Čís. 4901.

Nelze se pro nicotnost nebo neplatnost domáhati zrušení části smlouvy o zápůjčku.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1925, Rv I 267/25.) Žalobkyně umluvila se žalovanou zápůjčku 800 000 Kč v ten rozum, že valuta měla býti vyplacena v nominale 800 000 Kč moučné půjčky. K zajištění zápůjčky bylo na nemovitosti žalobkyně vloženo zástavní právo za 800 000 Kč. K příkazu žalobkyně prodala žalovaná moučnou půjčku na burse a výtěžek 595 919 Kč 67 h vyplatila žalobkyni. Žalobě, domáhající se výroku, že pohledávka žalované, pokud převyšovala hotově vyplacených 595 919 Kč 67 h není po právu a že zástavní právo ohledně této části zápůjčky vázne neprávem a že žalovaná jest povinna trpěti jeho výmaz, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud zamítnuv žalobu posoudil věc správně po právní stránce. Žalobkyně domáhá se v podstatě toho, by vymazáno bylo právo zástavní, váznoucí na jejích nemovitostech pro část pohledávky žalované strany z důvodu, že pohledávka nevzešla žalované straně v oné částce vůči ní, a že není po právu. Mimo to domáhá se vrácení zaplacených již úroků z téže částky. Tato část žalobní prosby je závislou na části první, a bude proto uvažováno hlavně o oprávněnosti první části žalobní prosby. Zažalovaný nárok odůvodnila žalobkyně v žalobě tvrzením, že žalovaná vyplatila jí na umluvenou valutu zápůjčkovou v hotovosti 800 000 Kč jen částku asi 596 000 Kč, takže ohledně zbytku asi 204 000 Kč pohledávka vůbec nevznikla. Z toho dovozuje, že zástavní právo vázne neprávem za tuto částku a má býti vymazáno, mimo to, že má nárok na vrácení úroků z téže částky vyplacených žalované straně. S tímto odůvodněním žalobní prosby žalobkyně nevystačila. V první řadě změnila sama skutkový přednes v ten rozum, že valuta smluvené zápůjčky 800 000 Kč neměla býti vyplacena hotově, nýbrž v dluhopisech moučné půjčky v nominální hodnotě 800 000 Kč, a že dluhopis o zápůjčce sepsán byl v ten rozum, že částka 800 000 Kč byla půjčena hotově. Avšak ani tyto dluhopisy moučné půjčky nebyly předány žalovanou stranou žalobkyni, nýbrž byly k jejímu příkazu prodány touž stranou, z výtěžku byly zaplaceny dluhy žalobkyně, a zbytek byl vyplacen třetí osobě. K odůvodnění žalobního nároku nepostačí proto uvedený skutkový přednes, podle něhož by se zdálo, že žalovaná strana proti úmluvě nevyplatila žalobkyni celé smluvené zápůjčky. Naopak je ze spisů patrno, že žalobkyně projevila podpisem prohlášení ze dne 28. prosince 1922, tudíž ještě před vydáním dluhopisu ze dne 7. března 1923, souhlas s tím, by valuta zápůjčky, povolené žalovanou stranou byla jí vyplacena v nominální hodnotě státní moučné půjčky, že se vzdala námitky nevyplacené valuty a zmocnila žalovanou stranu, by moučnou půjčku v nominální hodnotě 800 000 Kč prodala na burse podle běžného denního kursu a s výtěžkem naložila podle příkazu. Ani za dalšího jednání nedovodila žalobkyně z uvedených skutečností určitých právních důsledků. V přípravném podání dovozovala, že potřebovala zápůjčky hotových peněz, by jí hradila dluhy, což se později stalo aspoň částečně, podle písemné žádosti ze dne 30. srpna 1922 potřebovala peněz k zakoupení velkostatku. Dále uvedla, že věřitelka (žalovaná) dala si potvrditi závazek k vrácení 800 000 Kč, vyplatila však hotově jen asi 596 000 Kč, a dovozuje z toho, že smlouvu podobného rázu je považovati za nedovolenou. K tomu podotýká, že zřeknutí se námitky nevyplacené valuty odporuje dobrým mravům. Na jiném místě vyslovuje žalobkyně názor, že zápůjčka byla poskytnuta vyplacením valuty ve veřejných dluhopisech, a dovolává se ustanovení §u 990 obč. zák., podle něhož je dlužníku plniti závazek buď stejnými veřejnými dluhopisy anebo hotově podle