Čís. 4592.Spory proti dráze dle §u 3 zákona o ručení železnic ze dne 5. března 1867, čís. 27 ř. zák., náležejí i nadále k výlučné věcné příslušnosti obchodních soudů (senátů).(Rozh. ze dne 27. ledna 1925, R I 57/25).Žalobu proti dráze na náhradu škody 5000 Kč, již prý utrpěl úrazem na dráze, zadal žalobce na okresní soud ve Falknově, v jehož obvodu se škodlivá událost přihodila. K námitce věcné i místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku věcné i místní nepříslušnosti. Důvody: Stížnost je odůvodněna. První soud zakládá své usnesení na ustanovení zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. (čl. VI uv. zák. ze dne 1. srpna 1895, čís. 110 ř. zák.). Při tom však nevzal zřetele k zákonům ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. a ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n. Podle těchto zákonů zní § 51 j. n.: »Před samostatné obchodní soudy neb obchodní senáty sborových soudů prvé stolice (pokud se týče samosoudce podle §u 7 a) náležejí, je-li hodnota předmětu sporu vyšší 5000 Kč«. Cena předmětu sporu činí v této rozepři 5000 Kč. Bylo proto žalující straně dáno na výběr žalovati před okresním soudem pro věci obchodní v Praze nebo před okresním soudem, v jehož obvodě událost se přihodila, t. j. v tomto případě před okresním soudem ve Falknově.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Podle §u 51 j. n. sluší rozeznávati dvě skupiny právních rozepří, náležejících před obchodní soudy, pokud se týče obchodní senáty, a to skupinu, ve které rozhoduje hodnota sporu, a skupinu, ve které rozho- duje pouze povaha věci bez ohledu na hodnotu sporu. K této poslednější náležejí i rozepře podle §u 3 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. Tímto předpisem upravena jest jak věcná, tak místní příslušnost pro žaloby z příhod v dopravě, a je tomuto ustanovení rozuměti tak, že spory, podle něho zahájené, přikázány byly v době, kdy zákon o ručení železnic nabyl účinnosti, jen obchodním soudům anebo sborovým soudům opatřeným obchodní pravomocí, na jejichž místo vstoupily po zániku platnosti jurisdikční normy ze dne 20. listopadu 1852, čís. 251 ř. zák. samostatné soudy obchodní, neb obchodní senáty sborových soudů uvedené v §u 51 j. n. Tato, převzavši § 3 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák., neomezila příslušnost obchodních soudů na spory, jichž hodnota přesahuje hranici určité částky peněžité, jako to učinila u rozepří pod čís. 1 a 2 §u 51 j. n. Proto mohou žaloby, uplatňující nároky podle zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. vzneseny býti pouze na obchodní soudy, neb obchodní senáty v §u 51 j. n. jmenované jako soudy bez ohledu na výši hodnoty předmětu rozepře výlučně příslušné, jakž tomu jest v případech uvedených pod čís. 3 až 5 §u 51 j. n. Tato ustanovení, jakož i předpis §u 3 zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. nedoznaly změny ani předpisy zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. a zákona ze dne 8. června 1923, čís. 123 sb. z. a n., poněvadž tyto zákony nedotkly se soudní příslušnosti pro projednání rozepří podle zákona ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. zahájených, až na to, že určily, které spory projednává samosoudce a které senát obchodního soudu, pokud se týče krajského soudu s obchodní pravomocí.