Čís. 4636.

Útraty, přiřknuté usnesením, stávají se vykonatelnými uplynutím lhůty k plnění, třebas byl podán rekurs.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, R II 8/25.)
Návrhu, by povolena byla exekuce ku vydobytí exekučních útrat 496 Kč 34 h a útrat dovolacího rekursu 565 Kč 10 h, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že povolil exekuci ohledně 496 Kč 34 h, ohledně exekuce pro 565 Kč 10 h pak napadené usnesení potvrdil.
Důvody:
Podle stěžejní zásady §u 7 ex. ř., nelze povoliti exekuci dříve, než pohledávka jest splatnou a nežli uplynula lhůta, určená v exekučním titulu pro její plnění. Této zásadě bylo v tomto případě vyhověno pouze ohledně prvých exekučních útrat 496 Kč 34 h, nikoli ohledně dalších útrat dovolacího rekursu 565 Kč 10 h. Obě tyto útratové pohledávky byly přiřknuty usnesením a nikoli rozsudkem. Neplatí proto ohledně nich ustanovení §u 409 odstavec třetí c. ř. s., nýbrž ustanovení §u 524 c. ř. s., dle něhož nemá rekurs podaný proti usnesení odkládacího účinku ohledně jeho vykonatelnosti. Usnesení přiřkující útraty 496 Kč 34 h bylo doručeno povinnému dne 8. září 1924 a stalo se uplynutím 14denní lhůty dnem 23. září 1924 vykonatelným a mohla proto dne 1. prosince 1924 k jich vymožení býti povolena exekuce. Naproti tomu bylo usnesení, přiřkující útraty 565 Kč 10 h povinnému doručeno teprve dne 17. listopadu 1924 a nebylo lze proto povoliti pro ně exekuci již dne 1. prosince 1924, kdy lhůta k plnění ještě neuplynula.

Citace:

č. 4636. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 236-236.