4 c. ř. s. jen ve sporu, v němž jest předepsáno zastoupení advokátem.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, Rv I 1979/24.)
Žalobě o 13316 Kč bylo procesním soudem prvé stolice (zemským soudem v Praze) vyhověno, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s řízením následujícím po ústním líčení ze dne 4. září 1924 a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody §u 503 čís. 1, 3 a 4 c. ř. s., jest opodstatněno již s hlediska dovolacího důvodu prvuvedeného. Právem vytýká s hlediska tohoto dovolacího důvodu rozsudkům nižších soudů a řízení před prvým soudem následujícímu ústnímu spornému jednání ze dne 4. září 1924 zmatečnost ve smyslu §u 477 čís. 4 c. ř. s. Při ústním jednání ze dne 4. září 1924 byl rok odročen na neurčitou dobu k pokračování v ústním jednání. Usnesením ze dne 5. září 1924 byl rok k ústnímu jednání položen na den 25. září 1924. Usnesení to bylo podle spisů doručeno žalobci, pak Anně C-ové jako mateřské poručníci nezl. žalované Antonie C-ové a Matěji C-ovi. Vykázanému právnímu zástupci nezletilé žalované Antonie C-ové toto usnesení doručeno nebylo, a k roku dne 25. září 1924 dostavila se sice zákonitá zástupkyně této nezletilé žalované Anna C-ová, nikoliv však její právní zástupce. Při roku prohlásil soud k návrhu žalující strany, že bude jednáno v nepřítomnosti zástupce žalované, načež prohlásil průvodní usnesení, že se připouští důkaz výslechem stran, provedl pak tento důkaz, prohlásil na to usnesení, že se další důkazy nepřipouštějí a prohlásil rozsudek. Jde tedy o porušení přesného ustanovení §u 93 c. ř. s., jenž stanoví, že dala-li strana pro právní rozepři někomu procesní plnou moc, až do zrušení této plné moci (§ 36 c. ř. s.), všechna doručení týkající se této právní rozepře mají se díti tomuto vykázanému zmocněnci. Lze souhlasiti s odvolacím soudem, že ne každé porušení §u 93 c. ř. s. zakládá zmatečnost ve smyslu §u 477 čís. 4 c. ř. s., neboť toto místo zákonné předpokládá nejen nezákonný postup soudu, nýbrž i, že tímto nezákonným postupem straně byla odňata možnost projednávati před soudem, t. j., že jím byla vyloučena ze soudního slyšení. Dlužno proto rozeznávati případy, ve kterých strana osobně může před soudem jednati, a případy, ve kterých musí býti zastoupena advokátem (§§ 27, 463, 513 c. ř. s.). Kdežto v oněch případech postačuje, že strana byla o nařízeném útoku zpravena, jelikož jí tím, že nebyl vyrozuměn její advokát, odňata byla arci výhoda zastoupení advokátem, nikoliv však možnost jednati na soudě, ježto tak mohla činiti i osobně, není tomu tak v případech poslednějších, kde strana dostavivší se k soudu bez advokáta na soudě účinně jednati nemůže a naopak ze soudního přednesu jest vyloučena, jako by vůbec se nebyla dostavila. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že uplatňované zmatečnosti tu není, protože žalovaná, byvši k odročenému roku obeslána osobně, mohla svého právního zástupce o ústním jednání vyrozuměti, neboť právem mohla spoléhati na to, že soud řídil se zákonem a jejího advokáta o roku uvědomil. Nelze na straně požadovati, by v případě osobního svého obeslání se ještě přesvědčovala, zda soudem zpraven byl také její právní zástupce, pokud se týče aby ho zpravila sama a takto vzala na se úkon, který podle zákona náleží soudu. Podle toho byla žalovaná nezletilá Antonie C-ová při roku ze dne 25. září 1924 ze soudního slyšení vskutku vyloučena, a nemění na věci ničeho, že při něm byla přítomna její zákonná zástupkyně a že tato byla vyslechnuta jako strana za účelem provedení důkazů.

Citace:

č. 4704. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 361-362.