Čís. 4918.

Pojišťovací smlouva.
Jde o dvě různá pojištění, pojištěna-li proti ohni nemovitost a svršky v ní se nalézající. Lhostejno, že škodlivou události byla postižena zároveň nemovitost i svršky a že škoda byla pro oba pojištěné předměty současně a týmž protokolem zjištěna.
Mohla-li pojišťovna odmítnouti vyplacení náhrady škody, když pojištěný při vyšetřování škody křivým, překrouceným udáním se snažil, by sobě zjednal prospěch na škodu pojišťovny, nevztahuje se toto právo na pojištění nemovitosti, učiněno-li nesprávné udání jen ohledně movitosti.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1925, R II 98/25.)
Manželé František a Anna R-ovi pojistili u žalované pojišťovny týž den dvěma pojišťovacími smlouvami jednak nemovitost, jednak hospodářské stroje na téže nemovitosti. Dle §u 39 písm. g) pojišťovacích stanov, na které žalobci přistoupili, mohla žalovaná pojišťovna náhradu škody odmítnouti, když »pojištěný při vyšetřování škody křivým, překrouceným udáním, nebo jiným nepoctivým způsobem se snažil, aby sobě zjednal prospěch na škodu pojišťovny«. Nemovitost i se zařízením napotom shořela. Pravoplatným trestním rozsudkem byl František R. uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 200, 203 tr. zák., ježto lstivě předstíral komisi, požár vyšetřující, že mu shořely stroje, pojištěné na 18 000 Kč, ač jich neměl, v úmyslu, by uvedl pojišťovnu v omyl, jímž měla utrpěti škodu na svém majetku. Žalobu o zaplacení pojistné náhrady za nemovitost procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Vzhledem k odsouzení Františka R-a nastal případ §u 39 lit. g) stanov strany žalované, dle něhož byla pojišťovna oprávněna, náhradu škody odmítnouti, a to nejen ohledně svršků, pro co byl žalobce trestně odsouzen, nýbrž i ohledně požární škody budov, poněvadž rozdělení smlouvy pojišťovací na dvě pojistky (ohledně budov a ohledně svršků) má pouze význam formální, manipulační, neboť svršky byly pojištěny v téže stodole (kolně), škodlivá událost je pro oba pojištěné předměty táž, a účelem a smyslem ustanovení stanov jest, by se předešlo spekulativním požárům, anebo zlomyslnému poškozování pojišťoven. Ohledně žalobkyně Anny R-ové jest prokázáno, že zástupci žalované pojišťovny, škodu vyšetřujícímu, udala, že ohledně hospodářských strojů ničeho vypovídati nebude, a že takto odepřela vyšetřujícímu komisaři vysvětlivky, jež tento uznal za potřebné k vyměření náhrady škody, takže u ní je dán důvod rovněž k odepření náhrady škody dle §u 39 písm. h) stanov strany žalované. Žalobkyně ostatně i tím, že vyšetřujícího komisaře odkázala, pokud se jednalo o stroje, na svého manžela, dala tomuto zmocnění k označení škody a potřebných údajů, je tedy spoluzodpovědna za křivé udání svého splnomocněného manžela, případy v §u 32 odst. 3 potažmo 38 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., o smlouvě pojišťovací, za daného stavu věci tu nejsou, pročež bylo žalobu jako neodůvodněnou zamítnouti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Vytýkají-li odvolatelé napadenému rozsudku, že si sám odporuje, když nejprve zjišťuje, že se jedná o dvě pojišťovací smlouvy, a pak mluví o rozdělení jedné pojistky na dvě, činí tak právem. Že se jedná o dvě různé pojistky, vysvítá netoliko z toho, že každá z nich nese jiné číslo, plyne ale také z toho, že každá z nich jest uzavřena na jinou dobu, a to pojistka č. 1 002 267 na dobu od 31. května 1923 do 31. května 1933, pojistka č. 1 002 266 na dobu od 31. května 1923 do 10. října 1933. Uvádí-li tedy první soud, že obě pojišťovací smlouvy byly uzavřeny na dobu od 31. května 1923 do 31. května 1933, jest to nesprávné. Že se jedná o dvě různé, třebas téhož dne vystavené, a tedy zcela samostatné pojistky, tomu nasvědčuje také ta okolnost, že pojistné premie jsou různé a že smluvní strany byly oprávněny