Čís. 4707.

Jde-li v pravdě o nárok peněžitý, nepřesahující 2000 Kč, není odvolací soud oprávněn, oceniti předmět sporu nad 2000 Kč. Jde o nárok peněžitý, nepřesahující 2000 Kč, bylo-li se domáháno na zaměstnavateli, by srážel zaměstnanci mzdu ku vydobytí pohledávky, nepřesahující 2000 Kč.
(Rozh. ze dne 18. února 1925, Rv I 160/25.)
Žalobce domáhal se žalobou na poddlužníku, by srážel dlužníku ode dne doručení exekučního usnesení, jímž byla zabavena pohledávka dlužníkova proti poddlužníku ku vydobytí pohledávky žalobcovy 1250 Kč, měsíčně 50 Kč, pokud se týče peníz, jejž uzná soud za zabavitelný. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a ocenil předmět sporu přes 2000 Kč. Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Důvody:
Podle §u 502 odstavec třetí c. ř. s. v doslovu čl. IV. zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. není dopuštěno dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, když sporný předmět, o němž rozhodl odvolací soud, na penězích nebo peněžité hodnotě nepřevyšuje 2000 Kč. Podle §u 500 odstavec třetí c. ř. s., potvrdí-li odvolací soud rozsudek prvé stolice, a nepozůstává-li předmět sporu, o němž odvolací soud rozhodne, výhradně z peněžní sumy, má vyhotovení rozsudku uvésti hodnotu předmětu sporu. Tomu není tak v tomto případě, neboť v něm předmět sporu pozůstává výhradně z peněžní sumy. Je totiž žalováno, by byl žalovaný uznán povinným, aby podle exekučního usnesení ze dne 2. května 1924 srážel Klementu A-ovi ode dne doručení exekučního usnesení po dobu zaměstnání Klementa A-а měsíčně 50 Kč, pokud se týče onen peníz, jejž soud uzná podle §u 273 c. ř. s. za zabavitelný na základě ústního projednání. Podle usnesení okresního soudu ze dne 2. května 1924 povolena byla exekuce pro pohledávku na výživném v částce 1250 Kč, a jenom tuto částku měl žalobní návrh na mysli, tedy šlo o předmět sporu pozůstávající výhradně na penězích a nepřevyšující 2000 Kč. Tento skutečný stav nemohl býti změněn tím, že odvolací soud, ač k tomu nebyl oprávněn podle zákona, přece jenom učinil usnesení podle §u 500, odstavec třetí c. ř. s., předmět rozepře ocenil »přes 2000 Kč«, což ovšem s hlediska §u 500 odstavce třetí c. ř. s. není vlastně nijaké ocenění zákonité, neboť zákon vyžaduje uvedení určité a přesné číslice, nikoli pouze uvedení přibližného peníze. Dovolací soud k tomuto usnesení nemůže přihlížeti, neboť určování hodnoty předmětu rozepře není aktem libovůle odvolacího soudu, nýbrž může k němu dojíti jenom, když to dopouští zákon. Nemůže býti předpisu §u 500 odstavec třetí c. ř. s. zneužíváno k tomu, by sporná věc, soudnictví třetí stolice odňatá, libovolným oceněním přece jen se dostávala k dovolacímu soudu. Z toho plyne, že dovolání je nepřípustné.

Citace:

č. 4707. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 364-365.