Čís. 5078.

Zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.
Pokud koná tkalcovský mistr vyšší nekupecké služby. Soud jest oprávněn přiznati tkalcovskému mistru kvalifikaci vyšších nekupeckých služeb, třebas v mezisporu o příslušnost v jiném sporu mezi týmiž stranami o týž předmět sporu vycházel z názoru opačného.
(Rozh. ze dne 26. května 1925, Rv I 610/25.)
Žalobce byl tkalcovským mistrem v továrně žalované firmy a obdržev dne 1. prosince 1922 čtrnáctidenní výpověď, domáhal se dle §u 29 zákona o obch. pom. zaplacení služebních požitků za dobu do 31. března 1923. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest správné, že ve sporu Cg II a 30/23 mezi týmiž stranami o týž peníz před krajským soudem v H. jako soudem procesním vedeném tento krajský soud usnesením ze dne 7. prosince 1923 vyslovil, že činnost žalobce v továrně žalované firmy kvalifikovati jest jako činnost pouhého orgánu dozorčího, jako předního dělníka a že tudíž služby tyto nejsou vyššími službami nekupeckými ve smyslu §u 73 živn. zákona, a že tento právní názor vrchní zemský soud jako soud druhé stolice ve svém usnesení ze dne 11. ledna 1924 shledal správným a v důsledcích toho usnesení soudu prvé stolice, žalobu pro nepříslušnost krajského soudu v H. odmítající, potvrdil. Tímto rozhodnutím byla však pravoplatně rozřešena jedině otázka příslušnosti a jedině ohledně této otázky jde o věc rozsouzenou. V otázce kvalifikace žalobcových služeb u žalované ve věci samé nebylo však tímto rozhodnutím prejudikováno a mohl proto krajský soud v H. jako soud odvolací v tomto sporu, když ve věci samé rozhodoval, uchýliti se od názoru ve svrchu uvedených souhlasných usneseních ohledně kvalifikace žalobcových služeb u žalované vysloveného a služby tyto ve věci samé jako vyšší nekupecké služby označiti, neboť jde zde o spor jiný, při kterém jen otázka příslušnosti předchozím sporem právoplatně byla rozřešena. Tento postup soudu odvolacího nezakládá proto zmatečnosti §u 477 c. ř. s. a dovolací důvod vadnosti řízení dovolatelem v něm spatřovaný není dán. S hlediska §u 503 čís. 4 c. ř. s. jest správným názor soudu odvolacího, vyslovený v napadeném rozsudku, že práce, které žalobce u žalované konal, jsou vyššími nekupeckými službami ve smyslu §u 1 odst. 1 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. Pojem vyšších nekupeckých služeb není v zákoně vymezen a jest proto v každém jednotlivém případě otázku tuto zvláště řešiti. V ohledu tomto není v tomto případě bez významu, že žalobce před tím, než u žalované službu nastoupil, v různých závodech jako samostatný tkalcovský mistr byl zaměstnán, že žalovaná ve svém dopise ze dne 20. prosince 1920 na spolek strojmistrů žádala doporučení řádného a velice zručného tkalcovského mistra, který rozumí všem systémům bavlnářských stavů a že konečně ve svém dopise ze dne 7. ledna 1921 žalovaná žalobce přijala do svých služeb a jemu sdělila: »Nastoupením místa přejímáte zodpovědnost za správný chod stavů a přípravných strojů. Dále jste jako mistr zodpověděn za práci Vám podřízeného dělnictva ....« Z toho plyne, že práce, ku kterým žalobce u žalované jako tkalcovský mistr byl přijat, vyžadovaly zvláštní odborné znalosti a zkušenosti žalobcovy a že nemohly každému jinému tkalcovskému dělníku v továrně žalované zaměstnanému býti svěřeny. Posoudil proto soud odvolací věc po stránce právní správně, uznav práce žalobcovy u žalované za vyšší nekupecké služby, neboť činnost žalobce u žalovaného byla nejen službou dozorčí, nýbrž do jisté míry i vůdčí, vyžadující odborných znalostí, zvláště znalosti různých soustav strojů tkalcovských. Otázku kvalifikace žalobcových služeb u žalované jako otázku právní mohl a musel soud odvolací samostatně řešiti, a nebyl vázán posudkem obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v H. Opačný názor dovolatelky je nesprávným. Co dovolatelka v dovolání ohledně organisace práce v její továrně uvádí, nemá pro posouzení kvalifikace služeb žalobcových významu, když je jisto, že práce žalobce u žalované nemohl beze všeho každý jiný dělník konati. Postavení Jaroslava L-а v továrně žalované nemá, jak soud odvolací v napadeném rozsudku uvedl, pro posouzení kvalifikace úkonů žalobcových jako vyšších nekupeckých služeb významu, neboť konání vyšších prací na straně Jaroslava L-а dle zjištěného skutkového stavu věci nevylučuje oné kvalifikace úkonů žalobcových. Za práci jemu podřízeného dělnictva byl žalobce dle dopisu ze dne 7. ledna 1921 zodpověděn a tvrzení dovolání, že žalobce nebyl ani samostatným, ani za dělníky zodpovědným, neodpovídá obsahu tohoto dopisu. To, že žalobce nevedl záznamů ani o počtu hodin, ani o přidělené práci, že neobstarával materiál, nepsal tkalcům hodiny za čekání atd., není pro kvalifikaci služeb žalobcových u žalované do té míry rozhodným, aby proto jeho úkoly jako vyšší nekupecké úkony nemohly býti kvalifikovány a smysl, který v tomto směru dovolatelka do rozhodnutí tohoto soudu ze dne 1. července 1924, Rv I 552/24, čís. sb. n. s. 4028, vkládá, v tomto rozhodnutí obsažen není, naopak odpovídá stanovisko v tomto rozhodnutí nejvyšším soudem zaujaté plně právnímu názoru soudem odvolacím v napadeném rozsudku ohledně kvalifikace služeb žalobcových jako vyšších nekupeckých služeb vyslovenému.

Citace:

č. 5078. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1002-1004.