Čís. 4745.

Proti žalobě o spravení záznamu nelze namítati nedostatek formálnosti třetího odstavce §u 56 knih. zák.
(Rozh. ze dne 26. února 1925, Rv I 1974/24.)
Kateřině P-ové byla dle §u 53 knihovního zákona usnesením okresního soudu ze dne 31. října 1922 povolena poznámka pořadí pro zadlužení do výše 60000 Kč. Dne 20. ledna 1923 byl na jmění Kateřiny P-ové vyhlášen úpadek. Usnesením soudu ze dne 24. března 1923 bylo v pořadí poznámky zaznamenáno právo zástavní za pohledávku žalobkyně 20000 Kč na základě dlužního úpisu ze dne 30. října 1922, kterýž neměl den svého vyhotovení ani soudně ani notářsky ověřen. Toto usnesení vešlo v moc práva. Žalobě proti úpadkové podstatě Kateřiny P-ové o spravení záznamu zástavního práva pro pohledávku 20000 Kč v pořadí poznámky zadlužení do 60000 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Dle §u 53 knih. zák. jest vlastník oprávněn žádati za knihovní poznámku, že na své nemovitosti chce zříditi pro dluh, jehož výši má udati, zástavní právo a založiti knihovní pořad na dobu léto žádosti pro toto zástavní právo. Byl-li na jmění vlastníka nemovitosti vyhlášen úpadek před podáním žádosti za vklad, může býti zápis dle §u 56 odstavec třetí knih. zák. jen tehdy povolen, když listina o tomto právním jednání, t. j. listina o zřízení zástavního práva, na základě které vtělení neb záznam zástavního práva v knihovním pořadu má býti povolen, již před tím, než byl úpadek vyhlášen, byla zhotovena a den, kdy byla zhotovena, soudně neb notářsky ověřen. Na tomto předpisu se ničeho nezměnilo ustanovením §u 13 konk. ř., dle kterého vklady a záznamy ve veřejných knihách o nemovitých věcech též po vyhlášení úpadku mohou býti povoleny a provedeny, když se pořadí vkladu zástavního práva řídí dnem, ležícím před zahájením úpadku. Jest tudíž nyní jako dříve vklad zástavního práva v pořadí poznámky jen tehdy přípustným, když den zřízení listiny o propůjčení zástavního práva je osvědčen soudním anebo notářským ověřením a toto zjištění dne nemůže se státi svědeckým důkazem ani rozsudkem vydaným na základě tohoto svědeckého důkazu. (Plen. rozh. nejvyššího soudu v Brně, 11. prosince 1923, Pres. 1504/23, č. sb. 3266.) Dle §u 42 odstavec druhý knih. zák. má žalobce v rozepři spravovací prokázati právní důvod k nabytí knihovního práva, tudíž se zřetelem na záznam práva, nejen prokázati správnost pohledávky, nýbrž též právní důvod k nabytí zástavního práva a žalovaný má na vůli všecky své námitky proti existenci knihovního práva i tehdy k platnosti přivésti, kdyby do rozhodnutí, jímž byla poznámka povolena, nepodal rekursu. Ježto na dlužním listu ze dne 30. října 1922 den jeho zhotovení není ověřen ani soudně, ani notářsky, neprokázala žalobkyně právního důvodu nabytí zástavního práva a byla tudíž žaloba zamítnuta.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolatelka právem poukazuje na právní moc usnesení ze dne 4. března 1923, kdyžtě do usnesení, povolujícího záznam, nebyl správcem úpadkové podstaty vznesen rekurs, ač listina, dle níž záznam byl povolen, neměla náležitostí §u 56 odstavec třetí knih. zák., a správně dovozuje, že žalovaná strana proti žalobě o spravení záznamu nesmí již vznášeti tuto jen formální námitku, jež dle §u 94 čís. 4 a 126 knih. zák. mohla s úspěchem býti uplatněna rekursem. Dle §u 42 knih. zák. musí žalobce ve sporu o spravení záznamu dokázati správnost pohledávky a právní důvod zaznamenaného práva, a žalovanému jest volno, aby proti trvání zaznamenaného práva vznesl všechny své námitky i tehdy, nepodal-li do usnesení, záznam povolujícího, rekursu vůbec anebo podal-li jej bezúspěšně. Proto i v tomto případě žalovaná strana, ač nepodala rekursu, může vznésti proti trvání zaznamenaného práva všechny své námitky. Ovšem musí jíti o námitky proti trvání práva a o nic jiného. Námitkou proti trvání práva zástavního není však námitka, že dlužní úpis ze dne 30. října 1922 nemá den svého vyhotovení ani soudně ani notářsky ověřen. To jest jen námitka nedostatku formálnosti §u 56 odstavec třetí knih. zák., který se však platnosti právního jednání, jímž zástavní právo bylo založeno, t. j. platnosti a trvání důvodu práva zástavního nedotýká. Proto přehlédnutí předpisu §u 56 odstavec třetí knih. zák. při povolení záznamu nemůže býti vytýkáno a napraveno ve sporu o spravení záznamu a jeví se tedy v tomto směru býti účinnou právní moc usnesení povolujícího záznam (§ 18 nesp. říz.), takže předpis §u 56 odstavec třetí knih. zák. a §u 13 konk. ř. nepřicházejí již vůbec v úvahu v tomto sporu, který má za předmět pouze spravení záznamu, za trvání úpadkového řízení právoplatně povoleného. Nerozhodnou jest s hlediska §u 53 knih. zák. ta okolnost, že dlužní úpis jest datován dnem 30. října 1922, že však o poznámku pořadí zažádáno o den později.

Citace:

č. 4745. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 426-428.