každou z nich samostatně a jednu od druhé nezávisle zrušiti. Jedná-li se tedy o dvě různé a samostatné pojistky, jest okolnost, že škodlivá událost je pro oba pojištěné předměty táž a že škoda byla pro oba současně a týmž protokolem zjištěna, právně bezvýznamnou. Právně bezvýznamnou jest také to, co žalobce udával vyšetřujícímu komisaři ohledně předmětů pojištěných na pojistku č. 1 002 267 a jak se zachovala žalobkyně vůči vyšetřujícímu komisaři, vždyť se nárok na náhradu škody o tuto pojistku neopírá. Uplatňuje se náhrada z pojišťovací smlouvy č. 1 002 266 za shořelou stodolu s řezárnou a ohledně této žalovaná sama ani netvrdí, že se zachovali žalobci způsobem §u 39 písm. g) a h) stanov, takže jim pojišťovací náhradu odepříti byla oprávněna.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
S právním názorem odvolacího soudu dlužno souhlasiti. Zcela právem klade odvolací soud důraz na to, že jde o dvě různé, samostatné pojistky a že nezáleží na tom, že škodlivou událostí byly postiženy zároveň jak nemovitost, tak i zvlášť pojištěné movitosti a že také škoda byla pro oba pojištěné předměty současně a týmž protokolem zjištěna. Arciť jest výrazu »pojistky« rozuměti jako »smlouvy pojišťovací«, neboť i v jedné pojistce (listině) lze uzavříti více pojišťovacích úmluv, a pak by na počtu pojistek o sobě nezáleželo. Všeobecné pojišťovací podmínky pro pojištění proti požáru rozlišují zřejmě mezi nemovitostmi a movitostmi jako různými předměty pojištění a obsahují ohledně nich různá ustanovení, jakž plyne z §§ 29, 30 a 31 stanov, a zvlášť dlužno připomenouti ustanovení §u 44 těchto podmínek, jež se týká vinkulace pojištění při pojištěných budovách ve prospěch hypotekárních věřitelů. Veřejný zájem na znovuzřízení vyhořelé budovy vynutil si zvláštní ochranu hypotekárních věřitelů jak ustanovením dvorského dekretu ze dne 18. července 1828, čís. 2354 sb. z. s., tak i judikátem býv. víd. nejv. soudu čís. 162, kterým bylo vysloveno, že se právo zástavní k nemovitostem vztahuje i na pojištěnou náhradu z požáru, oproti náhradě za movitosti požárem zničené neb poškozené. Tento zásadní rozdíl v předmětu pojištění, vyjádřený ve dvou samostatných pojišťovacích úmluvách při různé době trvání a rozdílných prémiích nemůže býti setřen okolností, že případ pojištění nastal z jedné a téže škodlivé události, tím méně pak, že byl v obou případech předmětem současného vyšetřování komisařem pojišťovny. I z protokolu o tomto vyšetřování plyne, že škoda byla vyšetřována a zjišťována ohledně každého pojištěného předmětu zvlášť, čímž je samostatnost obou pojišťovacích nároků nepochybně zřejmá. Také neodporuje nikterak spisům důvod napadeného usnesení, že ohledně stodoly s řezárnou žalovaná sama ani netvrdí, že se žalobci zachovali způsobem v §u 39 písm. g) a h) stanov. Udání žalobce ohledně movitostí nelze smísiti s jeho udáním ohledně stodoly, neboť ohledně této se žalobce František R. nedopustil nepoctivého překrucování a nelze proto spravedlivě nahlédnouti, proč by měl býti trestán ještě také ztrátou odškodného za stodolu, na které má vedle hypothekárních věřitelů ostatně jen nárok relativní. Pojišťovací morálka, na kterou rekurentka poukazuje, je dostatečně chráněna odsouzením žalobce Františka R-a pro zločin podvodu a netřeba proto v její prospěch vykládati doložku §u 39 písm. g) stanov přísněji, než jak je přípustno podle jejího znění (viz k tomu také rozh. býv. víd. soudu ze dne 22. dubna 1880, čís. 7950 sb. Gl. U.). Pokud se týče žalobnice Anny R-ové, nemůže její jednání (§ 39 lit. h) stanov) posuzováno m
býti přísněji než jednání jejího manžela a neplatí tudíž důvod odepření výplaty ani ohledně ní, aniž by bylo zapotřebí zabývati se dále s podmínkami použití §u 32 poj. zák., odstavec třetí.

Citace:

č. 4918. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 724-727.