ceny, kterou měly dluhopisy ty v den poskytnuté zápůjčky. Podle zjištění nižších soudů smluvena byla zápůjčka podle pravé vůle stran v ten rozum, že jako valuta zápůjčky odevzdána byla 6% státní moučná půjčka v nominální hodnotě 800 000 Kč, avšak že mělo býti splaceno 800 000 Kč hotově umluveným způsobem, t. j. v umořovacích splátkách. Odvolací soud uvažoval o neplatnosti smlouvy o zápůjčce též z důvodu lichvy. V obojím tomto směru není třeba úvahy, ježto žalobní nárok není oprávněn v žádném z těchto případů. Ze skutkového přednesu žalující strany dá se souditi jen na nicotnost nebo neplatnost celé smlouvy, nikoli však její části. To platí podle §u 879 obč. zák. v případě, že by šlo o smlouvu nedovolenou nebo příčící se dobrým mravům, totéž platí však i v případě, že smlouva ta příčí se předpisu §u 990 obč. zák., podle něhož mohou zápůjčky, mající za předmět veřejné dluhopisy, sjednány býti platně jen za předpokladů tam uvedených. Žalobkyně však toho nežádá, nýbrž domáhá se jen toho, by smlouva byla zrušena pouze co do určité částky zapůjčeného peníze s dalšími důsledky, by právo zástavní, váznoucí na jejích nemovitostech pro celou pohledávku 800 000 Kč, bylo vymazáno jen co do části téže pohledávky, a by žalovaná odsouzena byla vrátiti úroky zaplacené jen z této části. Při tom je však uvážiti toto: Žalobkyně domáhala se, jak ze spisu je patrno, úvěru u žalované společnosti, a přistoupila bez dalšího na všecky podmínky jí kladené. Lze s určitostí míti za to, že by jinak nebyla dosáhla úvěru u žalované společnosti. Dopisy určené žalobkyni jsou adresovány právnímu zástupci, z čehož je patrno, že žalobkyně použila rady a pomoci odborníkovy, a že není osobou tak nezkušenou, jak tvrdí dodatně v dovolání. Dosáhnuvši svého účele, domáhá se nyní toho, by žalované straně odňaty byly výhody, jež jí sama dobrovolně poskytla za povolený úvěr. Není třeba uvažovati, zda výhod těch nabyto bylo právem či neprávem, ježto žalobní nárok není ve svém omezeném rozsahu odůvodněn ani § 879 obč. zák. ani § 990 obč. zák. Žádný z nich neustanovuje, že by smlouva, jim se příčící, byla platnou aspoň co do části, nýbrž onen stanoví nicotnost celé smlouvy, tento pak mluví o platně sjednané smlouvě, čímž rozumí celý, nedělený předmět smlouvy. Mohly by proto soudy uvažovati jen o nicotnosti nebo neplatnosti sporné zápůjčky 800 000 Kč, ať jde o hotovost anebo dluhopisy moučné půjčky, ne však jen části její. Pokládá-li se tudíž žalobkyně za zkrácenu smlouvou o zápůjčku, nechť domáhá se zrušení její pro nicotnost nebo neplatnost se všemi dalšími důsledky, by žádná strana neměla z toho prospěchu, t. j. by zaveden byl stav, jaký byl před tím. Není však důvodu, by smlouva byla zrušena jen tak dalece, pokud je nevýhodnou pro žalobkyni, a by žalobkyně podržela výhody, vyplývající pro ni ze zrušení jen částečného. Není totiž vyloučeno, že dostalo se žalobkyni zvláštních výhod za to, že nebyla jí vyplacena částka, kterou má vrátiti jako zápůjčku, takže se jí dostalo aspoň částečné náhrady. Odvolací soud poukazuje tu na smluvený úrok, jejž je pro dnešní dobu uznati jako nízký. Je proto pohlížeti na celou smlouvu jako celek, a posuzovati její nicotnost nebo neplatnost jako celku, ne však jen vzhledem k určité části. Tomu neodpovídá však žalobní žádání, domáhající se zrušení jen části smlouvy. Neměl proto dovolací soud důvodu uvažovati o tom, zda smlouva je skutečně nicotná podle § 879 obč. zák., anebo neplatná podle §u 990 obč. zák., nýbrž potvrdil rozsudek žalobu zamítající již z toho důvodu, že žaloba na částečné zrušení smlouvy není odůvodněna ani skutkovým přednesem žalobkyně samotné.

Citace:

č. 4901. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 696-699.