Čís. 4589.

Poměr blízkých příslušníků ve smyslu §u 32 konk. a §u 43 vyrovnávacího řádu nepřichází v úvahu u osob právnických, najmě u společností s r. o.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R I 29/25.)
Vyrovnávací soud odepřel uděliti potvrzení vyrovnání společnosti s r. o. proto, že pro vyrovnání hlasovali též společníci vyrovnávající se společnosti pokud se týče synové společníků. Rekursní soud vyrovnání potvrdil. Důvody: Nelze přisvědčiti názoru vyrovnávacího soudu, že společníky vyrovnávací dlužnice a syny společníků klásti jest na roveň blízkým příslušníkům dlužnice dle §u 43 vyr. ř., neboř dle povahy věci jest poměr blízkých příslušníků možným toliko při osobách fysických tudíž jenom tam, kde dlužníkem jest osoba fysická. Tento poměr nastává tedy jen u jednotlivců, dále u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, jakož i komanditní společnosti na akcie a sice po rozumu zákona nejen ohledně dočasných osobně ručících společníků, nýbrž i ohledně komanditistů komanditní společnosti, a při úpadcích pozůstalosti rozhoduje příbuzenský neb švagrovský poměr k zůstaviteli, nikoli onen k dědici. U právnických osob odpadá poměr blízké příslušnosti vůbec a nejsou tedy jednotliví členové právnických osob obmezení ve svém hlasovacím právu. To platí i o společnících společnosti s ručením obmezeným, která jest po rozumu §u 61 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 zák. právnickou osobou. Neprávem proto soud vyrovnací v napadeném usnesení z věřitelů pro vyrovnání hlasovavších vylučuje společníky dlužnice a dokonce pak ještě syny společníka a spočívá v tomto směru napadené usnesení na nesprávném právním posouzení věci, neboť, jak ustanovení §u 32 konk. ř. tak ono § 43 vyrovn. ř. jsou dle své povahy ustanoveními výjimečnými, kterých rozšířivě vykládati nelze. Poněvadž napadené usnesení zjišťuje, že v tomto případě pro narovnání, nabízené dlužnici, bylo dosaženo obou většin, stanovených v §u 42 vyrovn. ř., mohlo by potvrzení tohoto narovnání odepřeno býti jedině z důvodů, uvedených v §§ 50, 51 vyrovn. ř. Napadené usnesení sice uvádí, že vyrovnání odporuje společným zájmům věřitelů, avšak blíže tohoto odmítacího důvodu neprovádí a jest z celého odůvodnění usnesení zřejmo, že proto soud vyrovnací pokládá vyrovnání za odporující společným zájmům věřitelů, že vůbec přijato bylo většinou věřitelstva. To však nemůže odůvodniti použití §u 51 čís. 1 vyrovn. ř., který by byl na místě, kdyby na př. bylo prokázáno, že vyrovnání jest právně nebo skutkově neproveditelným, že neposkytuje věřitelům ani toho, co by poskytlo řízení úpadkové, a kdyby dlužník více nabídnouti mohl, než nabízí. Toho všeho však zde není a není tu tudíž podkladu pro použití §u 51 čís. 1 vyrovn. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správné důvody napadeného usnesení nebyly dovolacím rekursem ani seslabeny ani vyvráceny. Pokud jde o věřitely, kteří jsou společníky vyrovnávající se dlužnice, pokládá rekurentka v rozporu se zákonem (§ 26 obč. zák., § 61 zák. ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák.) společníky obchodní společnosti s r. o. za totožné s toutu společností, přehlížejíc podstatu právnické osoby. Z porovnání §u 43 vyrovn. řádu s §em 32 konk. řádu vyplývá, že onoho předpisu nelze v tomto případě použíti ani obdobně, důsledkem toho nebylo právního důvodu pro použití §u 51 čís. 1 vyrovn. řádu, jež vyrovnací soud odůvodnil jedině poukazem na obdobné použití §u 43.

Citace:

č. 4589. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 160-161.