Čís. 4658.

Ručení zasílatele za nesprávný výpočet dopravného. Rozdíl mezi ručením dle čl. 380 obch. zák. a čl. 282 obch. zák. spočívá v tom, že v onom případě stíhá důkazní břímě zasílatele, v tomto zákazníka.
Zodpovězení otázky, zda smluvník dbal péče řádného obchodníka, není zjištěním skutkovým, nýbrž právním posouzením.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, Rv I 1681/24.)
Žaloba, jíž domáhal se příjemce zboží na zasílateli náhrady škody, ježto prý žalovaný nesprávně vypočítal dopravné, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobkyně činí žalovaného zasílatele dle čl. 380 obch. zák. odpovědným za škodu, která jí prý vzešla z toho, že žalovaný hrubým nedopatřením nesprávně vypočítal dopravné. Nižší soudy se vůbec ani nezabývaly otázkou, zda tu jsou předpoklady čl. 380 obch. zák. Kdyby si byly daly tuto otázku, byly by musily odpověděti k ní záporně. Podle čl. 380 obch. zák. ručí zasílatel za všechnu škodu, která vznikne ze zanedbání péče řádného obchodníka 1. při převzetí a uschování zboží; 2. při volbě povozníků, plavců a mezispeditérů a 3. vůbec při provádění převzaté zásilky zboží. Netřeba se šířiti o tom, že tu není předpokladů, uvedených pod 1. a 2. Ale nelze ani tvrditi, že by tu byl případ, naznačený pod 3. Z vlastních údajů žalobkyně plyne, že ona žalovanému nepřikázala a žalovaný od ní nepřevzal obstarání zásilky zboží z Francie do Děčína, a že do zaslání dopisu žalovaného ze dne 21. září 1923 příl. С a listu žalobkyně ze dne 25. září 1923 příl. 2 nebylo mezi stranami rozepře vůbec poměru smluvního, natož pak poměru zasílatelského. Příkaz dala žalovanému firma Grands moulins de Strassbourg. Teprve tím, že žalobkyně přijala nabídku žalovaného, učiněnou jí dopisem ze dne 21. září 1923, byl mezi stranami rozepře založen poměr smluvní, z části i zasílatelský, neboť dle souhlasné vůle stran, došedší výrazu zasláním tohoto dopisu a přijetím nabídky v něm obsažené (listem žalobkyně ze dne 25. září 1923) měl žalovaný obstarati další zásilku zboží z Děčína do Bystřan, ale při prováděni této další zásilky žalovaný ani dle toho, co žalobkyně sama přednesla, nezanedbal péče řádného obchodníka. Nemá tedy místa ustanovení čl. 380 obch. zák., nýbrž platí obecná zásada čl. 282 obch. zák., že tomu, kdo z právního jednání, které na jeho straně jest obchodem, někomu jinému péčí jest povinen, šetřiti jest péče řádného obchodníka. Že právní jednání, o které jde, bylo na straně žalovaného obchodem, plyne z čl. 272 čís. 3, 273, 274 obch. zák., a že žalovaný byl žalobkyni povinen péčí, z §u 1299 obč. zák. Na první pohled mohlo by se zdáti, že toto rozlišování mezi ručením žalovaného dle čl. 282 obch. zák. a ručením dle čl. 380 obch. zák. nemá významu praktického, ale není tomu tak, neboť podstatný rozdíl záleží v tom, že, kdyby žalovaný ručil dle čl. 380 obch. zák., bylo by dle druhého odstavce tohoto článku na něm, aby prokázal, že šetřil péče řádného obchodníka, kdežto při ručení dle čl. 282 obch. zák. náleží dle obecné zásady §u 1296 obč. zák. žalobkyni důkaz, že žalovaný této péče nešetřil a tím zavinil tvrzenou škodu. Z těchto úvah plyne nesprávnost dovolatelčina tvrzení, že břímě průvodní stíhá žalovaného. Oba nižší soudy podrobně vyložily, že žalovaný nezanedbal péče řádného obchodníka. Mylným jest ovšem názor žalovaného, vyslovený v dovolací odpovědi, že tu jde o zjištění skutkové, proti němuž nelze v dovolacím řízení brojiti. Otázka, zda žalovaný šetřil péče řádného obchodníka či nic, není otázkou skutkovou, nýbrž jest otázkou právní, a odvolací soud jest oprávněn ji přezkoumati. Čině tak, uznává, že nižší soudy zodpověděly tuto otázku správně na základě toho, co zjistily po stránce skutkové.

Citace:

č. 4658. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 272-273.